You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Prašivej pes.

Šum moře. Bylo jediné co jsem slyšela než jsem se probudila z temnoty. Otevřela jsem oči a po zjištění že široko daleko nikdo není se mi ulevilo. Nevěděla jsem jestli mě ten skrček omráčil nebo použil magii, jak tak či onak,jsem v háji. Protože co Peter Pan chce to taky dostane.

Porozhlédla jsem se kolem sebe, vůbec se to tu nezměnilo. Moře bylo stále jasně modré,hory a palmy byli přesně tam kde si pamatovala. 

Neverlend už je to taková doba.  Možná že by se mi tu líbilo. Ale bez rodiny tohle nemá cenu ani význam. Pro opuštěné chlapce je to skvěle místo,nejen kvůli magii ale pro to. Protože zde mohou zapomenout. A to je to co pro ti mě Pan použije jako první.  Pokusí se mě ovlivnit,bude se snažit mi do hlavy v tlouct že na mě doma zapomněli. Protože to je to co dělá. Lže a manipuluje.  

Podívala jsem sena své ruce a oblečení. Momentálně jsem byla vážně šťastná že jsem byla před čtením líná se převléknout do pyžama. Moje béžové šaty byli sice těsné a korzet utaženější a moje baleríny nebyli na ven. Ale pobíhat tu bosa? To už tu jednou bylo, není to nic příjemného.

,,Tady jsi." Hrubý hlas přerušil moje odposloucháváni moře. Přes rameno jsem se ohlídla. Rychle jsem se dostala na nohy. ,,Co chceš Felixi?" Zatnu zuby.  Vysoký modrooký blonďák s ji zvou na tváři se ušklíbl. ,,Takhle zdravíš své staré přátele Wendy? Víš moc dobře proc tu jsem." Za opaskem se mu houpal provaz. Samozřejmě špinavá práce je něco co Peter Pan nedělá. Udělám pár kroku k Felixovy. Srdce mi opět bije jako zvon. ,,Nikdy jsme nebyli přátele Felixi.-" mluvím na něj a jsem stále blíž. Koutkem oka se podívám na mou pravou dlaň. Věřím já věřím. 

Pak jsem cítila jak se mi dlaň na plnila. ,,Já jsem holka a ty ? Ty si jen poslušný pejsek Petra Pana." Poté mu hodím Písek z mé ruky přímo do tváře.  Rozutíkám se k pralesu. Běžím po cestičkách tak rychle až mě bodá v plicích. Stále o něco zakopávám. Ale vím že se nesmím zastavit, že bude někde blízko za mnou cítila jsem to. Moje šaty jsou už celkem špinavé,co bych ted dala za klučičí kalhoty. Zastavím se abych popadla dech. Když už chci vyběhnout   Zarazí mi cestu. 

,,Naivní Wendy stále zapomínáš že tohle místo patří mě,Jako ted ty, a pokud nebudu chtít tuhle zemi neopustíš a můžeš si utíkat jak chceš."  Říká se svým obvyklým úšklebkem. Chci se otočit a běžet opačným směrem. Ale po vteřině co jsem se rozhodla utíkat jsem zastavila.Vyšel odtamtud Felix z dalšími chlapci ze strachu jsem couvla a otočila se na Pana. Nevím proč ale snažila jsem. Se u nej najít nějakou spásu cokoliv. 

Podíval se mi hluboko do oči. A poznal to,poznal že jsem vyděšená. ,,Petře j-já." Vážně jsem chtěla začít prosit ale vzniklo z toho spíš koktaní. V leze mi do řeči a přiblíží se ke mě. ,,Byla tvoje hloupost-" od mlčel se. ,,Felixi zavři ji do klece." Kývne směrem k němu. Myslela jsem že snad špatně slyším. Řekl právě  do klece?! Felix se úchylně pousměje. Což mě vyděsí. ,, Copak jsem nějakej prašivej pes?! Jestli by někoho měli zavřít do klece jsi to především ty!" Ukážu na něj prstem. Moje sebekontrola byla pryč. Pan se tomu jedině křivě usmál a pak jednoduše odešel.. Pak mě Felix chytl silně za loket a táhl mě pryč.