Two renegades // NARUTO FF

9.

Ve stejné pozici setrvali ještě pár minut – i přes to, že Naruto necítil svoji nohu, díky tomu, jak byl nahnutý, a Sasukeho bolest v zádech byla nepříjemná, kvůli tomu, v jakém úhlu seděl. I přes to se ani jeden nepohnul, protože tyhle sekundy ve společném objetí byly něčím zvláštní. Jako kdyby spojovaly; zacelovaly všechny ty roky, kdy ani jeden z chlapců nedostal žádné vřelé objetí, nebo jednoduchý dotek od jiného člověka.

Tohle všechno bylo ale bohužel přerušeno otevřením dveří do nemocničního pokoje. Chlapci s sebou rychle cukli od sebe, Naruto byl celý rudý, když uviděl, že ve dveřích stojí Tsunade. Ta jen pozvedla obočí, jinak to ale nekomentovala. Poznala již dřív ten den, že se mezi těmi dvěma něco změnilo, už jen z toho, jak byl Sasuke ze všeho vyvedený z míry. Samozřejmě, dalo se předpokládat, že bude mít starosti, přece jenom, Naruto byl jeho týmový partner a trávili spolu hodně času, byli dokonce i přátelé. Ale to, co mladý Uchiha dnes předvedl, Tsunade nepovažovala pouze za starost ke kamarádovi.

Jelikož to ale vypadalo, že ani oni dva absolutně netuší, co se mezi nimi děje, nechtěla je popichovat a tím je zmást ještě víc. Nechala si komentáře proto od cesty a šla rovnou k věci.

„Jsem ráda, že už jsi vzhůru, Naruto," řekla a přešla svérázným krokem k Narutovi, nevšímajíc si Sasukeho, který si ‚nepozorovaně' sedl zpět na židli, která stála u lůžka.

Naruto své oči zabodl do bílé nemocniční peřiny. Nemohl se přimět k tomu, aby zvedl oči a kouknul do těch Tsunadiných. Jeho nitro bylo momentálně plné viny.

Tsunadina ruka se zvedla a přitiskla se opatrně k obvázanému čelu, poté k tvářím.

„Vypadá to, že horečka trochu opadla, ale stále dost hoříš. Máš velké popáleniny po celé ploše těla, ale myslím, že díky tvému rychlejšímu léčení to bude do zítřejšího dne jenom zarudlá kůže. Jinak jsi zcela v pořádku." Usmála se mírně Hokage, ale úsměv ji hned opustil, když viděla Narutův výraz tváře.

„Co se děje, bolí tě něco?" Zeptala se rychle, když uviděla potůčky slz, které kanuly z azurových očí.

Blonďák jen zakroutil hlavou a otočil se na pravou stranu, i přes to, že jeho tělo protestovalo. „Promiň, baa-chan, jsem unavený."

Tím ukončil jakoukoliv konverzaci, kterou Tsunade chtěla začít. Ta si pouze povzdechla a pokývala hlavou, i když to viděl jen Sasuke, který byl neustále zaměřený pouze na blonďáka.

„Dobře, nechám tě si odpočinout. Za pár hodin ještě přijdu kvůli pár testům, kvůli ujištění, že je vše v pořádku." Řekla a bez dalšího slova přešla ke dveřím, kde se ještě otočila a pohlédla na černovláska, který na ni pouze kývl. To ji očividně stačilo, protože se otočila zpět a zavřela za sebou dveře.

Samozřejmě, že dá Sasuke na blonďáka pozor. O tom se Tsunade snad ani přesvědčovat nemusela.

„Co to mělo znamenat, hm? Proč ses na Hokage ani nepodíval?" Zeptal se ihned Sasuke. Tušil, proč se blonďák tak chová. Ono to ostatně nebylo ani tak těžké vydedukovat.

Naruto se pouze zachumlal více do deky a zopakoval, že je unavený a chce spát.

Černovlásek si jenom povzdechl a zvedl se ze židle. „Fajn."

„Počkej—kam jdeš?" Zeptal se Naruto s rozklepaným hlasem.

Sasuke se podíval do jeho očí, ve kterých viděl zmatenost, plno otázek a taky osamělost. „Právě jsi řekl, že chceš spát, tak odcházím, abys měl klid."

Pár sekund bylo ticho, černovlásek se už chystal udělat krok ke dveřím, když se ozvalo tiché: „A nechceš zůstat, prosím?"

Na to Sasuke nic neřekl. Pouze se znovu posadil na tvrdou, dřevěnou židli a jeho ruka automaticky uchopila tu blonďákovu.

Naruto se spokojeně usmál. „Děk—"

„Spi." Utnul Narutovo poděkování černovlásek.

Jeho palec bezděčně začal přejíždět přes blonďákovy zabandážované kloubky.

Azurové oči se pomalu zavřely a Naruto za pár sekund usnul spokojeným spánkem.