Never Again

Poznání

Ahoj... Jmenuji se Melanie Susan Cooper. Bydlím v malém městečku v Anglii. Lidé jsou tu celkem fajn, akorát se někdy cítím jako jediná, která se trošku odlišuje. Bydlím s mámou (Rith), tátou (David) a bráchou (pošuk Rizzley). Táta doma moc není, protože dost často cestuje za prací, proto si musíme vystačit sami. Je mi 17, ale občas se cítím jako dvanáctiletá.. Jo.. máme to v rodině.

Bože, jak já ten zatracený budík nenávidím! zaklapnu otravný budík a přetočím se na druhou stranu. "Melanie! Zvedej ten svůj kostnatej zadek a slez dolů! Nepojedu kvůli tobě autobusem!" křičí Rizzley zpoza dveří. "Už jdu! Bože můj, ani chvíli klidu tu nemám!" vyjeknu a vyklouznu z postele. Zamířím si to rovnou ke koupelně, kterou mám hned u pokoje. Vykonám ranní hygienu a trošku se namaluji...
Po hygieně se vydám ke skříni. Otevřu mohutné dveře staré dřevěné skříně a koukám na haldu černého oblečení uvnitř. Jedním mávnutím vytáhnu černé rifle na kolenou roztrhané a černé tílko s nápisem "Up all night got Demons to fight" (Celý outfit je v médiích :)) "Dobrý ráno!" seskočím z posledního schodu a pozdravím bratra i mámu sedící u kuchyňské linky. "Dobré" řeknou dvojhlasně. Z malého proutěného košíku vytáhnu to nejčervenější jablko a kousnu do něj. Sladká chuť mi probudila mozkové buňky a já byla připravena do toho pekla. "Bráchu zvedej se a jedem!" mávnu rukou směrem ke vchodovým dveřím. Obejmu mamku a těžký batoh si hodím na záda. Slunce mi vrazí pár facek hned při otevření vchodových dveří. Mé oči oslepnou a chvíli si zvykají na nepříjemné světlo hned z rána. Oba nastupujeme do auta a míříme ke škole.

"Za pár sekund zvoní, tak si sbalte věci a můžete jít" slyším poslední slova pana Hudgese. Jediná věc, kterou jsem na tomto učiteli měla ráda byla ta, že nikdy nezdržoval. Svůj sešit oblepený černou páskou jsem shrnula do batohu i s propiskou a utíkala ven z učebny. Byla to poslední hodina, proto jsem se rovnou odebrala ke skříňce, kterou jsem měla jen pár chodeb od učebny. Narvala jsem do skříňky poslední sešit, zaklapla a utíkala do auta, abych byla co nejdříve doma.

Zaklapla jsem sešit již s hotovým domácím úkolem a chvíli jen tak seděla na vyhřáté židli. Tak mám jít ven? Nebo se mám radši podívat na nějaký film? rozhodovala jsem se v hlavě. Nebudeš přece pecka. Zajdeš si do lesa a vyfotíš nějaký ty krásný stromy. Cestou se můžeš zastavit i u Lawrence rozhodla jsem se definitivně

Doufám, že se Vám tato krátká kapitola líbila ♥ Zatím je jen o Mel, ale v dalším díle by se měly už objevit další postavy ♥
Za Votes,Komentáře a přečtení děkuji ♥♥