Really?!

Kapitola 24. - Nový pokoj

Nina

Vtrhla jsem do jídelny. Všechny tváře se na mě podívaly.
„Omluvám se. Zdržela jsem se." řekla jsem provinile a podívala se na Katrine. Ta na mě zírala jako všichni ostatní. Nejspíš za to mohly mé šaty.
„To je v pořádku Nino." usmál se Daniel a já se posadila na prázdné místo vedle mámy. Rozhlédla jsem se kolem. Po Danielově pravici seděla ta žena, která mi podávala šaty. Jak to udělala?
„Anno, mohla by si pronést přípitek. " zeptal se jí Daniel.
„Jistě." zvedla se a všichni s ní. Pozdvihla skleničku. „Jsme rádi že jste přijaly naše pozvání. Snad se vám tu bude líbit." napila se. Pozbytek večeře byli všichni ticho a jedli.

Ráno

Nina

U hlavy se mi rozdrnčel budík. Potichu jsem ho vypla, abych nevzbudila holky. Umyla jsem se a vzala si kraťasy a tílko. Nekrálovské, já vím. Neměla jsem tu žádné šaty. Jelikož je nenosím. Koukla jsem na mobil.6:50. Super, zase nestíhám. Rychle jsem se upravila a běžela je stájím.

Katrine a Grace tam už byly. Doběhla jsem k nim.
„Vidím že dochvilnost není tvoje silná stránka." uchechtla se Katrine.
„A já zase vidím, že nejsi tak vypatlaná jak vypadáš." sladce jsem se usmála.
„Děvčata nechte toho." zabručela Grace. Katrine si odfrkla. „Takže, proč jsme tady. Budeme jezdit na koni." ukázala na stáj plnou koní. Zhrozila jsem se. Na koni jsem jezdit neuměla. Mickel nám přivedl koně. Byla mi přidělena krásná hnědá klisna.
„Jmenuje se Polly." pronesl ke mně a odešel. Pohladila jsem Polly po její pročesané hřívě. Zavrčela na mě. Lekla jsem se a uskočila. Katrine se jenom uchechtla a v pohodě nasedla na koně. Otočila se na mě.
„Tak na co čekáš Princezno. Nasedni. Ou. No jo vlastně. Ty to neumíš."
Těmito slovy me naštvala. Vyhoupla jsem se na koně a vítězně se usmála.

Po školení jsem šla za Henrym. Měl mi ukázat můj pokoj. Těšila jsem se až ho uvidím. Zaklepala jsem na dveře a čekala než otevře. Vyšel ze dveří v tílku a v teplákách. Měl rozcuchané, neupravené vlasy a zíval.
„Aleee. Dobré ráno." zasmála jsem se.
„Ehm... Co? Kolik je hodin?"
„Něco málo po obědě."
„Už?!"
„No. Princátko mělo asi dlouhou noc co?"
„To víš. Musel jsem. Na tvůj návrat." opřel se o futra u dveří a usmál se.
„Jo, jasně. Tak se obleč. Máš mi ukázat pokoj."
„Jee. Promiň já na to zapomněl."
„To vidím." uchechtla jsem se. V tu chvíli mi dal někdo ruku na rameno. Daniel.
„Tak já tě tam zavedu."
Přikývla jsem a šla za ním.

Daniel otevřel dveře. Před sebou jsem uviděla obrovský pokoj. Byl sladěný do šedé barvy. Na stěnách viseli obrazy a různé dekorace. Podlaha byla mramorová. Nejvíce mě upoutala obrovská doslova obrovská postel.
„T-To je mé?" vydechla jsem.
„Ano. Doufám že se ti tu líbí."
„Děláš si srandu že jo? Líbí je slabí slovo." zasmála jsem se a dál si prohlížela pokoj.
„Tak já tě tu nechám." řekl a odešel. Skočila jsem na postel a pousmála se. Páni.

Odpoledne jsem šla zase za Grace. Měly jsme se učit, jak správně držet rovnováhu. Katrine se nade mnou pořád povyšovala a vysmívala se mi. Nevím co ji je. Každopádně mě pěkně štve. Když za mnou přišel Henry, dívala se na mě jako na vraha.
„No, koukam že ti to moc nejde." zakřičel na mě Henry, protože mi spadla kniha z hlavy. Grace se otočila a zasmála se.
„Ale notak Henryene."
Nad tím oslovením jsem se zasmála a bouchla Henryho do ramene.
„Au!" sykl. Udiveně jsem se na něho podívala. Začala jsem ho pošťuchovat a lechtat.
„To to vážně musíte dělat tady? Myslela jsem že na tohle máte pokoje." prošla kolem nás Katrine.
„Co máš za problém Katrine?" otočila jsem se za ní.
„Nic. Jen mě štve že si sem přijede nějaká Nicka a bum patří jí celý království."
„Promiň, jak že si mě nazvala?!"
„Nicka."
Pomalu jsem došla k ní.
„Zopakuj to."
„Ty jsi snad hluchá. Jsi NICKA."
Měla jsem sto chutí ji jednu vrazit. Nebyla jsem hádavá, ale tohle už na mě bylo moc.
„Sestřičko, nebuď zlá." ozval se přicházející Mickel. Počkat? Cože? On je její bratr?!
„Mickele, ty se jí zastáváš?!"
„Uklidni se Katrine."
„To je snad zlej sen!" zakřičela a bouchla dveřmi.
„Díky Mickele." řekla jsem.
„Nemáš zač. Katrine to občas trochu přehání."
Trochu víc.
Usmála jsem se na něho a on na mě. Najednou jsem ucítila Henryho dotek.
„Ehm..." odkašlal si. „Dnes se jede na přehlídku s koňmi. Pojedeš?" zeptal se mě.
„Mám na výběr?" uchechtla jsem se a odešla do svého úžasného pokoje.

Prohlédla jsem se v zrcadle. Měla jsem na sobě tmavě červené krajkované šaty. Nikdy by mě nenapadlo že něco takového budu mít na sobě. Dokončila jsem poslední úpravy a otevřela dveře. Stála tam Anna. Lekla jsem se jí.
„Ou... Promiňte, lekla jsem se."
„Nechtěla jsem tě vylekat." pronesla tajemně a odešla za roh chodby. Byla zvláštní. Vždy nosila černé oblečení a vlasy stažené do velkého drdolu. Začínala jsem se jí bát.

Projížďka na koni mi celkem šla. Ani jednou jsem nespadla. Což by byl trapas. Mimochodem jsem vyhrála závod nad Mickelem. Bylo to super. Akorát nevím co je s Henrym. Vždycky když jsem s Mickelem, se chová divně. Snad by nám princátko nežárlilo.

Ahoj!

Je tu nová kapitola! Doufám že se líbila. A taky se omlouvám za chyby. Až tuhle story dopíšu, tak ji celou opravím. Jeeeej!! A teď k ději! Co říkáte na Katrine? :D. A na Annu? Myslíte si že je divná? Má se Nina bát? Hhh? Hhh? :DD No jinak vám chci poděkovat za reads, votes a úžasné komentáře.

Ahoj!❤❤❤