Famous Boy | Dylan O'Brien

1

,,Nechápu co ti na tom tak chutná. Můžu ti ho udělat úplně stejné a zadarmo. Nemusela bys za něj dávat tvoje denní kapesné." zase si Emma stěžovala na moje pondělní kafe ze Starbucks. ,,Nebylo by to ono. Nevystát deseti minutovou frontu, pak vysvětlovat, že se jmenuju Cherry jako to ovoce, dát za to osm dolarů a nakonec si spálit jazyk." zasmála jsem se.

,,Nedáš si? Och ano, já zapomněla, že ty toto výtečné skořicové latté se šlehačkou nepiješ. To je taková škoda." provokovala jsem svoji nejlepší kamarádku, protože jsem věděla, že to určitě zabere. ,,Dej to sem" napřáhla se pro kelímek. Musela jsem se tomu zasmát, protože jsem tohle dělala každé pondělí a vždycky to zabralo.

Došly jsme ke škole a já okamžitě viděla Meredith. Soupeříme spolu už od první třídy, kdy jsem se nastěhovala. Vždycky to bylo takové tiché. Například jsme se nezdravily, ale od šesté třídy, kdy políbila před celou školou mého tehdejšího kluka jsem se fakt naštvala. Každoroční pořádání kanadských červnových žertíků je naše válka a den na prvního Apríla jsme už taky přeborníci. Vždycky si na to vzájemně skočíme a na další den předstíráme, že ne.

Doufala jsem, že se něco změní, když budeme na střední škole, ale ne. Tady jsem to prohrála na plný čáře. Meredith se stala v prváku prvním prvákem, co se stal kapitánem roztleskávaček. Já jsem ta co stojí v koutě a to jsem za to ráda. Celý prvák jsem byla za školní št**ku, protože jsem se o prázdninách líbala v kumbále s Adamem, klukem Meredith, ale to nikdo nevěděl. Vzhledem k tomu, že to nevěděl nikdo a já jsem ta poslední, co se něco dozví, tak to nebylo fér. Hlavně nikomu nedosvěčíte, že to bylo jenom líbání.

,,Ahoj nulo" usmívala se jako andílek vysoká blonďatá druhačka. ,,Ahoj Meredith" otráveně jsem vzdychla. ,,Jé tys mi donesla kafe ?! Ty si hotová služka !" vytrhla mi kelímek z ruky. Odkráčela jsem pryč, ale pak jsem se otočila. ,,Naplivala jsem do něj!" byla to pravda, protože jsem to čekala. ,,Ty si myslíš, že ti to budu věřit?" napila se. ,,Dobrou chuť" široce jsem se usmála a otočila se zpátky do směru učebna matiky. Ten dokonalý zvuk padání vyplivnutého kafe na zem.

,,Víš, že jsi boží ?!" obdivovala mě Emma. ,,Uvědomuju si to." zasmála jsem se.

Na hodině jsme moc dlouho nevydrželi, protože po dvaceti minutách Meredith oznámila, aby jsme všichni šli do tělocvičny, protože pro nás má velkou a úžasnou novinku, kterou nám nutně musí sdělit. ,,Dostala stypendium do ústavu pro duševně choré ?!" zasmál se kluk v poslední lavici.

Jmenoval se Thomas. Byl to většinou ten problematičtější kluk, sice neměl průšvihy, ale učitelé ho nesnášeli za jeho poznámky. Podle mě byl v pohodě. Když jsme byli malý, tak jsme se kamarádili jenom spolu, ale od začátku střední už moc ne. Někdy spolu chodíme domů, nebo někam i zajdeme, ale není to to, co dřív.

Všichni se zasmáli. Meredith sice všichni respektovali a snažili se s ní udržet dobrý vztah, ale nikdo ji doopravdy neměl rád. Bylo mi jí až líto, ale pak si vzpomenu, jak se ke mně chová a usoudím, že je to kráva a už se o ni nezajímám.