You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Tinkerbell

Zdánlivě mlády chlapec pozoroval mladou spící dívku. Bez modřín na tváři vypadala něžně. Ani on sám nevěděl proč jí těch všech šrámu zbavil. Jeho něžnější já ho donutilo aby všechny odstranil. Vyděl v ní nevinnost  která s těmi šrámy mizela. Nedalo by se říci že cítil něco jako lítost,stále nechápal její drzost a opovážlivost postavit se jemu samotnému.

Peter Pan byl tyran manipulátor, a něco jako lítost byla ta poslední věc co by kdy cítil. Ale dívka která ležela před nim byla tak moc nevinná a zranitelná když klidně spala. Díval se na ní a čas odtékal rychleji než kdy jindy. Měla sladkou tvář skoro až k nakousnutí. Ta představa že by si s ní mohl pohrát nebo cokoliv jiného byla silná,ale ještě silnější byla ta zjistit více o přátelství z Hookem.

Nejdříve se porozhlížel po místnosti na stromě. Na poličce jediné dve knihy které ji dovolil mít.Byli to dvě knihy pohádek, o šípková růžence a jedna o Sněhurce.
Prolustroval par stran knih.  Nic. Par čmáranic a škrtancu ale víc nic. Odhodil knihy na zem. Bylo mu jedno kolik hluku padající knihy nadělali.

Pokračoval bezmyšlenkovitě dal. Podíval se pod postel. Byla prázdna skoro jako cely stromový domeček. Bylo tam par osobních věci Wendy jako knihy par kusu oblečení. Wendyjino pižmo bylo cítit po celé místnosti,kdyby nebylo toho nikdo by ani nepoznal že zde někdo žije. Pokojíček byl prázdný stejně jako Wendyjino srdce. A i přesto měla tuhle místnost nejraději z celého ostrova. Cítila v něm pohodu a klid a malý balkónek na proti vchodovým dveřím dodával svobodu. Noci pro ní bývaly dlouhe. Snad i nejdelší,ale pozorování hvězd uklidňovalo i její duši.

A on to věděl. I když ona netušila kolik toho ví.Byl skvělí pozorovatel proto netušil jak mu tohle přátelství z Hookem dokázalo uniknout. Věděl že je velice inteligentní většina dívek byla, i když mívala hloupé rozhodnutí. Před si jen byla v podstatně jen dítě. Ještě nepoučené ze svých chyb. Po nějaké době pochopil že v pokojíčku nic nenajde. ..

000
Hluboko v pralese nedaleko Panova tábořiště se mladá blonďatá žena vracela ke svému domku ukrytého v korunách stromů. Byla unavená zdlouhavého lovu který pro dnešek skončil neúspěšně proto se tedy rozhodla aspoň natrhat par lesních plodu. S miskou a s kručením v břiše se vyšplhala po masitém žebříku.

S poslední mi silami se vyškrábala do domečku připravená uložit se ke spánku. Byl to opravdu malý domeček jedna postel Stůl s dvěma židlemi a provizorní kuchyňská linka. Ale ji to stačilo nepotřebovala toho moc jediné co zde zářilo byla krásná váza na okně plna modrých květin. Položila mísu na stolek a začala si připravovat postel k spánku. O točila se že si s ní svoji chutnou večeři. Jenže kousek za stolem stal muž. Tedy vysoký chlapec. V ženě to hrklo. Stala nehybně. Což si Peter evidentně užíval. ,,Pan-" začne blonďatá žena.

Přeruší jí svým hravým tónem. ,,Ale Zvonilko,přišel jsem abych se něco dozvěděl jen klid, vidím jak ti buší srdce." Vykouzlí úsměv. Zvonilka nepřestává byt nervózní a snaží se to skrýt. ,,O co jde?" Dostane ze sebe se snahou zakryt znepokojení. ,,O Wendy a Hooka. Vím že ti důvěřuje si její zpovědník přesně tak jak sem to po tobě chtěl."v mladé žene to hrklo.

Slíbila že tohle tajemství si nechá jen pro sebe. Nikdy jindy to po ní nechtěla. A ted tu on stal na proti ní a žádal nějaké vysvětlení jak to že o tom neví. ,,Já jsem slíbila že-" Bouchne pěsti do stolu a Zvonilka sebou trhne. ,,Tinkerbell mě nezajímají žádné tvé sliby k Wendy ty máš byt loajální je mě! Pokud se tedy chceš odtud někdy dostat." Dokončí tvrdě a blondýnka se posadí ke stolu. Už nezvládla stát na vlastních nohou. ,,Stalo se to tehdy kdy ke mě poprvé přišla s modřinami a natržením rtem." Zvonilka se o přela o jednu ruku s těžkým dechem mluvila o bolesti dívky které jí bylo tak moc líto. ,,Neřikala nic, jen plakala dlouho. Pak sem z ní dostala par věcí ale spíše to byli nenávistné poznámky.

Po celých rukách měla modřiny ale ani to jí nebolelo tak moc jako její srdce." Pan začal pochodovat po místnosti jako tygr v kleci. Pamatoval si přesně ten den o kterém mluvila. Bylo to poprvé co jí praštil. Už si ani nevybavil kvůli čemu, jen věděl že poté ji nechal utéct do džungle protože věděl kam ma namířeno. ,, Na konec mi řekla že už to nechce snášet dál, že už takhle žít nedokáže.V ten moment mi nedošlo o čem mluví. Par dni na to se tu objevila s tím že poznala Hooka a že jí zachránil život který si ona sama chtěla vzít." Dopoví z husy kůži po tele. Pan se zařazeně podívá jejim směrem. Nevěřil vlastním uším co prave ted slyšel. Jeho malý ptáček se pokusil ublížit si.

V momentě ho chytila panika zuřivosti došel k váze na okně a vší silou jí hodil o zem. Zvonilka nad skočila na svém místě a zavřela oči. Jediná krásná věc co měla byla pryč. Pan se vztekal chodil co by ještě mohl rozbit ale v domku už nic nezbývalo kopl tedy do židle která odletěla s velkým rámusem. ,,Ta hloupá holka!" Zavrčel si pod vousy.

Jediné na co myslel bylo jak rychle se mohl jeho veškerý plán zničit během minuty.
Byl sobec jediné na čem mu záleželo byl on sám. ,,A co dal?" Řekl když zklidnil svuj hněv. ,, moc toho nevim.. Jen že za ním chodí pouze když nejsi na ostrově." Rekne zbrkle, z toho chlapce šel strach který se nedal popřít. Nadzvedl obočí. A jak rychle se tu objevil tak i zmizel. Tinkerbell začala plakat nikdy Wendy nechtela ublížit byla to její přítelkyně. A zradila jí tím nejhorším způsobem jakým jen mohla. A byla si toho plně vědoma.

    000