Really?!

Kapitola 26. - "Happy day"

Nina

Ráno jsem se probudila. Nečekaně. Oddechla jsem si. Dneska mě čeká perný den. Hned v osm máme "výcvik" s Grace. Potom jedeme na oběd k nějakému králi. Bože, jak hloupě to zní. No, a pak jdu k nějaký ženský, která mě naučí zpívat. Jo, zpívat. Samozřejmě já taková zpěvačka. Už se vidím na Broadwayi. Nechala jsem přemýšlení a neochotně vstala z postele. Pořád jsem si nezvykla na to, že mi každé ráno připraví služebná šaty. Oblékla jsem si je a vydala se za Grace. Stála sama v sálu a dívala se na obraz.
„Ehm... Grace?" oslovila jsem jí.
„Aaa Nino jsi tu." zasmála se. „Dneska nemůžu vyučovat. Musím s Katrine na trh. Daniel ji slíbil nové šaty."
Ovšem. Katrine dostane vždy co chce. Že mě to překvapuje.
„Proto tě dneska bude učit Anna."
V té chvíli ze dveří vyšla Anna. Došla k nám a usmála se.
„Budu muset jít. Zatím se tu mějte." řekla Grace a odešla. Anna mě vzala za ruku a odtáhla do hlavního sálu.

Výcvik s Annou byl....... Strašně moc bych chtěla říct, že byl super, jenže nebyl. Celou dobu mě propalovala pohledem a kontrolovala každičký můj pohyb. Když jsem něco udělala špatně, nechala mě to dělat znova. Což by bylo normální, kdyby mě to nenechala dělat jen s jednou nohou! A ten její úsměv. Je tak falešný. Ttřeba je nějakej mimozemšťan z jiný planety. Nebo je vetřelec, který nás chce zabít. A nebo -. Dost Nino. Jsi paranoidní. Napomenula jsem se a sedla si do auta, které právě jelo do Mairmatského království. Seděla jsem vedle Jane a holek. Pozorovala jsem Ally, která si neustále hrála se svojí sukýnkou. Usmála jsem se.

Usedli jsme ke stolu. K mé si vedle mě sedla Katrine. Jako vždy moc krásná. Ale já nežárlím. To je jasný. Není zase tak dokonalá. Nahlas jsem si odfrkla a všichni se na mě podívali. Sladce jsem se usmála a zamávala na ně. Jo, vážně jsem na ně zamávala. Bylo to dost trapný. Začervenala jsem se. Najednou všichni zvedli ruce a s nepochopením mi zamávali. Ani netušíte jak moc to bylo vtipný. Sledovat třicet lidí, jak vám mává. Měla jsem co dělat abych nepropukla v silný záchvat smíchu. Najednou se otevřeli dveře a z nich vylítli kuchaři s jídlem. Dali nám na stůl polívku a spoustu dalšího jídla. Na proti mě seděl Henry. Věnovala jsem mu krátký pohled. Stihl na mě mrknout. Zrudla jsem. Katrine si toho bohužel všimla a vylila mi vlažnou polívku do klína. Sykla jsem.
„Upss. Promiň."
To snad ne.
„To si přehnala." šeptla jsem. Vzala jsem si pár sušenek s náplní a rozdrolila jí je na hlavu.
„Moje vlasy!!!!" zakřičela a vylila na mě vodu. To už se všichni zvedli od stolu a utekli ke zdi.
„Co máš sakra za problém?!" zakřičela jsem a hodila po ní špagety s omáčkou. Utřela si obličej a pokračovala v hádce.
„Já? Nic. To ty pokukuješ po mým Henrym!!"
„Já nejsem tvůj." řekl klidně Henry a rozkřápl jí o hlavu syrové vajíčko.
„Ooo." vydala jsem ze sebe. Jen na mě mrkl.
„Nebudeš ponižovat moji sestru!!" přidal se Mickel a hodil po Henrym bramborovou kaši. Henry si to nenechal líbit a vysypal mu na hlavu plnou mísu sýra. To už se ale probrala Katrine a začala po všech házet jídlo. My jsme jí to ale hned oplatili.
„Tak dost!!" zařval Daniel. „Co to s vámi proboha je?!" podíval se na nás. „Moc se ti omlouvám Rycharde." pronesl k naštvanému králi.
„Měli by jste odjet." řekl zuřivě král. Poslechli jsme ho a odjeli. Celou cestu se Daniel tvářil naštvaně. Ne, on se netvářil. On byl naštvaný. Tohle jsme posrali.

Hned jak jsem přijela na zámek, jsem se šla osprchovat. Teď mě čekal zpěv. Oblékla jsem se a vyrazila do altánku na zahradě.

Uviděla jsem ženu, která mě měla vyučovat. No, už z dálky bylo vidět že je to slečna. Byla ke mně otočená zády, takže jsem viděla jen její krásné blond vlasy. Došla jsem k ní a odkašlala si. Hned jak se otočila se mi na tváři objevil velký úsměv.
„Kim?"
„Nino?! To tebe mas učit?!" pískla.
„Už to tak asi bude." usmála jsem se.
„Tak to je super! Bála jsem se že mi přidělí nějakou protivnou fůrii." zasmála se a já s ní. Nebude to až tak hrozný.

Kim byla velmi dobrá učitelka. Uměla to všechno tak dobře vysvětlit. Tím myslím noty. Ve škole máme učitelku, která učí hudebku. No..... učí. Spíš odpočívá. Naše hodina vypadá tak, že učitelka spí a my si děláme co chceme. Fajn úča ne? Zrovna jsem zpívala Eriitskou píseň, když mi uletěly noty. Rozběhla jsem se za nimi. Bohužel jsem neviděla kámen, který ležel přede mnou a zakopla o něj. Obličejem jsem spadla do bahna. To se může stát jen mě. Zvedla jsem se i s notami a došla ke Kim. Ta se začala hned smát.
„M - Myslím ž - že t- to p- pro dnešek stačí." řekla mezi smíchem. Souhlasila jsem a už dnes po druhé se šla osprchovat.

Po večeři si mě zavolal do pracovny Daniel. Mám takový tušení, že to je kvůli tomu obědu. Stála jsem před dveřmi a zaklepala na ně.
„Dále." řekl a já vstoupila. Posadila jsem se do křesla a provinile na něj koukla.
„Nino, to co si udělala bylo.... ošklivé. Vím že je to pro tebe trochu nezvyklé, ale u nás se s jídlem nehází." promluvil naprosto vážně.
„Já se moc omlouvám. Už se to nestane."
„No, to doufám. A taky doufám, že už žádné války s jídlem vyvolávat nebudeš."
„Já ji ale nevyvolala." zvýšila jsem hlas.
„Nino, hele vím že si nerada přiznáváš pravdu, ale -"
„Cože?!" přerušila jsem ho. „Já si dokážu přiznat pravdu!"
„Já to tak nemyslel. Jen..... mohla by jsi přiznat, že za to můžeš."
„Já za to ale nemůžu! To Katrine na mě vylila polívku!!!" postavila jsem se.
„To ano!!! Protože si ji sprostě urazila!"
„Já?! Co?!" zasmála jsem se.
„Řekla mi to Katrine! Mohla by si se k ní chovat ohleduplněji!!!"
„Já k ní?!! To ona - "
„Nechci to vědět! Zítra za ní půjdeš a omluvíš se jí!!!"
„Já se ji omlouvat nebudu!!!"
„No to teda budeš!!!"
„Nemůžeš mi to nakázat!! Přes čtrnáct let si se o mně nestaral!!! Nejsi můj táta!!"
„Ale já můžu." ozvala se za mnou máma.
„Mami. Přece by si nevěřila - "
„Prostě se jí omluvíš Nino." řekla zvýšeným hlasem. Koukla jsem zpátky na Daniela a pak zpátky na mámu. Sebrala jsem se a odešla do svého pokoje.

Byla jsem tak neskutečně vytočená. Třískla jsem sebou na postel a zakřičela do polštáře. Jak mě nemůže věřit vlastní máma?!
Nebyla jsem až tak naštvaná na Daniela jako na mámu. Daniel mě nezná. Nepozná když lžu. Ale moje máma?! JAK JÁ TU KATRINE NENÁVIDÍM! Překulila jsem se na druhou stranu postele. Dneska to byl děsný den. Nejdřív mě týra vetřelec Anna. Potom ze mě udělá Katrine piňátu z jídla a to ani nemluvim o odpolední bahení koupeli, která byla velice příjemná. No, a nakonec mě seřve můj prej táta s mojí mámou.
Fakt Happy Day.

Ahoj!!
Tak další kapitola. Tuhle kapitolu jsem psala asi před měsícem na Slovensku. :D To mi připomíná, že teď asi týden nebude kapitola, protože jedu na taneční soustředění. Nevím jak to bude s WLAN a časem. Ale budu se snažit vydat aspoň JEDNU! ;) No, a jak si užíváte prázdniny? Už se nám to krátí! Tuhle větu poslední dobou slýchám dost často. A strašně mě to štve a proklínám ty lidi co mi to řeknou. :D Budu muset končit. Jsem totálně unavená a společensky vyčerpaná. ;) Takžeeeeee
Ahoj!❤❤❤

Ps: V médiích je Katrine