Věnováno: danisekhorakova za krásný dlouhý komentář.
Jinak za další část chci 5 komentářů- nejhezčí,nejdelší získá věnování+ PŘEKVAPENÍ <3
NINY POHLED :
Úsměv mi oplatil a otočil se zpět k recepční.
V tu chvilku, jakoby se ve mně něco probudilo a já začala litovat, že jsem udělala tolik věcí.
Házela jsem špínu na jeho hlavu, i když to bylo jen za peníze, které už vlastně ani nemám.
Pokroutila jsem hlavou a vešla jsem do prázdného výtahu. Zmáčkla jsem číslo a čekala jsem až se dveře zavřou.
Zrak jsem upřela na displey telefonu.
Slyšela jsem běh a pak to jak něčí mužské tělo stouplo vedle toho mého.
,,Jak se máš?" Ozval se ten vedle mě.
,,Dobře co ty?" Bez jakéhokoliv očního kontaktu jsem dál psala esemesku. Přičemž jsem se tvářila nelidsky.
,,Chybíš mi." Pronesla osoba po pár minutách ticha. Až tato otázka mě donutila zvednout zrak od telefonu.
Moje oči se setkaly s jeho čokoládovým pohledem. Jeho světle hnědé vlasy poházené do všech stran. Plné broskvové rty zvlněné do falešného úsměvu, který křičí na několik mil.
,,Na mě se nemusíš falešně usmívat.'' Ruce jsem si dala do kapes.
,,Nemám nikoho, kdo by mě vyslechl.'' Nervózně se popotáhl za konečky.
,,Máš Butlera, Alfreda a spoustu dalších.'' Ještě jedno patro a budu moct vystoupit.
,,Nemám nejlepší kamarádku. Proto mi chybíš ty.'' Vyznělo to hezky. Celý svůj výstup podtrhl tím jak si nervózně hrál s prsty.
Dveře se otevřely a já naposledy promluvila.
,,Poslední pokoj na patře. Budu Tě čekat pokud si chceš jen promluvit.''
Slovo jen jsem zdůraznila a vydala jsem se dlouhou chodbou do svého pokoje. Za sebou jsem uslyšela Justinovy kroky.
Ohlédla jsem se za sebe a viděla jsem, jak odbočuje do vedlejšího pokoje.
Nad celou svou situací jsem se musela zasmát.
Tašku jsem hodila do rohu velké místnosti. Zapnula jsem si film s Channingem Tatumem.
Po pár minutách se ozvalo klepání na dveře.
,,Pojďte dál.'' Hned po tom co otevřel dveře, tak se usmál a blížil se k místu kde jsem seděla.
Poklepala jsem na místo vedle sebe, na které si následně sednul.
,,Tak co je za problém?'' Teď si příjdu jak cvokař.
,,Každý se ke mně zase hrne.'' Nohy si dal na stolek, který byl oproti němu.
,,Můžeš být rád, že máš přátele.''
,,Oni mě opustili a teď se najednou vrací.'' Oh, takže falešní kamarádi.
,,A kdo přesně?" Obyčejná cvokařská konverzace.
,,Lil Twist. Mám ho pořád rád jako kamaráda, ale nevím jestli mu můžu věřit.“ Jeho hlas zněl opravdu zoufale.
,,Tak ho otestuj.'' Nemohla jsem uvěřit, co jsem mu teď řekla.
--DĚLUJU ZA VŠECHNY VOTE <3
Tahle část je psaná v celkově divné náladě, ale co už to se někdy stává. - Erin <3
