Famous Boy | Dylan O'Brien

11

Šli jsme po chodbě ruku v ruce. Všichni na nás koukali s otevřenou pusou a fotila si nás. Nevadilo nám to. Prostě jsme se jen usmívali a šli společně do třídy. Ani na chvilku mu nezmizel úsměv z tváře. Vypadal prostě jenom dokonale, jako vždycky.

Měli jsme teď společnou matematiku. Sedli jsme si do jednočlenných lavic vedle sebe. Nemohla jsem se přestat usmívat. Pokud někdo někdy mluvil o jeho Velkém BUM! nebo o chvíli, kdy byl nejšťastnějším člověkem na zemi, tak to byla ta chvíle. Tohle bylo moje Velké BUM!

Do třídy vešla Emma. ,,Ahoj" pozdravila nás. ,,Ahoj" odpověděli jsme s Dylanem jednohlasně. Najednou se zastavila. ,,Můžu s tebou mluvit?" naklonila se ke mně. Přikývla jsem a Emma mě odtáhla ven ze třídy.

,,Co to má znamenat?" povytáhla obočí. ,,To že ho mám ráda." usmála jsem se. ,,A co pravidlo nebudit pozornost?!" už trochu křičela. ,,No tak mě bude celá škola znát. Vždyť to je jenom střední." mávla jsem nad tím rukou. ,,Ale tady nejde o střední. Bude tě znát celý svět." starostlivě se na mě podívala.

Musela jsem nad tím přemýšlet. ,,Je to jeden z nejznámějších herců na světe a taky tu nebude věčně. Brzo mu někdo nabídne super roli. Udělej to kvůli sobě a vykašli se na něj." chytila mě za rameno. Po tváři mi stekla slza. ,,Ale prosimtě" objala mě. Vrátily jsme se do třídy.

Sedla jsem si vedle usmívajícího se Dylana. Nešlo se taky neusmát. Najednou se usmívat přestal. ,,Co je?" okamžitě jsem zaregoavala. Zvednul se a někam odešel. Možná jen potřeboval na záchod. Hodina už začala a Dylan nikde. Zvedla jsem ruku, abych se zeptala jestli můžu taky na záchod.

Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Dveře se automaticky zavřely. Porozhlédla jsem se po chodbě a uviděla siluletu nějakého kluka. Seděl na zemi a měl hlavu opřenou o kolena. Došlo mi, že je to Dylan a šla jsem za ním.

Stoupla jsem si před něj a on se na mě podíval. Otřel si oči do rukávu od své bundy. Sedla jsem si vedle něho. ,,Co se děje?" chytla jsem ho za ruku. ,,Mám roli. Bude to na měsíc, ale odmítl jsem to." pokusil se o úsměv. ,,Proč?" vykulila jsem oči. ,,Protože tam nebudeš ty." popotáhl.

,,Ale musíš to vzít." koukla jsem na něj přísně. ,,Pak je tu ještě jeden problém." kouknul do dálky. ,,Jaký?" ,,Bude to oscarovej film, takže se o mně bude hodně mluvit." ,,To je snad dobře ne?" ,,Jenomže se bude mluvit i o tom s kým budu chodit." znova se na mě kouknul.

,,Tak ale jde to udržet v tajnosti." snažila jsem se ho uklidnit. ,,Ne, oni jsou vážně všude. Takže kdyby jsme spolu zůstali, tak budeš ve všech médiích a to ti nemůžu udělat." zakroutil hlavou. ,,To nemůže být tak hrozný." ,,Přijdeš o veškeré svoje soukromí. Je dost pravděpodobný, že ti někdo bude stát u okna a fotit jak se převlíkáš."

,,Tak budu taky herečkou." zasmála jsem se. ,,Ty nepřestaneš viď?" konečně se opravdu usmál. ,,Udělám pro to cokoliv." dala jsem mu pusu. Takovou jako dáváte babičce. ,,Tomu ty říkáš pusa?!" ohradil se a pořádně mě políbil.

Tak co, jakpak se vám líbila kapitolka? :) Po sto letech... Moc se omlouvám. Já beru jako prioritu New girl a nic nestíhám. Kromě toho píšu ještě vlastní knížku [ne na wattpad] a k tomu se mi vypnul počítač a nešel zapnout. Teď je v opravně. Svět nechce abych psala knížky :D