You belong to me! (Peter.Pan.FF)

Once Upon a Time.

Před několika lety.
Utíkala jsem tmou co mi nohy a plíce stačili. Bouřkové mraky se blížili a byli čím dál tím víc hlasitější.
Až jsem cítila svůj zrychlený tep. Byla jsem na smrt vystrašená,už od malička nenávidím bouřky. Ironické na tom bylo že jsem bydlela v Londýně kde byli bouřky na denním pořádku. Tep se mi zrychloval a já ani nevěděla kam běžím. Jediné co jsem věděla že běžím co nejdále od Pana a tábořiště.

Když mě bouřkové mraky dostihli spadla jsem do bláta. Než jsem se nadala běžela jsem dal bez jedné boty. Poté na mě začal dopadat studený déšť. Nepříjemně jsem se ošila. Bláto jsem měla všude na šatech ale nenamáhala jsem se zastavit ani zkontrolovat šrámy na svém těle. Běžela jsem neskutečnou dobu dokud jsem sem nezastavila ve slepé uličce. Skála mi zabraňovala pohnout se do předu jediná možnost byla vrátit de zpět s čímž moje sebezáchova nesouhlasila. Celá zadýchaná jsem se vyčerpaně posadila ke skále.

Plakala jsem. Hodně jsem plakala. Kolena jsem tiskla více k sobě aby se trochu chránila před deštěm. Bořkové kapky na mě dopadali neuvěřitelnou rychlostí a mísily se s mými slzami.Třásla jsem se zimou a nadávala na sebe jak jsem mohla být tak hloupá. Na konec jsem se přestala třást,a pak prostě jsem v zoufalství padla do bez bolestného spánku.

OOO

Když jsem se probudila. Bylo to jako sen zlý sen který se nikdy nestal. Rozhlídla jsem se o kolo sebe. Byla jsem doma. Doma ve své posteli a na pro ti té mé byli mých bratrů. Usmála jsem se a posadila se do tureckého sedu,když mě Michael uviděl skočil po mě. ,,Wendy už jsi vzhůru!" Silně jsem ho zmáčkla v mém obětí. Myslela jsem že už je nikdy neuvidím. John se jen usmál a posadil se na kraj mé postele. ,,Budeš nám vyprávět pohádku?" Podíval se na mě obrovskýma očima kterým se nedalo říct ne. 

Jako by se nic nezměnilo jako by neuběhl ani den jako by vše zůstalo normální. ,,O Pirátech nebo o vílách?" usměji se na oplátku já a popostrčím ho k jeho posteli. ,,nějakou novou!" V rychlosti odpoví John a pak skočí do své postele. ,,Novou? jednu bych tu měla." Přikreji Michaela a přisednu se na kraj po stele přičemž mu jezdím rukou po vlasech.  

,,Takže bylo nebylo. Žila jedna princezna a všichni v její zemi jí měli moc rádi. Byla moudrá krásná a šlechetná. Měla dva bratry kteří jí milovali s celé ho srdce. 

Jenže čím dal tím víc rostla tím víc mužů po ní toužilo. Jednou v noci se u ní v komnatách objevil   muž. 

Vypadal celkem neškodně okouzlil jí na tolik že souhlasila s tím aby opustila svůj domov. Uvěřila pohádkám který jí ten muž napovídal. Místo které jí nasliboval bylo plné bolesti strachu a strasti.

A ani on nebyl tím obyčejným mužem. Ovládal magii temnou magii. Díky které uvěznil svou princeznu daleko od o statných. I když se její bratři snažili jí najít neuspěli. Víc věcí akorát zhoršili. 

Ta princezna tam byla uvězněná  několik let jen proto aby se jí naučil ovládat. Líbila se mu její nevinnost a její hrdost.

Ona ho nenáviděla,lži a manipulace. Jak využíval to aby bylo po jeho skrz její slabiny.Možná to bylo i tím že ona nenáviděla to jak se její temná stránka při měn cítila.Cítila se svobodně ale neřekla to nikdy na hlas." 

Když sem dokončila větu chlapci už spali a já začala plakat. Z nějaké ho důvodu se moje oči plnili slzami. A pak postupně vše o kolo mě začalo mizet. 

000

Otevřela jsem oči. Byl to jen sen,mí bratři. Moje postel,moje okno Londýn. Všechno to byl jen sen.

Ted jsem se dívala na Pana který mě držel v náručí jako nevěstu a bůh ví kam mě to nesl. Byla jsem ospalá a unavená tak jsem opět přivřela oční víčka. Chvíli mě nesl a pak prolomil ticho. ,,Jak to tedy dopadlo s tou princeznou." Řekne ale nezastaví se a  jde dál. Zapřemýšlím o čem to mluví a pak mi dojde že musel být v mém snu. ,,Nakonec ho i přes temnotu pustila do svého srdce a on zas do toho svého." řeknu klidně a trošku pootevřu víčka abych viděla jeho výraz. Trochu se pousmál. ,,A to je nakonec zničilo oba dva." Dořeknu a zase padám do hlubokého spánku. 

O pár hodin později svoje oční víčka otevírám v docela známém prostředí. V domě na stromě. Vedle mé postele sedí Pan a soustředěně se na mě divá.  Až ted mi dochází že se neuvěřitelně potím a píchá mě v krku při každém polknutí. ,,Pro dnešek tě nehodlám trestat Wendy. Jelikož ses vytrestala sama.A pokud se to bude opakovat čeká tě něco daleko horšího než bouřka a angina." S těmi slovy se zvedá. A ještě se s otočením na mě podívá svým úsměvem. ,,Nezapomeň že pokaždé vím kde si a s kým si,dokonce co říkáš i čeho se bojíš." Znova nahodí zlý úsměv. a já cítím jak se mi hrnou slzy s té bolesti do očí. Potom se jen otočí a kráčí pryč. Ta bouřka nebyla žádná náhoda věděl že se jich bojím ..Začnu znova plakat,chtěla bych prostě jen domů. 

1K ?? juchůůů ani nevíte jakou mám radost :D tak tady máte trochu kapitolu z minulosti určitě docela důležitou i když se to nemusí zdát :D ¨

Moc moc vám děkuju ani nevíte jako mám radost opravdu ! :) jaké z  toho máte pocity ?:D