Two renegades // NARUTO FF

13.

Nakonec spolu jen tak leželi až do té doby, než se sluníčko přehouplo přes horizont a oficiálně začal nový den.

Jako první se z objetí vymotal Sasuke. Zapřel se na rukou, políbil Naruta na čelo a letmo ho pohladil po tváři. Blonďák se do doteku druhého chlapce zapřel, a kdyby mohl, už dávno by začal vrnět.

Věděl, že tohle všechno krásné najednou skončí, oba se zvednou, půjdou domů a odpoledne se znovu setkají, už to ale všechno bude zpátky ve starých kolejích. Oba budou členy týmu 7, odvěkými rivaly. Už nebudou žádná letmá pohlazení po ruce či tváři.

Naruta ta představa bolela.

„Už musíme jít, nebo nás někdo uvidí," protnul ticho Sasuke a odtáhl svou ruku od Narutovy tváře.

Blonďák pouze zakýval hlavou a posadil se. Nechtělo se mu nic říkat, protože si nebyl jistý, že by se mu nezačal třást hlas. Měl popravdě na krajíčku, chtělo se mu silně brečet, a nevěděl, jak dlouho to vydrží.

„Uvidíme se odpoledne na tréninku?" Zeptal se Sasuke a pomalu se postavil na nohy, takže do blonďákovy tváře neviděl. Myslel si, že se prostě stydí, proto ho v tom všem nechtěl víc dusit. Nikdy by ho nenapadlo, že Naruto bojuje se slzami, které si probojovávaly cestu z jeho azurových očí.

Naruto znovu opět zakýval hlavou.

To Sasukemu stačilo na to, aby zmizel v obláčku kouře.

Bez rozloučení, bez pohlazení, bez jakéhokoliv připomenutí, že i pro něj dnešní noc něco znamenala.

Tohle všechno blonďákovy běhalo hlavou. A teď už se nedržel, nechal slzy pomalu téct po svých lících až dolů na bradu.

><><><><><

Když se asi po půl hodině konečně sebral, zvedl se, utřel si oči a vyrazil domů. Potřeboval se prospat, aspoň trochu, aby byl při dnešním tréninku vůbec použitelný.

Na oběd se, jako vždy, vydal do milovaného Ichiraku. Dal si pořádnou porci, protože tak nějak tušil, že to dnes bude potřebovat.

A taky měl pravdu, protože ihned, jak se dostavil na trénink, věděl, že je něco špatně. Většinou se s černovláskem nezdravili nějak srdceryvně, ale to ahoj nebo jednoduché pokývání hlavy si věnovali. Teď ale neproběhlo ani to, Sasuke blonďáka naprosto ignoroval, pohled měl zafixovaný pořád na jedno místo a vypadal, že vůbec nezaregistroval Narutův příchod.

A tím se Narutova noční můra začínala vyplňovat – nestojí Sasukemu už ani za blbý pozdrav. Dnešní nocí se všechno podělalo, on to všechno podělal. Neměl se za Sasukem vůbec pouštět, měl prostě jít po cestě, kterou měl v plánu. Mohlo to být jinak – právě teď by se mohl se Sasukem o něčem dohadovat, Sakura, která právě přicházela, je od sebe zase mohla zkoušet odrhnout a přitom na Naruta nadávat, že je to všechno jeho vina. Nic takového se ale nedělo.

„Dobré odpoledne, Sasuke!" Zavýskla radostně Sakura a ihned přispěchala k místu, kde černovlásek seděl. Přisedla si k němu a Naruto mohl vidět, že mu něco začala vyprávět a rozhazovala při tom rukama. Vůbec ji nevadilo, že Sasuke ji nebral v potaz. Stále koukal na nebe, nebo někam do lesa. Nevypadal, že by slyšel, co mu Sakura vlastně říká.

Po chvilce váhání si sednul kousek opodál od těch dvou, ale nemusel čekat dlouho, za pár minut se konečně objevil jejich sensei.

„Opět pozdě," řekla otráveně Sakura a protočila oči.

Naruto tohle nikdy nechápal. Pokud jí tak otravovalo to, že každý den musela Kakashimu vytýkat pozdní příchod, proč to tedy dělala? Neslyšně a nikým nepozorován si pouze povzdechl a zakroutil hlavou.

Kakashi opět přišel se svoji právě vymyšlenou a naprosto nelogickou historkou, co se mu stalo a proč vlastně přišel pozdě. Jindy by si to Naruto i docela užíval, bavilo ho poslouchat každodenní výmysly svého senseie a všímat si jeho myšlenkových pochodů, dneska na to ale neměl náladu. Sasukeho chování ho rozhodilo, i když bylo z jeho strany tak nějak očekávané. Chtěl jít prostě jen domů, zahrabat se do peřin a už nevylézt.

Celý trénink proběhl v divném tichu.

Jelikož Sasuke dnes vůbec neprojevoval žádnou iniciativu, přidělil ho proto Kakashi sám k sobě, aby ho trochu probral.

Naruto v tom případě bojoval se Sakurou, což ho nijak nerozhodilo. Neměl rád, když proti ní bojoval, přišel mu ten celý trénink jako vyhozený drahocenný čas. Sakura neuměla nic jiného než uhýbat nebo házet kunaie, což pro blonďáka bylo přímo otravné.

Trénink skončil po dvou otravně dlouhých hodinách. Sasuke zmizel v obláčku kouře bez jakéhokoliv dalšího slova nebo jediného pohledu.

Sakura se šla Kakashiho na něco zeptat ohledně výpomoci v nemocnici, proto se Naruto jen tiše rozloučil a šel směrem domů, kam se těšil od chvíle, kdy z ní vytáhl byť jen centimetr těla.

...............

Byla jsem dnes po dlouhé době na wattpadu a všimla si, že tady mám nepublikovaný tento díl. A při projíždění těch předchozích jsem zjistila, že to je přesně rok od poslední publikované kapitoly. To je šílenost... 

Nevím, jestli jste si všimli, ale na profilu mám napsaný momentální hiatus. Čeká mě maturita a já bych ji vážně nerada opakovala, proto mám v plánu se učit (za měsíc začínám praktickou zkouškou a stále jsem nic neviděla, haaahaaaa. >.<). Je možné, že z toho zešílím a budu se chtít odreagovat psaním, proto se tady něco M O Ž N Á objeví. Pravděpodobnost je ale minimální. 

Určitě mám v plánu tuto povídku dopsat, protože mám kompletní příběh v hlavě a přijde mi škoda si ho nechat jen pro sebe. Jen prosím o strpení. 

Snad jste si užili dnešní mini-kapitolu. Zatím ahoj! :)