Všichni jsme slyšeli o Zemi ne zemi. Tam kam se vydávají opuštění chlapci aby už nikdy nemuseli vyrůst. Tam kde se všechny sny můžou stát skutečností kde se nacházejí ty největší dobrodušství
Víly,piráti magie.
A všichni jsme taky slyšeli o dob...
Právě ted ve 3 ráno jsem to publikovala a omluvám se za občas ne nemyslná slova a celá tahle kapitola stojí za ho**o ...trochu jsem u psaní střízlivěla ale jinak bych se k tomu asi nedokopala opravím to někdy jindy vážně už na to nevidím :D a píšu to sem aby si to aspon někdo přečetl takže chyby neřeště a to že je to kratký a o nočem taky ne :D ppaapa vaše Dee která je furt opilá :*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Viděla jsem zamlženou postavu než mi došlo že předem mnou stojí Peter. Cítila jsem bodavý pocit v mé hlavě,že se mi snad hlava roztříští na milion kousku jak mě bolela.
Od bolesti jsem prudce zavřela silně oční víčka. Když jsem se i přes bolest odvážila otevřít oční víčka viděla jsem oheň. Nebo spíše ohniště uprostřed hlavního tábořiště. Bolest byla jako obří střep který mi někdo opakovaně vrážel do lebky. Byla to až nesnesitelná agonie. Ale to nebylo to nejhorší na tom všem.
Ta prázdna díra v mých vzpomínkách. Byli to kousky co se mi drželi v hlavě. Úplněk,pláž a.. A rum. Najednou mi všechno začalo dávat smysl. Musela jsem mít tradiční opilecké okno. Z té díry v mých vzpomínkách se mi zatočila hlava. Automaticky jsem se vymrštila do sedu. ,,Náš malý ptáček se už probudil." Slyšela jsem říkat Pana. Který stal přimo za mými zády, a přešel kolem ohně na proti mě. Všude o kolo staly ztracení chlapci. Počínaje lovci,ti nejstarší. Hned za nimi staly stopaři kterých bylo poměrně méně než lovců. A okolo hlouček těch nejmenších kteří měli na starosti vlastně údržbu tábořiště a vlastně ani neměli rozřazení.
Pohybovali se okolo nás. Upřímně vypadaly děsivě o takové probuzení jsem vážně nestála. ,,Jestli pak víš malá naivní Wendy proč tě hodlám potrestat. Vyschlo mi v krku když to řekl. Jestli je neco horší než jeho zvracené hry, tak tresti byli na prvním místě. Dívala jsem se mu do očí abych v nich viděla nějaký náznak humoru. Ale nic, jen chlad. ,,Ja-já nevim.-" zakoktám v rozpacích. Usměje se. ,,Dám ti malou nápovědu Wendy. Hook." Od mlčí se a potom mi věnuje jeden ze svých sadistických úsměvů. Otevřela jsem ústa dokořán. Jak o tom mohl vedet? Jak se mohl dozvědět o Killianovy? Ta podává bolest zasáhl i moje srdce, které ted bylo jako v ohni. Co se ted asi sem mnou stane ? Jak tohle vlastně dokážu přežít.
Podívala jsem se do davu. Všichni chlapci vypadali stejně krutě jako Pan. Očima jsem se snažila najít Evena. Moje oči se do nej za píchli jako dva nože . Stal opřený o nedaleký strom,a díval se na mě se soucitem. Věděla jsem že nic nepodnikne na to aby me zachránil. Je to prostě v rozporu z jeho pravidel přežití. Neměla jsem mu to za zlé jen mě pri te myšlence boje srdce píchlo znovu o dost hlasitěji. ,,Hook? Já nevím o -" rázně mě přerušil. ,, Ušetřeme se toho Tinkerbell byla velmi sdílná pokud šlo o toto téma." Opět se usmál. A tehdy mine srdce spadlo az do mého žaludku. Prudce jsem se zvedla na své rozklepané nohy.
Slzy se mi hrnuli do očí. ,, Co mi chceš udělat? Jen do toho! Stejně už nic nemůže ublížit!" Za křičela jsem tak trochu zoufale. Mluvila jsem ale pravdu už nebylo nic co by mi mohl udělat. Mlácení a všechen ten psychický nátlak. Vsechno mi už ukradl nezbývalo nic ale opravdu nic co by mi mohl ublížit.
,,Já?-" zasmál se spolu s Felixem. Přešel o pár kroku doleva. ,,Já ti neudělám nic. Tvůj trest ty vymysli tvůj nejlepší přítel. Že Even?"Ukáže směrem ke stromu kde stal. Ta veta me spolu s Evenem zaskočila. Nevypadal že by s tím počítal.
Setřela jsem slzu která mi nevědomky ukápla přes tvar. Tohle nebyl trest pouze pro mě. Ale i pro Evena. A já absolutně nevěděla proč. ,, No Evne ?" Zvýšil hlas aby vyjádřil svoji netrpělivost. Even hlasitě polkl. Vsichni Panovy chlapci začali skandovat slovo "trest" až na ty nejmenší kteří se snažili držet co nejdále. ,,No .. U nás. Jsme z děvčaty hrály takovou hru." Podíval se na Pana ale mě nevěnoval ani pohled. ,, Na ohaře a laň. Chlapci přestavovali ohaře a dívky laně které museli chytit . A Ohař který Chytl svoji lan musel dostat polibek." Vypravil ze sebe opatrně. Zahanbeně se podíval do ze mě. Pan se pouze usmál vsechno šlo naprosto podle jeho plánu. Věděla jsem to. ,,Co to tahle malinko okořenit?-" podíval se po táboře a chlapci tiše naslouchali. ,, Ten kdo chytí svou laň, bude si s ní do rozbřesku moc dělat co bude chtít." Dodá. Přejel mnou vztek který se najednou vystřídal se strachem. Tohle ještě nikdy pred tím neudělal. Nikdy mě nepřenechal ostatním. Aby si mohly dělat co chtějí. Nejen že jsem byla jeho vězeň, byla jsem proste jeho. Patřila jsem mu,nebo on si to aspoň tak myslel. A nikdy by se o své věci nechtěl dělit. Nikdy to neudělal važně ne.
I přes hlučné ztracené chlapce jsem dokázala slyšet svůj zrychlení dech. ,,Nebo bych tomu měl říkat hon na ptáčka?" Zazubil se. Jeho pohled najednou zvážňel. Ten kameny nečitelný děsivý pohled mnou projel jako ostrý nůž. ,,Měla bys rychle utíkat lásko." Pak se opět sadistický usmál. I přes bolest v hlavě která nepřestávala jsem se rozhodla utíkat do džungle. S jistým cílem. Že nebudu ničí trofej ani žádná hloupá laň.
