You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Sliby jsou křehká věc.

A tak Peter Pan porazil zlého kapitána Hooka." Do četla jsem poslední řádek mé nejstarší knihy. Neverland.
Vůbec netuším proč si i po těch třech letech tuhle knihu nesmyslů nechávám. Ale z nějaké ho důvod sem se nikdy neodhodlala vyhodit do koše. Sentimentalita byla prostě část mě. Zaklapla sem křehké desky knihy a zadívala na její obal. ,,Ach Bea.."povzdechla jsem si a spadla jsem na zadá do své posteli. Neuplyne ani den kdy bych si na něj nevzpomněla obětoval se pro nás, kvůli moji chybě měla jsem poslouchat když říkal že je magie špatná a vždycky má svou cenu.
Vím že si to nikdy neodpustím a doufám že to ví i on.

Sevřelo se mi hrdlo.Opět sem se rozplakala. ,, Byla to moje chyba.. Jenom moje chyba Bea..moc mě to mrzí." Říkám mezi vzlyky a na hlas jako by mě snad měl slyšet.
,,Pořád na něj nedokážeš přestat myslet. Překrásné."

Ten hlas... Ten arogantní a povrchní hlas plný z hnusení .Prudkým pohybem se zvednu na nohy. ,,Ty." To bylo jediné co jsem zvládla vyslovit. Moje tělo ovládl paralyzující  šok. Ten krutý úšklebek na jeho rtech. Ty oči plné zášti. Zášť kterou v nich měl sem tam dostala dávno. Dávno před tím než jsem ho poznala já,a myslím že daleko před tím než se stal slavným Petrem Panem. I když stal ve stínu mého okna jeho zelené oči jsem viděla dost jasně.

,,Vyrostla jsi Wendy." Jeho hlas chraptí když ta slova vysloví . Moje jméno říká se vší eleganci. Přejde k jedné z poliček a přejíždí prsty po mých knihách.
Neříkám mu na to nic. Ukročím opatrně k východovým dveřím. Když to udělám prudce se ke mě otočí. ,,Oba víme že se ti to nepovede Zlatíčko tak se toho ušetříme ne?" Moje srdce buši jako zvon. Ale stejně ustoupím o další krok když vidím že se přiblížil.

Podívám se na něho a pak na dveře. Jediná cesta ven. Pomyslím si a nadechnu se. Pak už na nic nečekám a rozběhne se ke dveřím. Dva kroky jeden krok. A pak jen slyším cvaknutí zámku. Začnu lomcovat z klikou. Ale dveře se ani nehnou. Vyděšeně se podívám přes rameno. ,,I přesto že jsi skoro dospěla, si pořád stejně naivní jako když si byla dítě." Na sucho jsem polkla. ,,Wendy," dodá. Až mi z toho jde mráz po zádech. Podívám se opět na dveře jako bych je dokázala přijmout otevřít se. Slzy se mi nahrnuli do oči. ,,Slíbil si..Slíbil si mi že už se nikdy nevrátíš Petře." S těmi slovy se k němu otáčím. Moje slzy zoufalství se dostávají na povrch.

,,Sliby jsou křehká záležitost lásko,a tys je vložila do nesprávných rukou."
,,Vždycky jsem věděla že se ti nedá věřit ty..ty!" Hledala jsem nějaké správné slovo které by ho vystihlo. Ale přerušil mě.
Začal se smát. Nebyl to žádný hezky smích. Byl to škodolibý smích z kterého byl najednou úšklebek. ,,Těsně vedle Wendy.Já to nebyl." Zarazila jsem se.

Kdo jiný by mohl? Jedině že by ? Ne to není možné. Začala jsem kroutit hlavou ušklíbl se když viděl že mi to došlo. ,,Ne On by nemohl Bea by nikdy..." Přešel ke mě tak nebezpečně že se mi zadrhl dech. ,,Utekl,povedlo se mu dostat pryč a tím se dohoda ruší." Zašeptá ,,to ale znamená." Vyjde z mých úst.

Mrknu a najednou Pan stojí za mnou. ,,To znamená že si beru to co patří mě." Zašeptá mi do ucha. Moje srdce se mi rozskočilo. A než jsem se stačila rozplakat. Všude kolem mě se objevila černo černá tma.