Zlodějka času

6.Kapitola

Jsem tu už pár hodin a zatím nikdo nejde. Snažím se rozvázat si ruce. Ale nejde mi to provází jsou moc utažené. Někdo otevře dveře. Je ten co odsud odnesl mě věci. ,,Máš hlad nebo žízeň?"
,,Žízeň."odešel a přinesl mi hrnek s vodou dal mi ho k ústům a já se napila. ,,A už mě od těch provazu bolí ruce."rozvázal mi je. ,,Lepší?"
,,Mnohem." vzala jsem hrnek z jeho ruky a rozbila ho o jeho hlavu. Zakřičel bolesti a chytil se za hlavu. Vyvrhla jsem z místnosti a zamkla dveře. Klíč byl v zámku. Už se nedržel za hlavu a byl u dveří. Chtěl je otevřít ale já vyndala že zámku klíč a hodila ho na zem.,,Mohl jsi být chytřejší."
,,To ty taky."řekl nějaký hlas otočila jsem se a za mnou stal dvakrát větší chlap než jsem byla já. Otočila jsem se a bezela na druhou stranu chodby. Bezela jsem a slišela za sebou běžet toho chlapa. Chodba se změnila ve schody které vedly směrem dolů. Bezela jsem dál. Zakopla jsem a padala jsem že schodů. Když schody skončily bolelo mě skoro všechno ale bolest ani stékající krev jsem netěšila zvedla se a bezela dal. Na konci chodby byli dveře zkusila jsem je otevřít ale byli zamčené. Už jsem zas slišela bezet toho chlapa za mnou. Klíče z druhé strany zaštrachaly a dveře se otevřely. Za nimi ale stal jejich vůdce ten co mě uspal. Chtěla jsem ho porazit a běžet pryč ale on mě zachytil a nepustil dal. Muž za mnou doběhl. Když viděl že mě má on tak stuhnul. ,,Řekl jsem že ji máte hlídat."
,,Omlouvám se pane ale...."
,,Tvé výmluvi me nezajímají."odvedl mě zpátky do cely kde jsem zamkla toho kluka. Odemkl a strčil mě dovnitř.,,Ošetři ji."řekl a šel pryč.,,Kvůli tobě budu mít problém."
,,A to mě má zajímat?"
,,Nejsme tvi nepřátele."
,,Jste zloději ve času. Jste moji nepřátele."
,,My nejsme zlodejove času."
,,Kdy ses podíval do katanaru?"
,,Nepodíval. Není to tak dávno co nás vyhnaly všechny ty kteří se jim nehodí protože nám nemůžou vymazat paměť."
,,Nic takového oni neumí."
,,Oni ne ale katanar ano. Na korunovaci jsme měli chránit velitelkou dceru ale selhali jsme. Oni se zmocnily ji i katanaru co měla u sebe." odešel z místnosti a vrátil se s nějakými bylinkami. Podal mi je s vodou.,,Nemusíš mi věřit ale tohle ti ulevi od bolesti." vzala jsem si to. ,,Měla bys spát."odešel z místnosti a zamkl dveře.