Two renegades // NARUTO FF

1.

Naruto věděl, že je něco špatně už od začátku dne.

Všechno celkově začalo divně, ráno se probudil až moc nabroušený, což nebylo zvykem. Neměl náladu ani na snídani – což se taky vymykalo všem standardům – jelikož Naruto měl vždy hlad.

To byly blonďákovy první zmatené myšlenky, které vedly k tomu, že se dnes určitě stane něco špatného.

Na tréninku se poštěkal snad i s lidmi, kteří tam ani nebyli. Sasuke mu pil krev ještě víc než normálně – zdálo se totiž, že ani černovlásek dnes nevstal zrovna správnou končetinou, všechno nasvědčovalo tomu, že spíš vypadl z postele. Sakura byla taky nesnesitelná. V poslední době s ní Naruto vůbec nevycházel – přestal se od ní nechávat mlátit a peskovat, což se dívce očividně nelíbilo a od té doby na něj byla ještě víc nepříjemná, za to na Sasukeho byla stále jako mílius.

Jediný, díky komu mu tenhle úžasný den nestoupl tlak, byl akorát Kakashi. Jejich učitel se zdál v dobré náladě a proto ani Narutovi nedával žádné záminky ke konfliktu.

„Naruto, nemysli na kraviny a soustřeď se!" Vykřikl na něj frustrovaně Sasuke.

Stejně jako Naruto, i on toho měl dneska plné zuby, a to i přes to, že bylo pár minut po jedenácté dopoledne.

Dnes to vypadalo, že je všechno proti němu. Jeho nálada byla daleko pod bodem mrazu. Myslel si, že trénink ho nějak zaměstná, ale ten idiot se prostě nedokázal soustředit, proto ani nebylo možné normálně trénovat.

Sasuke jasně cítil, že ještě kousek, ještě trochu a jeho pohár přeteče.

„Neřvi na mě, sám se nesoustředíš!" Oplatil mu mezitím křik Naruto.

„Nekřičte na sebe!" Ozvala se tentokrát Sakura. „No tak, Sasuke, znáš přece Naruta..." Obrátila se ihned na černovláska a soucitně pokývala hlavou, jako, že rozumí, jak hrozné to musí být...

Naruto si odfrkl.

Tohle byl další důvod, proč mu Sakura lezla na nervy – její neustálé snažení o Sasukeho. On by o ní očividně neopřel ani kousek klacku, to ale jako kdyby ji nezajímalo, nebo to nechtěla vidět. Připadalo mu, že je Sakura stále slepější a slepější – občas ji i litoval, protože když viděl, jakého idiota ze sebe dělá...

A další důvod byl také to, že Naruto její pocity chápal. Bylo to pár měsíců, co si všiml, že po Sasukem pokukuje. Nejdřív ho to vyděsilo, potom rozesmálo. Nebral to vážně, myslel si, že je to prostě jen chvilkové emocionální pomatení a přejde to. Bohužel, byla to už nějaká doba a všechno se akorát zesilovalo, místo toho, aby jeho pocity nějakým záhadným způsobem ustupovaly.

I když si to Naruto nechtěl přiznat, děsilo ho to. Přece jenom... Byl to Sasuke. Byl to ten nejarogantnější idiot, kterého vůbec znal. A v neposlední řadě – byl to kluk.

Nezdálo se ale, že by tyhle podměty Narutovo podvědomí bralo v potaz – protože právě Sasukeho viděl i jako atraktivního člověka, který byl velice silný. A měl kolem sebe... zvláštní auru.

To všechno bylo až moc zvláštní – Naruto se to proto snažil ignorovat, ale sám věděl, že to nešlo. A taky že to nešlo donekonečna – před několika týdny se s tím konečně smířil a řekl to nahlas. Líbí se mi Sasuke Uchiha...

A vlastně se mu od té doby i vcelku ulevilo.

Což ale nebylo dobré v situacích, jako jsou tyhle – ty chvíle, kdy Sakura naprosto očividně se Sasukem flirtovala, snažila se ukořistit jeho pozornost. A i když bylo očividné, že Sasukeho nic z toho nezajímalo, stále tady blonďákova žárlivost byla.

„No tak, bando, nebudete se přece hádat, hned takhle po ránu?" Ozval se klidně Kakashi. „Pojďte to všechno zkusit ještě jednou a pořádně."

Sasuke zamumlal svoje oblíbené ‚hm' a připravil se do bojové pozice. Sakura si unaveně povzdechla, nadějně si myslela, že to bylo pro dnešek dost – Kakashi měl ale očividně jiné plány.

Naruto potřásl hlavou, aby vyhnal všechny nežádoucí myšlenky. Toho si všiml černovlásek, který pozvedl jedno obočí. Zajímalo ho, co se dnes s Narutem dělo. Očividně ani jeden z nich neměli svůj den.

„Sakuro, nech si kluky trochu zabojovat a připoj se ke mně," řekl Kakashi a pokynul dívce rukou k sobě.

„Ale sensei—"

„Nějaké protesty?" Pozvedl Kakashi obočí. Sakura očividně něco říct chtěla, když ale viděla, jak se na ní její mistr kouká, radši spojila rty do tenké linky a dost nerada se odpojila od kluků.

Kluci začali bez řečí, ani jeden si očividně do toho druhého nechtěl rýpnout – což bylo neobvyklé.

Začali nejdřív menším oťukáváním, párkrát na sebe zaútočili pouze neozbrojeně, kunaie a shurikeny schované v kapsách.

„Můžete," pokynul jim najednou Kakashi.

To bylo znamení, že jsou zbraně povolené. Byla to rutinní ‚bitva', kde se oba chlapci snažili zranit toho druhého – samozřejmě jenom jako. V bezpečné vzdálenosti od těla se vždy jednotlivé zbraně zastavovaly. Stávalo se velmi zřídka, že by někdo odcházel z tréninku zranění nějak víc, než se na trénink hodí.

Souboj skončil asi po čtyřiceti minutách, kdy už byli oba chlapci naprosto vyřízení a na pokraji svých sil.

„To stačí, kluci. Pro dnešek končíme," řekl Kakashi a pokýval nevěřícně hlavou. Nikdy nechápal, jak moc tihle dva byli soupeřiví. „Uvidíme se zítra okolo oběda, jako vždy tady. Zatím se mějte," rozloučil se a zmizel v obláčku kouře.

„Sasuke, jsi v pořádku? Ten idiot Naruto tě zranil..." Mrmlala si Sakura a už už se hrnula na pomoc, když se černovlásek najednou rychle zvedl.

Přešel pár kroků k Narutovi, který seděl na zemi, jednu ruku měl opřenou vedle svých zad a druhá mu ležela v klíně – právě se vydýchával.

Černovlásek pozvedl ruku a nabídl ji Narutovi. „Vstávej, usuratonkachi."

Naruto si odfrkl a chtěl se zvednout sám, najednou tady byla ale ta druhá půlka, která nemohla nevyužít situace dotknout se Sasukeho kůže. I když nebylo nic zvláštního, že se dotýkali – o trénincích se to dělo pořád – tak to bylo vždy něčím zvláštní. Chytl se tedy nabízené ruky a byl vytáhnut na nohy.

Sakura se ušklíbla. „Už ani vstávat nemůžeš, jak tě Sasuke zřídil? To jsi dopadl, co, Naruto... Ale kdo by se divil, Sasuke je doopravdy silný, a naopak ty, takový—"

„Drž zobák, Sakuro," zavrčel Sasuke. Ani jednomu ze dvojice už nevěnoval jediný pohled a rozešel se směrem do města.

„Vidíš, co děláš, idiote?" Vyštěkla na něj Sakura, ihned, co se vzpamatovala z prvotního šoku. Rychle se rozeběhla Sasukeho směrem – musela se mu přece ihned omluvit.

Naruto ještě chvíli omráčeně stál na místě. Nebylo to vůbec tím, jak na něj Sakura vyštěkla. Ne. To, co s ním zamávalo, bylo Sasukeho zastání. I když řekl pouhá tři slova, i ty dokázaly Narutovo srdce několikrát zrychlit.

Jo, jsem rozhodně zamilovanej... Pomyslel si Naruto a ušklíbl se.

><><><><

Tak je to tady znovu - nová SasuNaru povídka! :) 

I když jsem měla psát něco úplně jiného (můj Time Turner, překvapivě) tak se to nějak nepovedlo a místo toho mě napadl tenhle nápad, který rozhodně musel jít ke ztvárnění. 

Doufám, že se vám bude líbit stejně tak moc, jako se líbí mě! 

Příjemný zbytek dne. ♡