Co kdyby bylo vše od začátku jinak? Co kdyby Sasuke nebyl jediný, který tehdy odešel z vesnice?
Naruto jako vždy následuje svoje srdce - a to už pár měsíců patří černovláskovi. Oba je čeká mnoho překážek a strastí, ale co by je dokázalo zastavit, k...
Ne, není to jen výplod vaší zoufalé fantazie, ale doopravdy je tady nový díl. Sama jsem se překvapila, když jsem si řekla, že bych mohla dnes něco napsat. Je to divný pocit, abych byla upřímná - asi dva měsíce v kuse jsem na psaní kašlala a nenapsala ani řádek, takže to ze mě lezlo jako z chlupaté deky, nebyla jsem si stále jistá, jestli ta scéna je tak, jak chci, nakonec ale něco vzniklo a já doufám, že některé z vás aspoň maličko potěším.
Slíbila jsem všem, že s prázdninami se dostaví i moje psaní a nehodlám nikoho zklamat. :)
Doufám, že si dnešní díl užijete! ♡
(A děkuji vám všem za úžasných 1.2K přečtení!!)
><><><><><
První, co Naruto zaznamenal, byla až neuvěřitelná bolest skoro po celém těle. Další bylo zjištění, že je celý obmotaný v bandážích.
Třetí, poslední, byl dotyk na pravé ruce. Někdo ho držel za ruku. Sice to bylo skoro necitelné, ale přesto tam ten dotek byl. Mělo to bolet, bolet ještě víc. Ale ono to bylo přesně naopak. Tam, přesně na místech, kde cítil cizí dotyk, ho nic nebolelo. Dotyk byl něžný, opatrný.
Jeho ruka se pohnula, slabě stiskla tu druhou, která ho držela.
Oči se rozlepily od sebe a ukázaly azurové studánky, které se za víčky skrývaly.
Naruto pootočil mírně hlavu na pravou stranu, kde čekal nějak osobu. Ihned, jak uviděl, kdo tam seděl, se něžně usmál.
Sasuke seděl na dřevěné stoličce, ale jeho posed byl velice zajímavý. Ruce měl položené na posteli, pravá se dotýkala té Narutovy. Jeho černovlasá kštice spočívala na spojených rukou. Spal.
„Sasuke..." Zašeptal Naruto. Nemohl uvěřit tomu, že tady černovlásek je. A drží ho za ruku. I přes to, jak ho všechno bolelo, jasně cítil, že mu líce mírně zčervenaly.
Najednou pocítil, jako kdyby ho někdo uhodil železnou tyčí do hlavy. Všechny ty vzpomínky se vrátily a Naruto nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Tomu, co on provedl.
Jako kdyby mu vystřelila celým tělem jiskra, rychle se posadil. Potichu zaúpěl, jelikož se pár jeho poraněných míst ozvalo. On to ale ignoroval a přitáhl svoje tělo blíže k pelesti, tudíž se o ní momentálně opíral svými, stále obvázanými, zády. Dával si velmi záležet, aby se jeho ruka, která byla stále v sevření té Sasukeho, pohnula jen minimálně.
Do očí se mu nahrnuly slzy. Nemohl se přenést přes to, co se stalo.
Všechny ohrozil. Všechno se v jednu sekundu zvrtlo a tu další už Naruto nevěděl, co se dělo. Až teď mu docházelo, že Kyuubi vychytal chvíli, kdy byl Naruto značně nejistý a dokázal se dostat do popředí – což znamenalo naprostou destrukci.
Vybavil se mu pohled na Jirayiu, který pár metrů od něj ležel celý od krve, poraněný a dobitý.
Jak jsem to mohl udělat... Opakoval pořád dokola Naruto, neschopen dále udržet slzy, které si konečně probojovaly cestu ven. Pomalu sjely nejdříve na mírně růžové líce, přes které se přehouply a putovaly dál, až k samotnému okraji a potom přistály na bílém nemocničním povlečení.
Slzy ale nezůstaly dlouho samotné. Brzy se k nim přidaly i tlumené vzlyky, tlumené Narutovou obvázanou rukou. Uboze se tak snažil přimět, aby zmlkl a trochu se pochlapil.
Měl tomu čelit dospěleji – měl jít za Tsunade-baachan a nechat se zavřít. Nebo měl jít za Jirayiou a dostat to, co si právem zasloužil. Místo toho tady seděl, brečel jako malý kluk a ještě ke všemu hledal všechnu útěchu v tom mírném doteku na své ruce. Byla to totiž ona milovaná osoba, která ho držela.
Naruto nechápal, co tady Sasuke vlastně dělá. Až teď mu došlo, že černovlásek to všechno viděl. Co si o něm teď pomyslí? Co až mu to všechno dojde? Nebo co když mu někdo poví, co je vlastně zač? Teď už to nebude moci tajit. Všichni se to dozví... Všichni ho zavrhnou. Znovu.
Jeho vzlyky zesílily pod náporem jenom té samotné představy – znovu by neunesl všechnu tu nenávist, která k němu byla směřována, jako když byl malý.
Najednou stisk na jeho ruce zesílil – Narutovi poskočilo srdce. Jeho uslzené oči se ihned upřely na pravou stranu, kde se právě Sasuke probouzel.
Naruto ihned svoji ruku vymanil a použil ji, společně s levou, aby si tak nějak mohl utřít tváře a nevypadat jako naprostý idiot. I když, řekl si Naruto, ono to je stejně jedno, protože na něj za moment bude Sasuke křičet a on to psychicky nezvládne, takže se rozbrečí znovu a mnohem více.
Instinktivně se trochu odsunul z černovláskova dosahu, i když to nebylo nic moc platné. Postel byla malá, takže se na ní nedalo moc pohybovat, a kdyby Sasuke doopravdy chtěl, pouze se mírně natáhne a má Naruta na dosah ruky.
Sasukeho unavené oči se konečně rozlepily, a když mu došlo, kde vlastně je a co se před pár hodinami stalo, ihned se posadí do vzpřímené polohy.
Ten rychlý pohyb trochu vyděsí blonďáka, který s sebou mírně škubne.
Onyxové oči se střetnou s těmi azurovými.
„Naruto..." Vypadne ze Sasukeho překvapeně. A oprávněně. Myslel si, že po takovém výkonu a námaze bude spát nejméně den, bylo to vlastně i to, co předpokládala Hokage, ale nebyl by to Naruto, kdyby něčím nepřekvapil.
Další věc, která ho překvapí je pozice, ve které se chlapec před ním nachází. Vypadá to, jako kdyby se chránil, nebo se bál. Čeho se bojí? Napadne Sasukeho ihned.
Poslední věc, která upoutá černovláskův zrak jsou růžové, stále mokré tváře a zarudlé oči. Naruto brečel?
Bez rozmyslu, jako zhypnotizovaný, natáhne svoji ruku s úmyslem setřít blonďákovy zbylé slzy, které se usadily v koutcích jeho nádherných očí.
Jeho reakce ale Sasukeho překvapí – Naruto s sebou úlekem a zděšením škubne tak silně, až jeho ruka, která se opírala o konec postele, sklouzne a on tvrdě spadne zády na zem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
