Famous Boy | Dylan O'Brien

5

S Dylanem jsme skončili vyloučením ze školy na jeden den, což znamenalo, že dneska už nesíme na výuku. Upřímně, nechápu proč jsem nikdy nic neprovedla.

,,Nechtěla bys jít na kafe?" usmíval se na mě tím širokým klučičím úsměvem. ,,Ehm tak dobře" pokrčila jsem rameny. ,,Fajn. Je tu někde Starbuck?" ,,Jo, na hlavní je jedna pobočka." ,,Fajn" usmál se.

Dylan mi objednal kafe a já jemu. Prý by jsme to mohli zkusit odhadnout. Já mu vzala normální oslazené latté.

,,Tak, kterou příchuť máš nejradši?" podala jsem mu kelímek, když jsme vyšli ven. ,,rozpustný s lžičkou cukru, ale tak ze Starbucksu asi latté" zasmál se. ,,Ty?" ,,Karamelové latté se šlehačkou" usmála jsem se a on mi podal kafe.

Jemu chutnalo a mě taky. Vzal mi skořicové latté. ,,Netrefil jsem se" snažil se Dylan nesmát. ,,Chutná mi" usmála jsem se. ,,Vážně?" ,,Jo". Najednou se stalo asi to nejhorší, co se stát mohlo. Uklouzla jsem na ledě.

Chvilku jsem balancovala a pak mě Dylan chytil. Držela jsem se ho jako klíště. Koukali jsme si do očí a já věděla, že naše obličeje jsou si až moc blízko. Teď jsme si oba pokládali tu samou otázku: polibít se nebo ne. Po pár vteřinách jsem se odtáhla.

Nastalo trapné ticho, teda než jsme došli ke kinu. ,,Nechceš tam zajít?" ukázal Dylan na prodej vstupenek. ,,Co dávají?" ,,Tak to zatím nevím." neváhal a šel k okénku.

Vrátil se ke mně s lístky. ,,No?" zajímala mě odpověď. ,,Nech se překvapit." měl šibalský úsměv. V našem kině byly filmy, které jsou nejmíň dva roky staré, ale někdy tam hráli i filmy, které natočili před padesáti lety, takže jsem nevěděla co čekat.

Posadili jsme se do prázdného kina. Do začátku přišli ještě dva páry a nějaká parta holek z třeťáku. V našem kině se tohle bralo za celkem plno. Všichni byli hrozně natěšení z filmu, tak jdem doufala, že to bude něco fakt super.

Ze začátku tam jenom někdo dýchal, ale pak jsem poznala kluka. Ležel v kleci a..... Panebože to je Dylan! Otočila jsem se na něj a on se usmál. ,,Labyrint?" šeptala jsem. ,,Ty už jsi to viděla, že?" ,,Ne, ne, oni to tady ještě nedávali a nechtělo se mi jezdit do hlavního města." mlela jsem jedno přes druhé.

Pousmál se. ,,Hraješ dobře." znovu jsem se na něj koukla. ,,Vtipné je, že mi to ještě žádná holka neřekla." otočil se. ,,Ne, ne" ,,Přísahám, že ne" zasmál se. ,,Thomas je úplně jiný než Stiles." mrkala jsem na plátno. ,,Tos ještě neviděla Stážisty." koukal znova na plátno.

,,Koho máš radši?" teď mi koukal přímo do očí. ,,Ještě jsem se nerozhodla." cítila jsem, jak mi chabne hlas. Možná, že jsme se měli polibít, ale tenhle moment vyrušila puberťačka za námi. ,,Hele to je Thomas!" zakřičela na celé kino, takže se všichni začali nahromaďovat pro podpis.

,,Pojď!" vzala jsem ho za ruku a vlekla k druhému východu. Druhý východ nebyl východ, ale byly tam záchody, ze kterých se dobře utíkalo. Už jsem odsud párkrát utíkala. Každý jsme šli do svých on na pánský, já na dámský. On se logicky protlačil rychleji a pak mě chytil. ,,Dobrý?" ujišťoval se, jestli jsem v pohodě a zároveň si mě měřil pohledem. ,,Jo" usmála jsem se a on mě položil.

,,Já se ti moc omlouvám. Netušil jsem, že by se tohle mohlo stát. Úplně jsem na to zapoměl." snažil se nějak rozumně omluvit. ,,Stilese" odpověděla jsem mu. ,,Co?" překvapeně na mě mrkal. ,,Ptal si se mě koho mám radši." odůvodnila jsem mu to. ,,A jo" vzpomněl si.

,,Proč Stilese?" ještě se na mě otočil. ,,Přijde mi milejší. Sice Thomasova podstata je, že pomáhá a zachraňuje své přátele. Prostě klišé, ale Stiles... Není ten hlavní a ví to. Nesnaží se být milý a mít dobré vztahy, prostě je sám sebou a to je super. Objeví se, když je potřeba a vždycky pomůže, když se něco děje s jeho přáteli nebo rodinou. Mám Stilese prostě radši a hlavně jeho sarkasmus." zasmála jsem se.

,,Víš co je sarkasmus?" usmál se na mě Dylan. Pokrčila jsem rameny. ,,Když urážíš idiota a ani o tom nevíš." zasmál se a já se smála s ním.