You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Pláž.

"Moje" Klec měla tak metr na metr. A byla asi tak pohodlná jako kdybych ležela na špičce útesu.

Jistě Peter Pan měl svoje osobní kouzlo. Ale jako hostitel stál vážně za prd. Celí čas ve své cele jsem přemýšlela co po mě bude chtít,jestli mě vůbec někdy pustí. Nebo mě vážně bude mít celou dobu jen jako mazlíčka na kterém si může vylít svou zlost ? Moje budoucnost byla ve hvězdách. Musela jsem o sobě přemýšlet asi 'hodně dlouhou dobu protože až po několika minutách mí došlo že už zapadlo slunce.

Možná bych si toho ani nevšimla kdyby klučina pár stop od mé klece který jí měl hlídat nezačal plakat. Věnovala jsem mu soucitní pohled. Evidentně mu chyběli rodiče. Přesně jako všem ostatním.

Počítaje mnou,chyběli mi a to jsem byla pryč tak krátkou dobu,i mí bratři mi tak moc chyběli.I Bea. Ale nehodlala jsem plakat,už ne. Myslím že jsem si za tu dobu naplakala až dost je načase být silná. Dostanu se domů.

***

,,Jeden milion tři sta jedna." Počítala jsem nesmyslná čísla a ležela na zádech v 'mojí' kleci. ,,Jeden milion tři st-'' Někdo mi ale vlezl do řeči. ,,Co to tady sakra meleš za blbosti?'' Nepoznala jsem hned o koho jde protože jsem dotyčné ho viděla vzhůru nohama. Začala jsem se smát. Nevím proč, a ani proč jsem říkala ta čísla. Možná jsem už po těch týdnech začala cvokatit?

Potom mě ostrý tlak na mé paži vytáhl na nohy. ,,V té kleci se mi už docela začínalo líbit, aspon sem na tebe nemusela koukat." řeknu a za směji se, jemu to ale moc vtipné nepřišlo. ,,Moc vtipné. A ted pojd za mnou.'' rozkáže a jde směrem na pláž. I když nerada jdu za ním.

Chodili jsme po pláži a Pan něco pořád mlel o nesmrtelnosti, ztracených chlapcích a o magii. Celou dobu jsem chodila kousek za ním. Jediná věc kterou jsem ale doopravdy poslouchala byl šum more vlny narážející na skály, zpěv ptáku. Nejvíc jsem si ale užívala slunce které dopadalo na mou kůži a nádherně hřálo.

,,Vůbec mě neposloucháš že?" Otočí se na mě celkem prudce. ,,Jasně že poslouchám." Hned se bráním. Pravda je že u toho jak oplýval svou osobu. Tak jsem přestala vnímat.
,,Tak co jsem říkal?" Oponuje a Nadzvedne jedno obočí. ,,Něco o tom že Peter Pan je bůh a všichni ostatní mu nesahají ani po kotníky ?" Nahodím doufající pohled.
,,Jistě to je sice pravda ale to jsem neříkal." Nebezpečně se přiblíží. ,,Jak Narcistické." Zabrblám ,,Možná začneš poslouchat, jde tu přeci jen o tvé  bratry ne o moje."
Zašklebí se tím svým aláá jsem Peter Pan úšklebkem.
Otočí se a jde si svým směrem po pláži stále tam stojím jako opařená. Jde mu o mé bratry? Ale tak proč si tím pádem vzal mě?
Proč by se jen obtěžovat když jsem jen dívka?

Petrovy bylo evidentně jedno že nejdu za ním. Sedla jsem si na pláž a koukala do moře.
Nevím jak dlouho sem tam seděla vím jen že pro mě přišel jeden z Panových chlapců. Neomaleně a trochu vztekle jsem se zeptala na jméno.  ,,Even jmenuju se Even." To byla jediná věta kterou si sem mnou vyměnil než mě opět strčil do mé klece. Na to že mu mohlo být tak dvanáct měl sakra sílu.

***