Really?!

Kapitola 1. - Nina

„Vstávej Nino" ozvalo se ze zdola.

Byl poslední měsíc školy, takže se mi docela vstávat chtělo. Protáhla jsem se a vešla do mojí koupelny, která byla hned vedle mého pokoje. V koupelně byly tři malé poličky, na kterých jsem měla šampóny a voňavky. Hned vedle bylo zavěšené zrcadlo. Podívala jsem se do něj. No páni ty si ale zrůdička. Rychle jsem šáhla pro hřeben, který ležel na skříňce. Rozčesala jsem si své blond vlasy a umyla mastný obličej. Puberta. Vyčistila jsem si zuby a na můj vkus se až příliš rychle namalovala. Nikdy jsem se nemalovala dost výrazně jen make-up, řasenku a balzám na rty. Potom jsem odešla do svého pokoje a vzala si ze skříně školní uniformu. Nenáviděla jsem školní uniformy!

„Nino!" ozval se mámin hlas znovu.

„Už jdu!" zakřičela jsem a seběhla schody dolů.

„No konečně" řekla máma otráveně. Než jsem ale stihla cokoliv říct pokračovala dál.

„Na stole máš snídani, musím jít do práce, ale uvidíme se večer slibuju." dodala smutně a dál pokračovala.

„Nezapoměň že máš dnes odpoledne trénink." řekla mezitím, co si obouvala boty.

„Neboj vím to." opáčila jsem.

„No, já ti to jenom připomínám." odpověděla mi a vlepila mi pusu na tvář. Otevřela dveře a než odešla usmála se a řekla.

„Mám tě ráda."

„Já tebe taky." řekla jsem a úsměv jsem jí opětovala. Hned jak jsem to do řekla zabouchla dveře. Vydala jsem se k jídelnímu stolu. Ležely na něm toasty se sýrem moje nejoblíbenější snídaně. Hned jak jsem si sedla zazvonil mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy a podívala se na display. Elis. Moje nejlepší kamarádka. Znaly jsme se už od první třídy, byly jsme si hodně blízké. Zvedla jsem telefon.

„Čau Neelová máš doma auto?" zeptala se.

„Počkej Owenová podívám se." řekla jsem a vstala od stolu. Vypadalo to že máma jela s kolegyní, protože auto stálo před barákem.

„Jo je tu proč?"

„No... Ehmm...no"

„Počkej, budu hádat chceš hodit do školy."

„Ty si snad jasnovidec.

„No jo no" zasmála jsem se a pokračovala.

„A nechceš se radši projít?"

„No... Víš... Moje nohy nejsou stavěné na takovou dálku."

„Měla by si víc sportovat." řekla jsem a začala jsem se smát.

„Hele!"

„Sranda ne, a v kolik se mám pro tebe stavit?"

„V půl osmé?" zeptala se mě.

„Dobře budu tam." řekla jsem a ona zavěsila. Bylo teprve 7:10 takže jsem se vrátila ke stolu a vzala si jídlo k televizi. Zrovna dávaly na Disney Chanel můj nejoblíbenější seriál Hodně štěstí Charlie.

                               ✳️✳️✳️

Když seriál skončil šla jsem do auta. Byla jsem u Elis asi za deset minut. Zatroubila jsem, aby věděla že tu jsem. Neuběhlo ani pět minut a Elis vyšla z domů. Měla na sobě školní uniformu a svoje kaštanové vlasy měla stažené do culíku.

„Ahoj." pozdravila mě zvesela.

„Ahoj." řekla jsem stejným tónem. A vyjely jsme.

Přes půlku cesty jsme seděly mlčky, ale nakonec se Elis zeptala.

„Co jsi dělala o víkendu?"

„Ále.. Flákala jsem se doma, a ty?"

„Nic moc." řekla sklesle.

„Akorát jsem byla s Thomasem venku" zapištěla.

„S tím Thomasem?" zapištěla jsem taky.

„Jo s tím"

„A něco bylo?" vyzvídala jsem.

„Nooooooo.."

„Nooooooo.. Co?"

„Dal mi pusu." řekla nadšeně.

„O můj bože El, ty jsi neuvěřitelná" zakřičel jsem na celé auto. Popravdě jsem jí trošku záviděla. Ale přála jsem jí to. Po rozchodu s Joshem nebyla zrovna v úplné pohodě.

„Já vím."řekla pyšně.

Zbytek cesty jsme byly potichu.

                           ✳️✳️✳️

Dojely jsme ke škole a vystoupily z auta. Šly jsme přímo k ústavu, když v tom se za námy ozval hlas.

„Ahoj holky."

Ten hlas jsem znala, proto jsem se otočila a odpověděla.

„Ehmm.... Ahoj." řekla jsem nejistě a koukla se na Elis, která jenom stála a usmívala se jak blbec.

„No nechám vás dva o samotě." řekla jsem a objala Elis. Ona mi zašeptala do ucha:

„Děkuju"

Usmála jsem se a odešla. Mé nohy mířily ke skřince která, měla číslo 85 takže byla skoro na konci školy. Už jsem odemykala skříňku když se rozezněl po škole hlas:

„Nina Neelová do ředitelny opakuji Nina Neelová do ředitelny."

Povzdechla jsem si a vydala se k ředitelně.

„Tohle bude ještě dlouhý den." pomyslela jsem si.