The Story Of Love (CZ)

9

Z pohledu Vio
Později odpoledne jsem se pohodlně uvelebila Leonovi na klíně, ale ani to nemohlo snížit můj neklid. Znovu, jako už několik dní zpátky jsem otevřela svůj laptop a přihlásila se na Facebook. Trvalo docela dlouho než se načetla hlavní stránka a já sebou na Leonove klíně netrpělivě zavrtěla. Pak se mi zadrhl dech. Měla jsem tam zprávu. Od Marii! Moje mamka mi odpověděla... Podívala jsem se na Leona, který se na mě povzbudivě usmíval. Nejistě jsem zprávu otevřela a začala číst.

Milá Violetto,
nemůžu uvěřit, že jsi napsala. Čtu si ty řádky pořád dokola a jsem šťastná... Promiň, že jsem se neozvala dříve, ale nemohla jsem. Je to komplikované, vysvětlím ti to, až se potkáme, doufám, že to bude brzy! ;) Všechno ti vysvětlím, nevím, co ti Germán napovídal, ale řeknu ti jednu věc, a to, že jemu ne vždycky můžeš věřit. Vim že to bolí, taky mě to bolelo a pořád jsem se z toho úplně nedostala, ale musíš být silná a už brzy se potkáme, to ti slibuju. Momentálně jsem v Americe, ale jakmile to půjde, přijedu za tebou. Pověz mi zatím něco o sobě! Moc ráda bych tě poznala...
Budu čekat na odpověď,
S láskou tvoje Maria.

Četla jsem tu zprávu asi 5x za sebou, moje nadšení porad narůstalo. Podívala jsem se na Leona a s radostným vyjeknutim, které jsem si nemohla odpustit, jsem mu skočila kolem krku. Tiskla jsem ho k sobě a užívala jsem si jeho doteky na mých zádech, políbil mě na krk... Radostí jsem se rozbrečela, ale slzy stékající po mých tvářích jsem si uvědomila až když jsem cítila mokrý flek na Leonově košili.
Po chvíli jsem se odtáhla, setřela si z tváří poslední slzy a řekla jediné slovo.
V: "Děkuju."

***

Když jsem se druhý den probudila, hned jsem si uvědomila jednu věc. Dneska mám narozky! Vzrušením jsem vystřelila do polosedu - pak jsem ale zase klesla zpět, když mi došlo, že se mnou není táta... Chyběl mi, provedl mi strašnou věc a moc dobře jsem si to uvědomovala, ale chyběly mi ty naše momenty, kdy jsme byli jen já a on, bez jakýchkoliv hádek a rozporů, když jsme spolu zpívali, nebo když.... panebože. Strnula jsem. Nebo když mi povídal o mamince... Promnula jsem si obličej rukama. Až teď mi došlo, že mi vlastně celou dobu lhal... Lhal mi když mi povídal, jak mě mamka milovala, že by na mě byla pyšná, kdyby ještě žila a mohla tu byt s námi... Kdyby ještě žila!! Znovu jsem ucítila jak se mi do očí tlačí slzy. Pak jsem ale ucítila, jak se kolem mě obmotaly silné paže a přitiskly mě k sobě.
L: "Šššš... Klid, nemysli na to, máš narozky, oslavíme to, ne? No tak, už neplakej, nekaž si s tim den..."
L

eon mě houpal ve svém náručí, až jsem pomalu přestala brečet a taky kolem něj obmotala své ruce a kompletně se ztratila v jeho objetí. Po chvíli se odtáhl a usmál se na mě překrásným úsměvem.
L: "Všechno nejlepší, princezno moje milovaná, jdeme slavit?"
Taky jsem se na něj usmála.
V: "Jo. Jdeme slavit" zopakovala jsem rozhodným hlasem a dumala, co si pro mě připravil.

Moc se omlouvám, že dlouho nebyl žádný díl, ale neměla jsem moc čas na psaní... :x