Skvěle jsme se bavili, když v tom jsem ji uviděla. Emily. (Megan Fox)
Zmije jedna! Abych Vám to vysvětlila. Nikdy jsem nechtěla být taková, jaká teď jsem. Myslím, ta mrcha co bere peníze za to, že ničí lidem život. Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem. Být právník nebo doktorka někde v Africe. Hlavně být hodně daleko. Ale život mi nepřál. Otec od nás odešel, když jsem byla malá a moje matka často fotila v zahraničí. Tak jsem byla často s Mikem. Byl to její nadřízený. Beru ho jako otce. To on mě vychoval, naučil mě jezdit na kole, bral mě na zmrzlinu a učil mě jak balit kluky. Jednoho dne se matka nevrátila. Prostě odešla pryč. Po pár letech se objevila, to mi bylo patnáct a přivezla sebou Emily. Té bylo třináct. Ano, udělala si nové dítě a mě opustila. Jako kousek něčeho, co už nikdy nebude chtít.
Do svých osmnácti, jsem se snažila s Emily vycházet, ale prostě to nešlo. Ten pocit, když má jiného otce a když Vám bere to poslední, co jste měli. Mámu. Rozhodla jsem se odejít a zbyl mi jen jeden člověk. Mike. Vzal mě pod svá křídla a zaplatil mi novinářskou školu. Tehdy jsem se dozvěděla, že Emily ji studuje taky. I v tomhle mě chtěla předběhnout, ale to se jí nepovede.
,,Zavolám si nevadí?" Mile jsem se na Jaye usmála a ten kývl hlavou na souhlas.
*Hovor*
Prošla jsem davem a šla na dámské záchody. Tam jsem vytočila Mikovo číslo.
,,Průser! Je tady Emily a já nevím, co mám dělat!" Mluvila jsem do telefonu dost rozrušeně.
,,Zlato, uklidni se. A nevíš, co by tady chtěla?"
,,Justina. Vždycky chce to, co mám já." Slzy mi začaly stékat po tváři. Moje city se probudily.
,,Nino, nebreč." Utěšoval mě.
,,Chápeš, že já nemůžu! Nebaví mě to! Nebaví mě ona! Ani ty její umělý kozy a botox na držce!“ Každým slovem, se ve mně hromadil hněv. Típla jsem hovor. Seděla jsem v rohu a brečela.
JUSTINŮV POHLED :
Zdálo se mi, že se dlouho nevrací a proto jsem se vydal, ji hledat. Když jsem procházel kolem záchodů, uslyšel jsem vzlyky. Chtěl jsem jít dovnitř, ale někdo mě chytil za rameno a odtáhl jinam..
