You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Prohra či výhra ?

Byla nakřáplá? Nebo rozbitá? Samotné ji přišlo jakoby neměla vůli žít.
Měla pocit jakoby ji veškerá naděj zmizela a už se neměla nikdy vrátit.
A pak tu byla otázka. Proč by vlastně měla ještě žít?
Byla loutka nic jiného,kdy by nebyla její bratři by byli volní.

Nikdy ji neopustil pocit viny za to vše a ta bolest byla nekonečna jako cely Neverland.

Klidně a pomalu přivírala po několika hodinách oční víčka. A doufala ze už se neprobudí.
Všechny pocity ji opouštěli. Hlad žízeň,zima i ta fyzická bolest,byla ta tam.
Pocit viny byl ten který ji ovládal.
Poté zašumělo listí opodál. Což ji vrátilo zpět do reality a utrpení.
Byl tak klidný když k ni přistupoval. Lehkost v jeho krocích. Byl tak bezstarostní.
Pískal si do kroku a už vůbec nebyl tak rozčilení jako když odcházel. Spíše naopak, byl šťastný.
Nechtěla se na nej dívat. Viděla v něm své chyby které byly destrukci její ho života. Otočila hlavu opačným směrem.

,,Even říkal ze si nic nejedla,držíš hladovkou nebo co?" Říkal to tím nejsměšnější způsobem kterým dokázal. ,,Nemám hlad." Odpověděla z očima za bodnutí ma do země.
,,Já myslím že máš." Řekl prostě. Měl dokonce pravdu. Měla hlad ale nedokázala se pohnout. Stále otřesená z jeho předešlého chování.
Cele tělo ji bolelo a neměla vůbec žádnou chuť jist.
,,I kdyby proč tě to zajímá." Podívala se na něj po prve za celou dobu.
Měl samolibí úsměv a jeho oči jiskřili v zrušením.
Šestý smysl jako by se opět probudil. Opět chce hrát své hry.

V rukou cosi držel. Pak ji došlo co je to. Byly to sušenky s mlékem. ,,Myslím ze tohle nemůžeš odmítnou." Položil talířek se skleničkou kousek od ní. Stuhla když se naklonil.
Ale snažila se nedat nic nejevo.
Jakoby to cítil a usmál se.
,,Proč?"
Zeptá se tiše.
,,Protože nemáš na výběr Wendy."
Opět je to tu. Už už si myslela že umí udělat něco milého a nesobeckeho. A hned na to ji znovu vyvedl z omylu.
Myslel jen na sebe a své hry. Jak jinak.
,,Co sem si taky mohla myslet že." Zbrblala na hlas své emoce.
Vzala si svou sušenku k ustum.  Chtěla ho uspokojit,aby co nejrychleji vypadl a nechal ji se svými myšlenkami.
On popošel o kousek dal s úsměvem jako vždycky. ,,Hodný Ptáček." Pochválí Wendy která se s těmi slovy zastaví v pohybu jako zamražená. Mělo to na ní úplný opačný účinek. Nepochavlil jí, ale naopak. Posmíval se. A to byla věc kterou nedokázala přijmout.
Zamrzl mu úsměv, když se natahla pro talířek který proti němu mržtila. Dala do toho vše sílí které ještě měla i svůj hněv. Talířek letěl a roztříštil se za jeho zády o strom. Vyhl se mu úplně bez jakého koliv promblemu.
,,Tahni k čertu!" Zavrcela tak nahlas jak ji to hlasivky dovolili.
Pan se z plného hrdla zasmál, jakoby to všechno jasně předvídal. Ani trochu nebyl naštvaný pouze pobavení.
,,Dobrý švih, ale měla bys ho vyhladit." Znovu se jí pošklebuje. Wendy se raději podívala úplně naopačnou stranu mýtiny.
Už se s nim nechtěla bavit.
,,Do zítra něco sníž je mi jendo co ale najíž se.A to opravdu není prozba." Dokončil úplně klidně bez jakéhokoli pobavení. 
Otočil si aby mohl odejít. Nehodlala ho poslouchat. Už nikdy. Měla toho dost. Všeho. Na poslední chvíli vzala do ruky sklenku s Málekem a opět ho po něm hodila. Lehounce se vyhl a sklenička se rozbila na milion střepů o další strom.
Opět se usmál. To byl daleko lepší hod ptáčku." Řekne a odejde.

000
Co je vlastně peklo ? Jestli je v pekle obrovské teplo, a osoba která nemá jediný cit bere vše co miluje te. I vzpomínky. Ubližuje jen to jde. Jestli je tohle opravdové peklo tak ma jméno Neverland, a ďábel si říká král.
Tím pádem jsem v opravdovem pekle.

Vzlykala jsem do deky kterou sem měla přes sebe. Odmítala jsem ďábla nechat vyhrát. Už ne. Moje poslední kapka v zdoru závisela na tom jak moc sem ještě chtěla žít. Idyz to bylo tak nesmírně těžké.

Nedá se ani popsat jaký je to pocit když vás někdo drží ovládá a bere vše co milujete.
Pocit prázdnoty z osamění. Even sem mnou přestal mluvit Tink sem už nemohla věřit a  myšlenka na Killiana způsobovala tak obrovskou bolest že jsem se myšlenkám na nej snažila vyhýbat.
Když přiletěl papoušek, žkubnutí v ném žaludku bylo tak nepříjemné. Chtěla sem se rozebehnout na  východní pláž a už se sem nikdy nevratit.
Pan už nebyl na ostrově, ale i tak sem byla paralyzovaná takovým strachem že sem se ani nepohla.
Něco mi říkalo že je Felix na blízku.
Papousek odletěl a nechal me samotnou se slzami. Když se začalo stmívat vylezla sem po žebříku do domku. Rozhodnuta že půjdu do opravdy spát a doufat že se už nikdy neprobudim.
Sedla jsem si na svůj balkon a pozorovala západ slunce. Schovalo se. Kezbych měla taky takovou schopnost.
Pak někdo zatukal na dveře. Což bylo divné protože mě nikdy nikdo na dveře neklepal.
,,Je otevřeno." Zachraptela sem nepřiltomním hlasem.
Do vnitř vstoupil Jemes s ponurím výrazem. V ruce držel talíř s topinkou a ledvinku nejspíš s vodou.
,,Tady jsi Wendy. Všichni říkají žě nejíš,tak sem myslel že už máš chuť." Poukázal na svůj talíř. ,,Poslal te Pan že?"  Odvětila sem prostě. ,,Vlastně ne. Byl to proste můj nápad." Odpoví upřímně a přisedne si na proti mě. Pozorovala jsem každy jeho pohyb. Seděli jsme chvíli v tichosti a pozorovali hvězdy které postupně začali byt lépe a lépe vidět.

,,A jak se jinak máš?" Pohledem si me měří jako já jeho.  ,,Po pravdě mi nikdy hůř snad nebylo a to jsem tu zažila hodně." Upřímně odpovím tentokrat já.
,,To je ten důvod proč nechceš jíst?"
,,Ne ten důvod je že to po me chce." Odpovím prostě s koukám se mu přímo do jeho velkých oči.
,,Já už mu jeho příkazu plnit nebudu." Dodám ještě smrtelně Vážně.
,,A není to náhodou jeho cíl?" Přemýšlí na hlas. ,,Protože te moc dobře zná a chce abys trpěla. Když se nenajíš budeš trpět dvojnásobně. Nevím je to jen můj dojem.nemusi to tak bejt." 
Nejdříve sem o tom pochybovala, jenže chvíli sem se nad tím zamyslela.
Co když to byl doopravdy jeho pravý cíl. Sám mi řekl že mi chtěl ublížit a že ho jeho vítězství neuspokojilo.
Najednou bylo vše tak jasné jako noční obloha.
,,Děkuji ti opravdu za všechno Jemesi."  Musela sem se na nej usmát. ,,Nemusíš to by udělal každy." Odpoví.
,,Ne každy by me zachránil před Panem a jeho hrou, dokonce i nejlepší přítel se mi otočil zády." S těmi slovy mi úsměv spadl. Even. Ach Even.
Vůbec me nenapadlo mu to vyčítat a tyhle slova přesně tak zněli.
,,Už se raději najez."  A stěmi slovy se už pustím do jídla protože mi až teď došlo jaký hlad doopravdy mám.
A Pana už opět nechávám myslet si že vyhrál.