* Old Kattie*
Ne! Proč ti idioti neodešli?! Proč?! Proč?! Vzdychám a neustále mlátím do dveří. LeeDie už dávno usnul, WolfTrap už taky. Já nemůžu spát, když vím, že cesta ven byla tak blízko. Tak blízko! Mohli jsme být volní! A místo toho jsme tu zavření! ,, NE! NE! Neee!" Křičím a pak nahlas zaječím. ,, NEEE!" To probudí toho malého Plushieho. ,, Copak?" Řekne a zívne si. ,, Ty žiješ?!" Zděsím se. Jeho tělo není stavěné jako animatronické. Má sice druhou řadu zubů ale není to animatronic. ,, PlushTrape... pojď ještě spát zlato." Zamumlá rozespale WolfTrap a přitiskne si Plushieho víc k tělu. ,, Ale mamí... ta kočka se zlobí." Řekne Plushie a WolfTrap se na mě podívá. ,, Pojď spát. " řekne stočí se do klubka. Plushie to po chvíli vzdá a brzy na to usne.
* WolfTrap*
,, Angel... Angel..." šeptá mi někdo. ,, SF? " odpovím. ,, Ano... It's me." Odpoví SF a já vstanu. Jak jinak, jsem zase v pizzerce. Od mé poslední návštěvy se to tu celkem změnilo. Tentokrát to nejsou žádné výjevy budoucnosti, tentokrát mě SF zavede až k němu. ,, Copak je?" Zeptám se a opťu se o stůl. ,, Pamatuješ si celou historii?" Zeptá se mě. ,, Ne." Zavrtím hlavou. Popravdě, kdyby mě SF sám neoslovil, nevěděla bych o něm. Nepamatovala bych si ho. No nic. ,, Chceš ji říct?" Zeptá se. ,, Možná jindy. " zavrtím hlavou. ,, Pamatuj Angel. Všechno se změní." Řekne a konec věty zní jen jako ozvěna. Začnu se propadat do temnoty a pak se vzbudím.
Ucítím jak se PlushTrap vrtí a zamumlám. ,, PlushTrape... pojď ještě spát zlato..." zamumlám. ,, Ale mamí... ta kočka se zlobí." Řekne na obranu PlushTrap. Zvednu hlavu a podívám se na Kattie. Dívá se na nás a opírá se o zničené dveře. ,, Pojď spát. " řeknu a stočím se do klubka. Plushieho si přitisknu na prsa a usnu.Probudí mě křik dětí. ,, Co se to sakra děje?" Zamumlám rozespale. LeeDie se taky probudí a posadí se. ,, Už jsem je dlouho neslyšel. " řekne smutně. ,, Děcka... co tady dělají?" Zasyčím.,, Proč jsi na ně tak hnusná?" Zeptá se LeeDie. ,, Protože kvůli nim jsem tu zavřená!" Zavrčím. ,, Ale to je snad dobře ne? Bez toho bys nepoznala nás OLDy. " řekne Lee a tváří se smutně. Jeho oko září do tmy. ,, Ano, ano ale... kvůli nim jsem takhle rozbitá víš?" Řeknu. ,, Aha." Kývne hlavou Lee. ,, Nechte toho! Poslouchejte!" Zavrčí na nás Kattie a Plushie se zavrtí. ,, Myslíš, že by ten tvůj plyšák dokázal otevřít dveře?" Zeptá se Kattie, když dětské hlasy utichnou. ,, Ten plyšák má jméno!" Zavrčím. ,, No jo. Dokázal by PlushTrap otevřít dveře?" Zeptá se. ,, Dokázal. Že Plushie? Dokážeš otevřít ty dveře?" Zeptám se ho a on řekne. ,, Já dokážu dveře otevřít. " přikývne a vymaní se z mé náruče a překvapivě rychle se přesune ke dveřím. Natáhne ruce a Kattie ho vyzvedne tak vysoko, aby dosáhl na klíčovou dírku. Ten do ní párkrát bouchne a pak do ní strčí prst. Otočí s ním a ozve se cvaknutí. ,, On ty dveře fakt otevřel!" Vyjekne Kattie a zatřese s Plushiem, div ho nerozbije. Ten zavrčí a seskočí na zem. Odkolébá se ke mně a usadí se mi mezi nohy. ,, Jsme volní!" Vykřikne Kattie. ,, Počkej na noc." Šeptnu. ,, Cože?" Nechápe Kattie. ,, Počkej až bude noc. Teď mezi ty děti nemůžeme." Řeknu a Kattie si povzdychne. ,, No tak jo..." povzdychne si Kattie a sedne si na zem. Sedíme tam než děcký smích úplně neutichne a neozve se zvuk klíčků v zámku. ,, Teď?" Zeptá se Kattie. ,, Teď." Odpovím a všichni vstaneme. ,, Plushie! Jde se kousat!" Řeknu a Plushie cvakne zuby. Postavíme se vedle sebe a já začnu zpívat.
,,It's halloween at Kattie's
All the guest have arrived!"
A Lee se zazubí. Začne dřít drápy o stěnu. Kattie škube hlava a tělo a já uprostřed nich mrskám ocasem, nesu PlushTrapa a vydávám zvuky jako sténání a podobně. A naproti nám se objeví Leo a Sparky. Líbají se u zdi a já po nich mrštím Plushieho. Dopadne mezi ně a oni vyjeknou. Podívají se na nás tři a rozutečou se pryč. ,, OLD! OLD!" Křičí. ,, Jsme volní..." šeptám.(665 slov)
ČTEŠ
Wolfy- Nová
Fanfiction2.díl série Wolfy. Byla jsem převezena, nucena opustit všechny své přátele, svou rodinu, abych...hrála na pódiu se lvem. Ale netušila jsem, jak nebezpečná mohou být slova a naivita. Netušila jsem, jak důvěřivá jsem byla...