You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Hry.

Probouzela jsem se ze tmy. Bolest zasáhla cele mě tělo a já cítila nepříjemný tlak v mé hlavě. Jakoby mi někdo vrážel skleněný střep do hlavy a pořád se tříštil na menší a menší kousky. Ze zavřenýma očima jsem se posadila do sedu.
Když jsem zjistila že jsem na moc známém místě otevřela jsem s námahou oční víčka. Které byli těsně přilepené k sobě.

Předem mnou byla dobře známá klec. Z velikosti metr na metr bambusové tyče spletené k sobě.
Naplnila mě úzkost. Jak to mohl udělat ? Znova ? Nepotrestal mě už dost? Moje lícní kosti zapálila horkost. Instinktivně jsem si chytila tvář. Což jsem nejspíš neměla dělat protože mě zasáhla taková bolest že se mi do oči nahrnuli slzy. Zahleděla jsem se před sebe. Lusknutím prstu se pře dem mou objevilo malé zrcadlo. Cukla jsem sebou. Moje tvář byla spíše modrá a na lícní kosti se mi tyčila malá jizva od nože. Zhluboka jsem se nadechla.

Chtělo se mi tak moc plakat. Čím jsem si tohle zasloužila ? Co jsem ta strašného provedla že musel tak moc ubližovat ? Ano věděla jsem že je krutí ale až tak moc? ,,Wendy, ptáčku." Z po za mě se ozve jeho hlas. Ze všech posledních sil se k němu otočím. Vypadal uvolněně jako vždy. ,,Nech mě už byt Petře." Můj hlas zní tak přiškrceně jako bych to ani nebyla já. ,, Víš moc dobře proč jsem to udělal. Byla to drzost a opovážlivost se stavit mezi má rozhodnutí. A ještě neposlouchat Mě."
Poslední větu zdůrazní tak krutě. Mlčela jsem věděla jsem že jsem měla poslouchat ale nechat ublížit tomu chlapci který za to nemohl ? Tomu jsem proste přihlížet nedokázala.

Když pochopil že nehodlám oponovat pokračoval.  ,,Kde jsi byla?" Tu otázku položí bez známky citu. Sklopím pohled k zemi. Nechci mu to říkat nemůžu říct pravdu. Už nikdy by mě nenechal abych se někdy sešla s Killianem. A to by mě zničilo. Byla to jediná rebelie kterou jsem si mohla dovolit. A které sem se prostě nechtěla vzdát.
Zvednu svůj obličej zpět k němu. ,,Chtěla jsem se opět cítit svobodně,aspoň na malou chvíli." Za tikám očima po kleci. ,,Už dávno svobodná jsi pokud vím máš i svůj-" přeruším ho pobaveným smíchem. ,,Tohle že má být svoboda? Tohle není dokonce ani žití Petře."

,,Nebuď tak cynická Wendy." Přeruší mě ostře.
,,Máš skvělý život co by mnozí za to daly. A teď mi řekni kde jsi byla. Hned" na poslední slovíčko dá takový důraz. Tohle nebyla otázka tohle byl rozkaz.

,,Byla jsem jen na pláži." Vyhrknu ze sebe bez rozmyslu. Nadzvedne klenutě obočí. ,,Na Které ?" Zamrmlá zpátky. ,,Východní." Sklopím pohled ke svým rukám doufám že si to nespojí. Ale na to je až moc chytrý a já naivní. ,,Na východní? Před si víš že tam nesmíš. A má to i určitý důvod,kotví tam Hook." Zavrčí ,,Je nebezpeční, ad si myslíš cokoli je to pirát a pirátům se nedá věřit." Pokračuje děla ze mé hloupou jako bych nevěděla co jsou piráti zač. Jenže Killian byl jiný věděla jsem to. ,,Ani jsem se k té lodi ne přiblížila-" Začala jsem.,,To je úplně jedno! Už nikdy se k té části ostrova nepřiblížíš! Řekl jsem to dost jasně?" Zakřičí a vleze mi do řeči.

 Nebezpečně se přiblíží k mé kleci.  Z táhnu se dozadu ale vím že mu nemůžu dát nic najevo. Kývnu s těžkým dechem. Sklopím oči,aby neviděl jak se mi naplnili slzami. ,,Jednou mi budeš vděčná." Medový hlásek se ozve z jeho hrdla, pak se zvedl lehký  vánek. Když se podívám na místo kde Pan stál je tam prázdno. Po vzdechnu si ,,Nikdy ti nebudu vděčná." Vyleze ze me poraženě jako by mě měl slyšet potom se rozbrečím. Podívám se do zrcadla na stěně. Moje tvář vypadala jinak. Všechny rány až na jednu byli pryč. Moje tvář měla normální barvu. Až na jizvu od nože která stále zdobila můj obličej.  Nevim proč všechny ostatní zmizeli. Ale Petr Pan nedělá nikdy nic bez důvodu.

***

,,Wendy tohle už mi nikdy nedělej." Zavrčí Even když mi přinese oběd a přisedne si k mé kleci.  ,, Před si víš že jsem to musela udělat." Po vzdechnu si a kousnu si do chleba s máslem.  Jasně kdybych chtěla pořádný oběd třeba takové dobré palačinky mohla bych. Ale nesmíme. Jedno z hlavních pravidel Pana. A kdybych to udělala hned by o tom věděl. ,,Ale nemusela Wendy víš to moc dobře jako já. A když si to vezmu kolem a kolem. Ten báža tě měl vážně hlídat."  Překroutím očima typicky Even. A jeho pravidla přežití.  Pravidlo jedna dělej to co Pan po tobě chce ať  je to cokoliv. Pravidlo dva do niče ho se nemíchat i kdyby šlo o život. A pravidlo tři nikdy neporušuj pravidlo jedna a dva.

,,Vážně jsem myslel že tě za chvíli zabije. Mlátil tě hlava nehlava myslel jsem že asi budu muset porušit svoje pravidlo a zastavit ho." 
Řekne naprosto vážně a dívá se mi do oči a já do těch jeho hnědích.

,,Mrzí mě že ses bál. Ale aspoň vidím že mě máš rád." Pousměji se. ,,No tak prrr to že nechci aby si umřela neznamená že mi na tobě záleží. Si jediný spojenec kterého tu mám a taky jediná s kterou se tu dá přežít par minut ticha." Za směje se. A já spolu s ním.  ,,No Evane je to venku i ty máš city."  Zasměju se. Otevře mojí klec a nacpe se dovnitř a začne mě lechtat. ,,Tak tohle odvolej!" Zasměje se a já se smíchem ležím pod ním. ,,Even má city!" Zakřičím přes smích a tečou mi slzy radostí. 

Potom najde můj bod  na břichu a já se začnu smát ještě víc. ,,No tak dobrá, dobrá Even nemá city a z celého srdce mě nemá rád !" Zakřičím když už nepopadám dech. Pousměje se a sleze ze mě ,,To jsem rád že si to pochopila." Posune se před klec. ,, I tak vím svoje."  Řeknu na konec umanutě.

Potom Koukáme chvíli před sebe každý zaplněný svými myšlenkami.  ,,Musím jít ještě mám něco na práci. Navíc Pan přivedl nového kluka musím mu vysvětlit jak to tu chodí."  Mluví otrávením hlasem. Zrovna tohle je jeho nejmíň oblíbena práce, protože u té musí komunikovat. Což je jedna z jeho nejméně oblíbených činností.

,, Kolik mu je?" Odbočím od tématu.  ,,Tomu klukovy ? Nevím na takové věci se neptám a většinou mě to nezajímá ale řekl bych tak sedmnáct proč?"

,,Ale před si víš že mě tyhle věci zajímají." Evan nemá moc rád mojí povahu, do všeho šťourám a všechno mě zajímá.Nic pro mě není jen tak. Opaky se přitahují no ne?  

,,Moc rád vidím že už nemáš co na práci Evane."

Ostrý hlas nás vyruší automaticky se podívám směrem k Panovy který má na tváři svůj tvrdí výraz.Žaludek se mi obrátí vzhůru nohama,další pohled věnuji Evanovy.  ,,Jo jasně už jsem byl na odchodu."  Slyším jak se s plných sil ovládá. Když se na mě potom podívá mrkne na mě. A po té mě tam nechává samotnou. 

,,Ten kluk je do tebe blázen že?" zasměje se tím svým křivým úsměvem. ,,Jsme přátele." odbiji ho tvrdě. ,,To neznamená že do tebe nemůže být zamilovaný." Udělá pár kroků ke kleci. ,,Přišel si že něco chceš nebo tě tak moc zajímá můj život?" Zeptám se tvrdě.  ,,Samozřejmě něco chci.A nebud tak drzá,nechceš snad projít dalším trestem ne?" Usměje se tím svým slizkým úšklebkem. 

Povzdechnu si ,,Tak co chceš ?" zeptám se unaveně. Podívá se mi do očí a potom otevře mou klec, z které mě vytáhne. Nebraním se. ,,Chci aby jsi si sem mnou zahrála takovou hru." když slyším tyhle slova udělá se mi mdlo. Protože Panovy hry ubližují nejvíc těm kdo je hrají.