Two renegades // NARUTO FF

3.

Naruta další den ráno vzbudilo hlasité, nepřetržité ťukání na dveře.

Nejdřív se pouze převaloval, hodil si polštář na hlavu, aby nic neslyšel, nic ale nefungovalo. Klepání jako kdyby se každou sekundou stávalo hlasitější a naléhavější.

Blonďák zavrčel a odfrkl si ve stejnou chvíli, takže vydal velice zajímavý zvuk. Naštvaně si z hlavy strhl polštář, odhodil deku a vstal. Cestou ke dveřím si rychle oblékl šedé tepláky, které se nějakým zvláštním způsobem ocitly na zemi před koupelnou.

„No jo, už jdu," zakřičel Naruto a pro sebe si tišeji dodal: „Bože, aby se někdo nezbláznil..."

Konečně se dostavil ke dveřím, z druhé strany klepání najednou ustalo. Naruto otevřel dveře a před nimi nestál nikdo jiný, než...

„Ero-sennin?" Povytáhl Naruto překvapivě obočí s otázkou. „Co tady děláte?"

Jiraiya se rozesmál. „Koukám, že mě rád vidíš, kluku!"

„Hrozně moc..." Zamumlal si pro sebe Naruto doufajíc, že to muž před ním neuslyší. Bohužel pro něj, uslyšel, nic ale neřekl. Pouze povytáhl obočí a úsměv mu na rtech zůstal.

„Kdy jste se vrátil z mise?"

„Před pár dny," řekl Jiraiya. „Musel jsem si odpočinout, ležel jsem dlouho v posteli a všechno dospával. A jelikož je mi teď už lépe a ty jsi mě před odchodem neustále prosil, abych s tebou trénoval, tak jsem tady. Obleč se a jdeme!"

Naruto na muže chvíli koukal, v mysli se mu vyrojila naprosto přesná představa toho, co Jiraiya dělal. A ne, nebylo to to, co popisoval.

„Dobrá, tak chvíli vydržte, hned jsem tady." Řekl Naruto a rozešel se do bytu, aby našel pár nějakých ucházejících párů oblečení.

Po pár minutách se konečně objevil ve dveřích, které hned na to zabouchl a energicky se otočil na Jiraiyu. Tu tam byla jeho nevraživost z rána. Představa tréninku se Zvrhlým poustevníkem mu udělala radost.

Společně se rozešli směrem k řece – tohle místo bylo už od začátku takové jejich ‚tréninkové stanoviště'.

„A jak bylo v lázních, sensei? Dlouho jsem tam nebyl..." Zeptal se jen tak mimochodem Naruto, čekajíc, zda se Jiraiya sám nachytá.

„Moc dobře, nic se nezměnilo. Ženský jsou pořád stejně krásný—"

Najednou se muž zarazil. Došlo mu, že ho jeho žák právě dostal. Odkašlal si, ale mlčel.

Naruto se rozesmál.

><><><><><

„Notak, Naruto, je jasné, že ti to nejde, když se absolutně nesoustředíš! Sakra!"

Naruto naštvaně rozhodil rukama a vstal z tureckého sedu, ve kterém seděl už asi hodinu. „Já se snažím! Ale prostě to nejde!"

„Vymlouváš se!" Zakřičel na něj už dost vytočený Jiraiya. „Myslíš na nějaký kraviny a vůbec se nesoustředíš! Potom se nediv, že se nic neděje!"

„Ale já—"

„Tohle nemá cenu," odsekl mu bělovlasý muž. „Zkusíš to ještě jednou, a jestli se během toho nezačneš soustředit, tak se na tebe vykašlu a přijdeš za mnou, až o ten trénink budeš doopravdy stát."

Naruto ani nedutal. Nechtěl se hádat, protože věděl, že má jeho sensei pravdu. Byl myšlenkami někde jinde – přesněji řečeno u jednoho dotyčného černovlasého chlapce. Nevědomě si nedokázal pomoct a stále na něj musel myslet – přemýšlel, co právě teď dělá, jak se má, kdy se znovu uvidí... Přišel si sám sobě až moc směšný, ale nedokázal s tím nic udělat.