Zlodějka času

13.Kapitola

Vzbudí nás muž který odemyká dveře cely. Vstoupí dovnitř a nese dvě misky s vodou. Podal nám je aby jsme se napili. A pak odešel i s prázdnými nádobami. Themis vstal a začal chodit po místnosti. ,,Co děláš?"dal si prst k ústům a ukázal na dveře. Z čehož jsem pochopila že nás někdo poslouchá. Šel ke mě a podepsal mi,,Hledám něco čím bych mohl zranit toho co sem chodí aby jsme mohli utéct."
,,Jak moc si myslíš že jsou blbí?"zaseptala jsem mu.,,Něco musím vymislet. Musím té odsut dostat."odtáhl se ode mě a zas začal chodit po místnosti.

Několik hodin takhle chodil a pak si konečně sedl vedle mě. ,,Kolik máme ještě času?"zeptala jsem se. ,,Nanejvýš den."
,,Jak to udělají?"
,,Zřejmě veřejná poprava aby ostatní odradilo se do katanaru podívat."
,,Kdy ses do něj podíval ty?"
,,Nikdy jsem se do něj nepodíval. Poprvé jsem ho viděl na korunovaci ale nepodíval se přímo do něj."
,,Co když oni mají pravdu?"
,,Nemají. Ať ti už řekli cokoli lhali. Chtějí nás odstranit a jestli budeš přemýšlet o tom že oni mluví pravdu tak budeš umírat s pocitem že jsi udělala něco špatně, ale pokud tomu věřit nebudes tak budeš umírat s vědomím že umiras pro něco dobrého, většího, za něco za co stojí bojovat."byl chvilku ticho a já nevěděla co mu na to říct. Věděla jsem že oni lžou že vše co jsem viděla v katanaru je pravda. Ale byla bych radši aby to pravda nebyla a já mohla žít ten život jaký si Pamatuju jen boj, výcvik, poznávání rostlin a příprava k hlídání katanaru.,,Ta holka kterou znám už odmala by jim nevěřila."řekl Themis.,,My se známé odmala?"
,,Ano. Hrávali jsme si spolu. I když můj táta byl proti protože chtěl abych se soustředil na výcvik. Když nám bylo deset otec mě cvičil tak intenzivně že jsem neměl čas už na nic. Už jsme se nevídali až do našich šestnácti let. Složil jsem přísahu a pak se dozvěděl že budu tvůj ochránce. Že začátku jsme se spolu nebavily. Myslel jsem že se na mě zlobis a ty jsi myslela že tě ignoruju. Po pár měsících jsme se spolu zase začli bavit ale neboli to takové jako když jsme byli malí. Bylo tam něco jiného. Po dva roky jsme se spolu bavily ale nikdy si nerozuměli a v den tvé korunovace jsem tě ztratil a zapomel na všech o tohle a ty taky. Když jsem si vzpomněl věděl jsem že ti to říct nemůžu. Až do teď jsem ti nemohl říct co vše jsme spolu prožily."
,,Proc mi to říkáš až teď?"
,,Nemohl jsem se k tomu odhodlat dřív."
,,Snad si na to brzi vzpomenu."
,,Snad ano."
,,Proc tě přiřadil ke mě?"
,,Zařídil to tvůj otec. Byl a jsem nejlepší bojovník kterého má a na ochranu jeho jediné dcery se mu to vyplatilo."zas se zvedl a začal chodit po místnosti a přitom si něco šeptal. Nechala jsem ho být a jen jo pozorovala.