Už je to 18 hodin co jsem naposledy viděla Justina.Nedokázala jsem se dívat na jeho utrápenou tvář.Na to že může každou chviku přestat dýchat.
A co když se vzbudí a nebude vedět kdo jsem ? Možná to mě nejvíc děsí.
Seděla jsem na lavičce.Byla až skoro na konci parku.Po mé pravé ruce začínal les a předemnou bylo jezero na kterém se ladně vznášely labutě.
Skoro každý den jsem sem chodila přemýšlet. O tom kdy se asi probere.
Jelikož je celkem teplo měla jsem na sobě jen úzké černé ryfle a bílé tílko s vykrojenímy zády.
Pozorovala jsem okolí až mou pozornost upoutal nějaký pohyb v lese.No,ale já jsem ho dál nevnímala bylo mi to asi jedno ?
Sama nevím .
Na mou tvář dopadla první dešťová kapka za tento měsíc.Přišlo my to jako by plakal anděl.Nad svou myšlenkou jsem se pousmála,nevím proč ale začínala jsem přemýšlet o podzimu.Jak ke všude mlha a na každém rohu potkáte ježka.
(pozn.autora-psala jsem slohovku o podzimu :D)
Kapky postupně nabíraly na intenzitě a já jsem byla za pár sekund celá mokrá.
Vstala jsem a chtěla jsem jít do altánku,byla tam střecha pod kterou jsem se mohla skýt.
Ale až teď jsem si všimla že na jedné ze tří laviček někdo sedí,byl to chlapec asi okolo dvaadvaceti typovala jsem podle výšky.Do obličeje jsem mu neviděla měl velkou černou mikynu s nápísem "Bronxs" a šedé tepláky a nějaké adidas neo tenisky.Na hlavně měl čepici a přez to měl přetaženou kapuci od mikyny.Na nose měl naražené brýle a obyčejný černý šátek mu zahaloval ústa.Svůj zrak upíral do nejnovějšího Iphonu 5s.
A todle všechno jsem si stihla zapamatovat ani ne za čtyřicet sekund.Jsem všímavá.
Své promočené tělo jsem hodila na lavičku.Začínala mi být zima a déšť zesiloval.
,,Není ti zima?" Zamumlal
,,Celkem.'' Svůj zrak jsem upřela ne něj.
Zvedl své tělo až teď se mi doopravdy potvrdilo to že je vysoký.Typovala bych tak 187 centimetrů.
Mikynu přetáhl přez hlavu čímž odhalil své potetované ruce a jeho vypracované tělo.Mikynu mi podal a posadil se vedle mě.Přetáhla jsem si ji přes hlavu a podívala jsem před sebe.
,,Jak se jmenuješ?" Jeho otázka byla opravdu "nečekaná".
Otočila jsem hlavu a spatřila jsem ho.
,,Justine!" Vykřikla jsem a nadšeně jsem se mu hodila okolu krku.
,,Nejsem Justin.'' Zasmál se az jeho tělo zavybrovalo O,o
Odtáhla jsem se od něj a čekala jsem co řekne.
,,Jsem Jason...''
TAK TODLE JSTE URČITĚ NEČEKALY :D
Vaše pocity s části? Co je teda s Justinem? Kdo a co je zač Jason ? Tajemný nebo obyčejný kluk ? Jinak jste spokojeni ?
Xox Erin.
