The Story Of Love (CZ)

4

Z pohledu Vilu
Ráno jsem se probudila a hned jsem kolem sebe ucítila Leonovy paže a vůni jeho těla. Nejdřív jsem byla šťastná, že ho u sebe mam, ale pak jsem si vzpomněla co se včera stalo a zase jsem hlavou zklamaně klesla zpátky na polštář. Leon se zavrtěl a podíval se na me se starostí v očích.
L: "Jak je, lásko?"
V: "Porad to bolí... Ale už se s tim pomalu smiřuju... Pomůžeš mi zkusit najít maminku? "
L: "Jo, hned jsem zpátky, ještě lež..." Leon se zvedl z postele a odešel, asi pro svůj laptop... Stulila jsem se do klubíčka a přemýšlela... Není to trochu naivní myslet si, že dokážu mamku najít? Nevim co se tenkrát před lety stalo, ale určitě to bylo něco hrozného... Může být kdekoliv, klidně na druhé straně světa... Nevím jak dlouho jsem takhle ležela, ale po chvíli jsem zaslechla kroky. Ve dveřích stal Leon, na podnosu nesl snídani a pod paží měl laptop. I přes to, jak mi bylo, jsem se usmála. Byl tak milý... Vždycky se mi snažil zvednout náladu - a vždycky se mu to dařilo :)
V: "Díky... Ani nevíš, jak moc mi takovými maličkostmi pomáháš..."
On se na mě usmál, přisedl si ke mně na postel, podal mi podnos a otevřel laptop.
L: "Tak se podíváme... Jez, já se ji pokusím vyhledat ;)"
V: "Dobře..." Vzala jsem si z podnosu toast a sledovala Leona píšícího mamcino jméno do vyhledáváce. Ukázaly se nějaké články z Brazílie a Mexika, ale žádné oficiální stránky nebo kontakt... Po chvíli bezvýsledného prohlížení se Leon přihlásil na Facebook a znovu zadal mamčino jméno. Objevilo se pár fan stránek, ale většinou už dlouho neaktivních... Pak jsem ale u jedné spatřila vytouženou modrou fajfku značící oficiální stránku! Radosti jsem vyjekla a skočila Leonovi kolem krku. Ten se na mě usmál a rozklikl odkaz. Jak jsem ale brzy zjistila, tahle stránka byla taky aktivní naposledy asi před 4 lety, byla tam fotka maminky a nějaké jiné ženy, asi její kamarádky, s popiskem:
'Užíváme Evropu, mám te moc rada!! ♡♡♡'
Radost pomalu klesla, ale porad jsem si udržovala nějakou naději.
L: "Neboj zvládneme to... Napíšeme tam a uvidíme, jestli se Maria ozve, dobře?" Usmál se na mě povzbudivym úsměvem. Vděčné jsem mu ho oplatila.
V: "Dobře, napíšu ji ode mě... " Našla jsem mobil, otevřela Facebook a do vyhledavani napsala jméno. Maria S.... Stránka se objevila mezi prvními, opět jsem ji rozklikla a chvíli si prohlížela mamciny fotky, nez jsem se odvážila začít psát. S Leónem jsme chvíli přemýšleli a doladovali zprávu, nakonec zněla takhle:
'Ahoj, tomu co ti teď řeknu asi nebudeš věřit, ale musím to zkusit...
Jmenuju se Violetta a... Jsem tvoje dcera, vim ze to zní bláznivé, ale je to pravda... Dozvěděla jsem se to az nedávno, táta to přede mnou tajil a zjistila jsem to náhodou. Chtěla jsem se zeptat... Je nějaká možnost se s tebou potkat? Nevim kde právě jsi, ale já jsem v Buenos Aires... Prosím, odpověz mi, budu čekat.
Violetta'
Znovu, asi po milionté jsem si to přečetla a pak konečně klikla na ODESLAT. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Leona, který se na mě povzbudivě usmál. Taky jsem se usmála a opřela si hlavu o jeho rameno. On me vzal kolem ramen a přitiskl k sobě. Po chvíli si mě natočil k sobě.
L: "Měli by jsme vstávat... Už je něco kolem poledne. Jo, včera se tu stavovala Angie, přinesla ti nějaké věci z domu... Byla pěkně naštvaná." Povzdechla jsem si.
V: "Jo, to chápu... Dal bys mi je? Půjdu se prevlect a pak se stavíme ve Studiu, ok?" Rychle jsem změnila téma a Leon mi ukázal na nelky kufr. Pani, to jsem nečekala... Vyhrávala jsem si čisté spodní prádlo, šedé tričko s růžovými puntíky a obyčejné světle růžové kalhoty. Mezitim co byl Leon v koupelně, tak jsem se převlékla a pak jsme se vystřídali. Sotva jsme sešli po schodech dolů, rozeznel se zvonek. Překvapeně jsem se na Leona podívala, ten se na mě ale jen mile usmál a šel ke dveřím. Otevřel a já mu zvědavě nakoukla pres rameno. Byli tam Cami, Fran, Maxi, Naty, Lud, Broadway, Andrés, Diego... Prostě všichni, a spolu s Leonem mi všichni zpívali Hoy Somos Más... Hrozně mě to dojalo, zpívala jsem s nimi z plných plic a ho dva spolu s mými přáteli mě alespoň částečně osvobodila od bolesti. Konec písničky přišel az moc rychle a já všechny postupně objala, v očích jsem měla slzy dojetí.
V: "Mockrát vám všem děkuju, lidi, všechny vás moc miluju!!!" Řekla jsem šťastně a znovu jsem všechny objala. Po zbytek odpoledne jsme zůstali spolu, zpívali, povídali se a konečně se jim podařilo, ze jsem na chvíli za po měl a na to, co se stalo.

Tak co myslíte, potkají se Vilu a její mamka? :) Zatím vám nebudu nic prozrazovat, ale už brzo se to dozvíte ;) Zatím se mějte a díky za každou ★ nebo komentář ^^