Co kdyby bylo vše od začátku jinak? Co kdyby Sasuke nebyl jediný, který tehdy odešel z vesnice?
Naruto jako vždy následuje svoje srdce - a to už pár měsíců patří černovláskovi. Oba je čeká mnoho překážek a strastí, ale co by je dokázalo zastavit, k...
Sasuke věděl, že jestli nebude Hokage v kanceláři, tak se všechno podělá. Jiraiya vypadal jako na pokraji svých sil, s obrovskou ránou na hrudi toho přece jenom člověk moc nevydrží, i když je to legendární ninja. Sice padly slova o nějakém Yamatovi, černovlásek ale neměl ani ponětí, kdo to měl být. Prý, že Tsunade to ví. To bylo sice úžasné, ale pokud nesežene Hokage, tak co bude dělat? V budově Hokageho většinou není ani noha a než najde nějakého schopného ninju, může být pozdě. Naruto byl očividně úplně mimo sebe, a to Sasukeho děsilo k smrti. Nechápal, co se tam stalo, nechápal, co se stalo s Narutem. Nikdy ho v tomhle stavu neviděl. Nemohl na to teď ale myslet. Nejhlavnější bylo, aby sehnal pomoc. A to co nejrychleji.
Objevil se před budovou Hokageho.
Rozeběhl se co nejrychleji po schodech až úplně nahoru, do posledního patra, kde měla Tsunade kancelář.
Konečně byl u cíle – rozrazil dveře celou svojí silou a doufal, že jeho oči uvidí blonďatou ženu, a ne jen prázdno.
„Co—"
Díky bohu, štěstí černovláskovi přálo. Rána vyděsila velmi obdařenou ženu, která díky tomu vyskočila ze židle a vykřikla. Nebyla zvyklá, že někdo takhle vrážel do její kanceláře. Většinou se ninjové přímo přemístili k jejímu stolu, pokud bylo něco velmi naléhávaného.
Což bylo, překvapivě, méně děsivější, než vyražené dveře.
„Tsunade-sama!" Vykřikl bez dechu Sasuke. Bylo vidět, že se Tsunadino obočí zkrabatilo a ústa se otevřela v nadcházejícím křiku a výtkám, proč se Uchiha snaží vyrazit její dveře, ale černovlásek ji k tomu nedal čas, ihned totiž znovu spustil. V hlavě měl stále slova bělovlasého muže.
„Jiraiya... Je zraněný—Já nevím, co se stalo, Naruto, on—"
Chlapcův dech očividně nestačil na objem slov, které se chystal říct. Hlas se mu zadrhával a tím mu nebylo skoro rozumět.
„Zpomal, Sasuke! Klid. Vůbec ti nerozumím. Co se děje?" Zeptala se Tsunade, a i přes to, že černovláska naváděla ke klidu, i v jejím samotném hlase byla jasně zřetelná panika. Bylo až moc ojedinělé, aby byl Sasuke Uchiha viděn s emocemi vepsanými na tváři. A momentálně jich tam bylo až moc – strach, nejistota, zmatenost...
„Jiraiya... Je zraněný. Naruto na něj zaútočil—"
„Co!?"
Tsunade si nejdřív ani neuvědomila, že vykřikla. Byla to naprosto automatická reakce.
„Jiraiya s Narutem jsou nedaleko v lese, Jiraiya je zraněný a Naruto je obalený v nějaké červené chakře... Jiraiya mě poslal, abych vyřídil, že se trénink zvrtnul a on potřebuje, abyste se tam ihned dostavila i s Yamatem—"
Dál se ve svém vyprávění Sasuke nedostal, protože ihned, jak Hokage uslyšela spojení červená chakra, Naruto a Yamato v jedné větě, bylo ji naprosto jasné, co se asi mohlo stát.
Byla nepříčetná. Sama tomu idiotovi říkala, ať to s Narutem nezkouší. Bylo tady nesčetně rizik, které se mohly během tréninku objevit. Očividně, jedno se dostavilo.
„Kde jsou?" Bylo jediné, na co se zmohla. Přemýšlela, kde by mohla Yamata najít v tuhle dobu. Věděla dobře, že je momentálně bez mise, ale neměla ponětí, kde by se mohl zdržovat.
Doufala, že bude vypomáhat v laboratoři pár poschodí pod nimi, jako to občas dělával. Modlila se za to.
„Já—Nevím přesně, nedá se to popsat. Je to pár kilometrů za Konohou, napravo od řeky, v lese. Není to ale daleko, budeme tam za pár minut." Odpověděl rychle Sasuke, nebyl si ale jistý, za jeho odpověď byla užitečná.
„Ty nikam nejdeš," řekla rychle Tsunade a přehodila přes sebe plášť. Nemohla ztrácet ani minutu – čas byl momentálně až moc drahý.
„Co!?"
„Říkám, že tady zůstaneš. Nemůžu tě vystavit rozběsněnému Narutovi—mohl by tě zabít." Během toho, co Sasukemu zakázala, aby šel, už byla u dveří a vcházela na chodbu.
Černovlásek jednal rychle—byl si na sto procent jistý, že se nenechá odstrčit. Byl až moc vyděšený, bál se o Naruta. Nemohl tady zůstat. Potřeboval se ujistit, že bude v pořádku, až s ním skončí.
„Jdu s vámi!" Zakřičel na Hokage, která už byla skoro na konci chodby. Doběhl ji a společně se rozešli po schodech. Sasuke sice nevěděl, kam jdou, ale byl přesvědčený, že jde taky.
„Copak si mě neslyšel!?" Zastavila najednou Tsunade a otočila se na chlapce. Ve tváři byla jasně čitelná naštvanost a rozladěnost. „Řekla jsem, že nikam nejdeš. Naruto je momentálně až příliš velká hrozba."
„Co to povídáte!? Vždyť je to Naruto, sakra!" Vykřikl Sasuke. Nemohl uvěřit tomu, jak se Hokage chová. Jednala, jako kdyby to byl naprosto někdo jiný.
„Z části! Vůbec nic nechápeš, Sasuke. Mohl by tě zabít a to já nemůžu dopustit. Zůstaneš tady a počkáš, až se vrátíme. Ani. Se. Nehneš. Rozumíš?" Odsekávala jednotlivá slova Tsunade.
„Ne! Říkám vám, že jdu! Mně je jedno, jestli to vy nevidíte, ale to, co zaútočilo na Jiraiyu, byl stále Naruto! Nenechám nikoho, aby mu ublížil, rozumíte mi? A navíc, ani nevíte, kde jsou."
Jeho slova byla najednou jako z ocele. Nebyly tady možnosti na další hádky a připomínky. Už takhle ztratili dost času—a Tsunade to věděla. Proto si pouze povzdechla a bez dalších slov se znovu rozešla po schodech.
Sasuke cítil vítězství, rychle tuhle emoci ale zastrčil do pozadí. Nic nebylo vyhráno. Jiraiya byl stále zraněný, Naruto byl stále mimo sebe a nic nebylo vyřešené.
Ještě tady nebylo místo na šťastné emoce. Mohlo se stát cokoliv.
><><><><
Jak se vám zatím líbí momentální vzrůšo? :)
Co si myslíte, že se bude dít dál? Dokážou Tsunade se Sasukem zachránit Jiraiyu? A co Naruto?
Dejte mi vědět do komentářů, budu ráda za vaše názory.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
