Really?!

20. Kapitola - Konec roku

Nina

Nadešel čas vysvědčení. Stála jsem v pokoji a přemýšlela co jsi vezmu na sebe. Jediný den kdy si můžu vzít to, co chci. Jo! Za posledních čtrnáct dní se toho stalo celkem dost. Od té doby co Elis pustili z nemocnice jsme byly pořád spolu. S Henrym jsme se moc nebavili. Vždycky jen „Ahoj" a nic víc. Pořád jsem chodila do studia. S Danielem se výdala jen máma, takže věděla o tom pozvání. Přemýšlela jsem o tom jen jednou, takže jsem vůbec nevěděla co mu odpovím. Soud ohledně toho incidentu s Joshem dopadl výborně. No, pro Joshe ne ale pro nás ano. Zavřeli ho. Povzdechla jsem si. Proč nemám co na sebe! Achjo. Nakonec jsem šáhla do skříně a vytáhla tmavě modré šaty. Oblékla jsem si je a napsala Elis zprávu.

N: Za chvíli vyrážím

E: Za chvíli?! Já jsem ještě v pyžamu!

N: No tak to pohni zadkem

E: -_-

Pousmála jsem se a nasedla do auta.

Na Elis jsem čekala patnáct minut. Vyšla z domů v krásných rudých šatech. Nastoupila a usmála se.
„Sluší ti to." pochválí jsem jí oblečení a vyjely jsme.
„Hele, kam ty vůbec jedeš na prázdniny?" zeptala se mě.
„No.. Ehm... Ještě nevím." řekla jsem nejistě. Zbytek cesty jsme byly potichu.

„Dobrý den třído. Dnes máte jenom jednu hodinu, takže nebudu zdržovat a jedeme podle abecedy. U tebe Henry mám vysvědčení ještě z tvé staré školy." pronesla učitelka k Henrymu. Položila desky na stůl a začala odříkávat jména. Všichni postupně došli k učitelce a vzali si vysvědčení.
„Henry Miller!" křikla. Henry vstal a přišel k ní. Něco mu řekla a poplácala ho po rameni. Když si šel zpátky sednout, usmál se na mě. Já jen sklopila hlavu.
„Nina Neelová." uslyšela jsem svoje jméno a rychle došla k ní.
„Musím ti pogratulovat Nino. Tři dvojky. Velmi dobře. Napadlo mě.....ale nic. Užij si prázdniny. " pogratulovala mi s úsměvem na tváři. Po mně šla Elis a pak další a další.
„Děkuji za trpělivost. Všem přeji krásné prázdniny. Nezapoměňte, že vás příští rok čeká..." nestihla to do říct protože zazvonilo. Celá třída se rozeběhla ven ze třídy a já s ní.
„Maturita!" zařvala na nás, ale to už ji nikdo nevnímal. Stovky žáků se rvalo ven ze školy. Já samozřejmě s ní. Venku na mě zakřičela Elis.
„Dnes je u Joeho párty! Musíme jít!"
„Já...nevím."
„Ale notaaak Nino, je konec školního roku. Nebuď pořád tak upjatá. Jsi skoro dospělá. Prosím." zaprosila.
„Fajn, jen napíšu máme."
„Nino. Zase?"
„Dobře, nebudu ji psát. Protentokrát. Beztak je s..." zadrhla jsem se. Ona o Danielovi neví. Sakra. „Na schůzce." vybruslila jsem že situace.
„No tak vidíš. Jedem!" zavelela.

„Jeee. Ahoj holky." zakřičela Mishel, přes hučící se hudbu.
„Ahoj" řekly jsme sborově.
„Jdete si něco dát?"
„Jasan!" odpověděla ji Elis a táhla mě k baru.
„Tři whisky." objednala nám Mishel. Barman se na mě usmál a já na něho. Když se otočil, holky zapištěly.
„Jede po tobě." špitla Elis. Protočila jsem očima a chtěla něco říct, jenže nám barman přinesl pití.
„Tak tady to je slečny. Mimochodem jsem Ian." pronesl ke mně.
„Já Nina." vzala jsem si skleničku. Mrkl na mě a šel se věnovat dalším lidem.
„Co říkám." uchechtla se Elis. Koply jsme to do sebe a otřásly se.
„Pojdťe si zatančit. " zaprosila Mishel. Přikývly jsme. Na parketě jsem to celkem rozjela. Když jsem dělala otočku, zamotaly se mi nohy a vrazila jsem do nějakého člověka.
„Ježiš.. Pardón." otočila jsem se a uviděla Iana.
„To nevadí. Zatančíš si?" podal mi ruku. Bez váhání jsem přikývla.

Už tři hodiny jsem pila a pila a pila. Motala se mi hlava, ale nějak jsem to nevnímala. Nevěděla jsem kam zmizel Ian. Bylo mi to fuk. Chtěla jsem jen víc alkoholu. Sedla jsem jsi na bar a zakřičela na barmanku.
„Jednoho panáka. Jedno čeho."
Musela jsem si dávat pozor na slova abych je vyslovila správně a zřetelně. Uslyšela jsem vedla sebe známý hlas.
„Já si dám taky."
Otočila jsem se a spatřila Henryho. Odvrátila jsem od něj zrak. Po chvilce ticha na mě promluvil.
„Jak to zvládáš?"
„Co myslíš?"
„No nevím, vypadás fajn."
„Joo, docela jo. Až na to že jednou na dveře zaklepe nějaký muž, kterej je prej můj táta a král a oznámí mi že jsem princezna a dědička trůnu. Vážně?"
Zasmál se.
„Takže jsi v pohodě?"
„Jasněěěě." cinkla jsem se s ním skleničku. Vypila jsem to a zasmála se. „Beztak je to neuvěřitelný. Proč ja? To jsem něco provedla?" pronesla jsem až moc opile.
„Ale být urozený není tak hrozný."
„Máš pravdu. Třeba budu slavná." stoupla jsem si na židli a zařvala.
„Hej! Lidi! Já jsem pr...." nedořekla jsem to, protože mi Henry zacpal pusu. Tím pádem jsem spadla dolů, rovnou do jeho náruče. Začala jsem se šílené smát.

Henry

Je vážně opilá. Musím najít Joeho. Zatím co se Nina smála jsem se prorval parketem. Uviděl jsem Joeho jak si povídá s Jackem. Položil jsem Ninu na zem. Neudržela se na nohách. Takže jsem jí musel podpírat. Dobelhali jsme se k nim.
„Ehm... Joe?" oslovil jsem ho. Omluvil se Jackovi a došel k nám.
„Jeeeee, ahoj Joe." pozdravila ho Nina.
Pousmál se.
„Nemáš nějaký volný pokoj?"
„Jo jasně. Pojďte za mnou." uchechtl se. Šli jsme po schodech nahoru. Nina na každém druhém schodě zakopla. Joe otevřel dveře a pokynul rukou.
„Oooo děkuji princi. Jen tak mezi náma, víš že jsem princezna?" řekla vážně Nina. V ten moment jsem jí šoupl do dveří. Joe se znovu zasmál.
„Je trochu opilá."
„Jo,jo to je." zasmál jsem se s ním.
„Díky za pokoj. Do rána bude pryč."
„Jo jasně. Však v pohodě." uchechtl se Joe a odešel. Zavřel jsem dveře a otočil se. Na rty se mi přilepila Nina. Neváhal jsem a začal spolupracovat. Opřel jsem jí o zeď a začal ji pokládat motýlí polibky na krk. Rukou mi vjela do vlasů a lechce za ně zatahala. To už jsem nevydržel a hodil ji na postel. Zadíval jsem se do jejích nádherných oči a odtáhl se. Je opilá. Ovládej se. Rychle jsem se postavil a ona taky. Znovu se na mě přilepila.
„Chci tě." zašeptala a znovu mě začala líbat. Její rty byly jako droga. Pořád chcete víc. Dostaň se od ní!
„Promiň jsi opilá." ustoupil jsem od ní.
„To je jedno." vrhla se na mě.
„Ne, to teda není." dal jsem její ruce pryč z mého těla. Tentokrát mě poslechla a sedla si na postel.
„Měla by si se jít osprchovat."
„A půjdeš se mnou?" zaprosila a chytla mě za límec.
„Neee. Já ti půjdu pro vodu."
„A proč pro vodu?"
„Protože už nic jinýho pít nebudeš." pronesl jsem a strčil ji do koupelny. Zamknul jsem jí a šel dolů.

„Nino?" zvolal jsem do pokoje. Nic. Kde zase je? Rozsvítil jsem a vešel do koupelny. Ležela oblečená ve vaně. Pousmál jsem se a odnesl ji do postele. Vlezl jsem si k ní a usnul.

Nina

„Au." zaskučela jsem, když jsem se probudila v neznámé posteli.
„Copak pusinka má kocovinku?" uslyšela jsem vedle sebe Henryho hlas.
„Idiote. Kde to vůbec jsem? A proč s tebou?"
„Wohoo. Ty jsi na nic nepamatuješ? Nooo, to by si měla." pronesl svůdně.
„Ne. Nespali jsme spolu že ne?" zhrozila jsem se a vylezla z postele.
„No, to sice ne, ale dělali jsme něco co se tomu podobá." vylezl z postele a pomalu se přibližoval.
„Hele, dej si oraz." dala jsem mu ruku na jeho hruď a odstrčila ho.
„Ještě včera ti to nevadilo."
„Blbče. Radši mi řekni co jsme dělali."
„Nemůžu ti to radši ukázat?"
„Ne." řekla jsem ostře.
„Faaajn." obrátil oči v sloup a začal mi všechno vysvětlovat. Co jsem dělala. A hlavně co jsem s NÍM dělala. Strašně jsem se styděla.
„Bože." plácla jsem se rukou přes obličej a on se zasmál.
„Odvezu tě domů."
Přikývla jsem.

„Ahoj mami!" zavřela jsem dveře a zula si boty.
„Nino? Kde jsi byla?"
Zkousla jsem si spodní ret a vyšla do obýváku. Seděl tam s ní Daniel.
„Ahoj." usmál se.
„A-Ahoj."
„Já jsem přišel proto, abych slyšel tvou odpověď."
„Ale... já ještě nejsem rozhodnutá."
„Už není moc času Nino." řekla máma.
„A- A kdyby jsme jeli?"
„Už zítra večer." odpověděl mi. Zítra? Pak už Daniele neuvidím? Co mu mám odpovědět? Chci být princeznou? Chci jet s ním? Já nevím. Nechci aby odjel.
„Nino?"
„Já... Já..."

Ahoj!

Nová kapitolaaaa. Je dlouhá, takže doufám že vám to moc nevadí. Pokud ano můžu části zkracovat. :)

Chtěla bych vam poděkovat za reads, votes a komentáře! A hlavně bych chtěla moc poděkovat _ellii_. Takže děkuju :D

No a to bude asi vše. Mějte se krásně aaaaaaaaaaaa

Ahoj!❤❤❤