Really?!

Kapitola 15. - Skateboard

Nina

Probudila jsem se asi kolem půl deváté. Rozhodla jsem se jít do koupelny, provést ranní hygienu. Koupelnu jsem měla společnou s Henrym, takže jsem zamkla oboje dveře. Poté co jsem že sebe udělala člověka jsem šla ke skříní. Vybrala jsem si pruhované tričko s kapsičkou na prsu a k tomu šortky pod zadek. Všimla jsem si mích dveří. Byl na nich přilepený lísteček

Jsme na zahradě. Přijď za námi.
Jane

Pousmála jsem se a vydala se na zahradu.

Holky ke mně letěly s rozpaženýma rukama.
„Nino!"
„Ahoj holky." objala jsem je. Rayn si mě všimnul.
„Dobré ráno Nino. Jak si se vyspala?"
„Výborně." usmála jsem se. Sedla jsem si vedle Henryho. Jane nám přinesla snídani. Bylo tam úplně všechno. Dorty, chleba, marmeláda, lívance..... Prostě všechno. Natáhla jsem ruku pro jahodový dortík.
„Co budete dnes odpoledne dělat?" zeptala se Jane.
„To ještě nevíme." odpověděl Henry.
„Budete s námi!" vykřikly holky.
„Ale vždyť vy jedete se mnou do zoo." namítl Rayn.
„Ale až odpoledne." řekla Ally.
„Prosiiim." zaskuhrala Niki.
„Já klidně půjdu." usmála jsem se.
„Já taky." přidal se Henry.
„Huraaaa."
„A co chcete dělat?"
„Válku!"
„Fajn." vyhrkl Henry. Neměla jsem nejmenší tušení co je to za hru.
„Tak jdeme?" zeptal se Henry a vzal mě za ruku. Holky jen přikývly a táhly nás do zahrady.

Stála jsem na obrovské zahradě a poslouchala Henryho pokyny.
„Tak jo pusinko. Je to jako vybíjená. Akorát se schováváš. Tady všude po zahradě jsou rozházeny míčky. Když tě někdo trefí vypadáváš. Kdo zůstane jako poslední vyhrává. Nechci se chvástat ale jsem v téhle hře jsem přeborník. Odfrkla jsem si.
„Ať vyhraje ten nejlepší." pošeptal mi do ucha. Mrkla jsem na něj a posbírala míčky.
„Mám dobrou schovku. Pojď za mnou. " poručila Niki. Poslechla jsem a šla za nějaký strom. Tam mě nechala a odešla. Ozvalo se písknutí. Pozorovala jsem kazdičký strom a hlídala jsem jestli se ke mě někdo neblíží. Zastavila jsem se u pohybujícího keře. Potichu jsem ho obešla a trefila terč.
„Au!" sykla Ally.
„Jee. Promiň Ally."
„To nevadí. Vypadla jsem." řekla a odběhla pryč. Chvíli jsem tak koukala kolem sebe. Když jsem najednou uslyšela.
„Henry! Vypadla jsem! Nemusíš mě bombardovat! Au!"
„Fajn Niki. Nevíš kde je Nina?"
„Ne!" vyplázla na něj jazyk a utekla za Ally.
„Tak jo pusinko. Najdu si tě." zašeptal a otočil se jiným směrem.
„To sotva." protočila jsem očima a běžela za ním. Zastavovala jsem za každým stromem, aby si mě nevšimnul. Spadl mi jeden míček. Musela jsem se pro něj vrátit. Pak jsem Henryho ztratila z dohledu. Sakra! Kde je?! Najednou vedle mě přistál míček. Prudce jsem se otočila.
„Ale, ale, ale. Tak pusinka mě špehuje?"
„Možná." hodila jsem po něm míček. Uhnul.
„A dělá si zálusk na výhru."
„Možná. " znovu jsem hodila. Minula jsem. Chodili jsme tam kolem sebe jako kočka s myší. Pak mě ale Henry začal bombardovat míčky. Ani jeden mě nezasáhnul. Všechny jsem zdolala. Už neměl žádný.
„Jakto?" zeptal se překvapeně.
„Pět let gymnastika." řekla jsem a mrštila po něm míček. Zasáhl ho do břicha. Udiveně se na mě podíval.
„Tak příště." mrkla jsem na něj. To už přiletěly holky.
„Nina vyhrála! Nina vyhrála!" řvaly. Zasmála jsem se a objala je.
„Ally Niki pojďte sem." zavolal na ně Rayn. Rozutekly se. Henry měl na tváři podivnou grimasu.
„Roznesla jsem tě na kopitech."
„Začátečnický štěstí. "
Protočila jsem očima. Přiblížil se. Už zase to dělal.
„Oběd!" zavolala Jane. Pousmála jsem se a běžela ke stolu.

Po obědě jsem šla rovnou do pokoje. Holky už odjely. Rozhodla jsem se jít za jít za Henrym. Zaklepala jsem na dveře a vešla. Ležel na posteli.
„Pusinko? Co tu děláš?"
„Tak nějak nevím co dělat?"
„Hm..... Hele jsem mistr ve skatebordovaní. Co zajít do skateparku?"
„Fajn."
„A umíš na tom vůbec jezdit?"
Tahle otázka mě urazila. Už od svých patnácti jezdím. Nechtěla jsem to na sobě nechat znát.
„Ráda se přiučím." usmála jsem se. Chytil mě za ruku a vedl do garáže.

Dal mi do ruky dřevěný skateboard a postavil se na ten svůj. Otočil se směrem ke mně.
„Chceš pomoc?"
„To je v pohodě."
Pokrčil rameny a rozjel se. Vždycky když se na mě podíval, dělala jsem jako že mi to moc nejde.

Dojeli jsme do skateparku. Bylo tam jen pár lidí. Henry se pousmál.
„Tak teď se dívej na mistra pusinko." ušklíbl se a šel na rampu. Postavil se na skate. Když se ale chtěl odrazit skateboard mu podjel mezi nohama a on spadl na zadek. Začala jsem se smát jako šílená. Dala jsem si ruku před pusu aby nebyl vidět můj vysmátý výraz. Ale i přesto si mě Henry všiml.
„Tak ty se mi budeš smát jo?"
„Ne.... Já.... Totiž...." chytla jsem se za břicho a můj obličej nasadil rudou barvu.
„Tak se pojď předvíst. Jestli to teda vůbec umíš. "
S touhle větou mě smích přešel. Vzala jsem si skate a stoupla si vedle něho.
„Fajn." prohlásila jsem a rozjela se. Úplně v pohodě jsem sjela rampu. Když jsem usoudila že to stačí, přestala jsem a mrkla na Henryho.
„Ty už si na tom někdy jela že?" zasmál se.
„Jo párkrát jo." taky jsem se zasmála. Vzal mě za ruku a vedl mě k další rampě. Strávili jsme tam tři hodiny.

Po večeři jsem šla k holkám. Chvíli jsme si hrály a chvíli zase povídaly. Pak ale holky musely jít spát. Rozhodla jsem se zapnout messenger. Přesto že Elis nebyla onilne jsem jí napsala.

N: Ahoj

Nic. Myslela jsem si že třeba večeří nebo je někde s Thomasem. Ale když se neozývala patnáct minut tak jsem se jí rozhodla napsat znovu.

N: Owenová mám o tebe strach. Ozvi se prosím. :(

Dalších patnáct minut.

N: Co se děje? Jsi naštvaná? Elis prosím.

Vzdala jsem to. Asi má party. Bylo už půl jedenácté. Šla jsem se osprchovat. Přemýšlela jsem nad tím ještě půl hodiny. Proč se mi neozývá? Nejspíš spí. S těmito myšlenkami jsem usnula.

Henry

Když jsme dojedli, táta mě vzal na terasu.
„Henry. Nina je nádherná, milá, vtipná...... Bude dokonalá princezna."
„Jo, to bude." odpověděl jsem a zasnil se. Táta se zasmál a dál mi ruku kolem ramen.
„Líbí se ti co? Už odmalička."
Sklonil jsem hlavu a zasmál se.
„Jo.... Jo líbí."
„Hodně viď?" bouchl mě do ramene.
„Jo... Hodně." protočil jsem očima a usmál se.
„Nezapomeň, že je už ve středu. " zvážnil.
„Jo vím to." otočil jsem se k němu zády a chtěl odejít.
„Dobrou Henry."
„Dobrou tati." řekl jsem a šel nahoru. Už jsem měl ruku na klice od mého pokoje ale zastavil jsem se. Potřeboval jsem jí vidět. Opatrně jsem otevřel dveře. Uviděl jsem Ninu jak spí. Měla na sobě bílé tílko a černé kraťasy. Přikrytá byla jen slabou délkou. Třásla se. Přehodil jsem přes ní teplou peřinu. Nepomohlo to. Pousmál jsem se a vlezl si k ní do postele. Obejmul jsem jí kolem pasu. Přestala se třást. Přál jsem si ať tahle chvíle nikdy neskončí.

Ahoj!
Mám pro vás takové malé info.

1. Omlouvám se za to že nebyla dlouho část. Nějak se mi nechtělo psát a taky jsem neměla čas.

2. Chci vám strašně moc poděkovat za 1000 reads!!! Panebože!! Vy jste neuvěřitelní!! Je to pro mě strašně moc velké číslo!! Nikdy bych v to nevěřila! Za pouhý měsíc!! Wow!!

3. U třetí kapitoly je víc jak 100 reads!!! Děkuju, děkuju, děkuju! Druhá stovka!! Je to tam!! :D

No a to bylo asi všechno co jsem vám chtěla říct. Jinak k té kapitole. Je krátká. Vim to. Je o ničem. Vim to. Ale i přesto doufám že se vám líbila. Omlouvám se za chyby a děkuju za votes reads a komentáře. Moc, moc, moc si toho vážím. No a to je asi vše. Mějte krásně aaaaaaaaa

Ahoj!❤❤❤❤

Miluju vás❤❤❤❤