Never Again

Přišel déšť

  V minulém díle : "Budeme si muset promluvit o tom všem. Děje se něco zlýho a Law v tom není tak úplně bez viny"  

*******
Jakmile to Peter dořekl, začala jsem se třást a vymýšlet, co by to tak mohlo být. Zabil snad někoho? Je to taky nějaká divná bytost? opakovala jsem si v hlavě. Vtom do místnosti vešel Richie potřísněný krví. "Co se to proboha stalo?" vykřikl Peter a běžel směrem k Richiemu. Richiemu zežloutly oči, ale jen tak probleskly. "Jde o.. pojď se podívat." podíval se na špičky nohou a vyrazil ze sídla. "Melanie, zůstaň tu, Jeremy, Gabe, pohlídejte ji. Nicku?" začal organizovat Peter. "Otče?" vykoukl ze stínu Nick, jeho oči probleskly a ledově se usmál. "Jeď do města, vyzvedni bylinky a zastav se u Gréthy"dokončil Peter. Nick se radostně usmál a v očích mu probleskla jiskra. "Ale já chci jít taky! Co se to děje?" zakřičela jsem na trojici, která už zavírala dveře od sídla. Ucítila jsem teplé objetí.. Bylo od Jeremyho. "Nic se neděje, oni se za chvíli vrátí, neboj" uklidňoval mě Jeremy. Nevěřila jsem mu jedno jediné slovo, a tak jsem se za nimi vydala sama. Řekla jsem jim, že jdu do pokoje zavolat Davidovi, aby přijel, zrovna totiž vyřizoval nějakou schůzku s alfou z vedlejšího města. Vzala jsem deodorant a navoněla jsem se jím jak nejnásilněji jsem mohla. Deodorant totiž brání vlkodlačímu čichu, takže je tak o 80% horší. Otevřela jsem si okno a vyskočila z něj. Mé nohy ladně narazily na zem a já se přidržela pěstí pravé ruky, abych nespadla na břicho. Vydala jsem se nepozorovaně za stopami Richieho. Ty boty by poznal i nevidomý.

"Petere, tohle není normální chování omegy, koukej co udělal s těmi ovcemi, jsou na kousíčky." říkal zmateně Richie. Slyšela jsem velmi dobře, i když jsem se krčila v křoví 10metrů od nich. "Za poslední měsíc bylo zadáveno více než 500 ovcí a to jen tady... Richie, za měsíc. A pokud je to opravdu Lawrence, jak tomu nasvědčují veškeré stopy, tak ho budeme muset zlikvidovat" řekl polohasně Peter. "Je 100%, že je to on, viděl jsem ho." řekl Richie. "To ti ale u rady uznat nemůžu, nebyli další svědci" zamračil se Peter a vytáhl z kapsy telefon. Snažila jsem se v křoví přiblížit blíž k nim, ale nevěnovala jsem pozornost zemi pod sebou a zlomila jsem větvičku. Oba se zároveň otočili a oči jim probleskly jejich vlčí podobou. Věděla jsem, že se musím ukázat, nebo mě roztrhají v domněnce, že jsem Lawrence, nebyli schopni zachytit můj pach kvůli deodorantu. Zvedla jsem ruce nad hlavu a vylezla z křoví. Richie se zasmál a pronesl "Ten deodorant byl chytrej nápad, ženská" zasmál se a podíval se na Petera. "Melanie, proč jsi nepočkala? A co......" než to stihl doříct, tak doběhl Jeremy s Gabem. "Je mi to jasný" zasmál se Richie a posadil se na pařez stromu po jeho levé ruce. "Nezabijete ho, ne pokud jsem tady" řekla jsem klidně a dívala se Peterovi zpříma do očí. "Je to podvraťák, Melanie, pokud to nezastavíme teď, nebudou oběťmi jen ovce." začal mi vysvětlovat Peter. "Vždyť to se dá nějak zajistit.. Určitě se dá změnit. Musíte ho přijmout do smečky." našla jsem v sobě zbytek odvahy, abych se postavila Peterovi. "Dělá bez toho, aby to věděl Melanie, říká se tomu Stav zapomnění. Trpí jim jen 1% opuštěných vlkodlaků, je to extrémně vzácné, ale neuvěřitelně nebezpečné. S Frederikem jsme se domnívali, že půjde jen o betu z nějaké jiné smečky, ale když se oběti začaly stupňovat, došlo nám to. A Lawrencův otec, Terence, byl jediným z postiženým tímto stavem v celé Anglii, je jasné, že jsme ho začali podezřívat.. Sledovali jsme ho a našli jsme stopy" dořekl Peter a vydal se směrem k sídlu. "Počkej, takže to nejde zvrátit?" šla jsem vedle něj a po tvářích se mi kutálely slzy. Peter zastavil, podíval se mi do očí a zatřásl hlavou na znak toho, že bohužel ne. Posadila jsem se na zem a začala vzlykat. "Pojď, musíš jít dovnitř bude pršet" podával mi ruku Gabe. "Chci být sama" podívala jsem na něj uplakanýma očima. "Jdi si zaběhat,a pak se vrať" zazněl Peterův hlas, hrubší než kdy dřív. 

Všechno mi přišlo tak barevné, ale zároveň i tak tmavé. Probíhala jsem mezi listy květin a keřů, vyhnula jsem se každému stromu a zabočila k jezeru. Packy mě odrážely od země jako bych nevážila ani gram, cítila jsem se tak mocná, ale zároveň tak slabá. Zastavila jsem se u jezera a napila se z něj. Sledovala jsem svůj odraz na hladině,a pak jej rozbila čumákem. Voda byla příjemně studená a kolem mě se procházeli mravenci. Lezli po mých packách, jakoby to byla jediná cesta k jejich domovu. Nechala jsem je všechny projít a vydala jsem se k sídlu. Má vlčí podoba byla jako nový svět, zapomněla jsem na všechno co se stalo a užívala si ten pohled na svět. Zastavila jsem se 30metrů od zadních dveří a zavyla. Zavytí se proneslo celým lesem a okna v rámech se zachvěla. Po chvíli přiběhli ostatní. Všichni byli tak nádherní a jejich oči přímo svítily. Jeremy do mě narazil a svalil mě na zem, tak jsem ho kousla do břicha a utekla do lesa, byla to výzva ke hře na honěnou. Jeremy měl právě babu. Běžela jsem lesem a na čumáku mi přistála ledová kapka deště. Druhá mezi uši, a pak už bubnovalo více než milion kapek všude okolo. Peter zavyl a všichni jsme otočili směr k sídlu. Má srst byla naprosto promáčená, stejně jako všech ostatních, kromě Nicka. Nickova srst vypadala stále stejně, byla tak lesklá a hustá, chtěla jsem se do ní zabořit a usnout v ní. Před sídlem jsme se všichni přeměnili zpět. Peter nám nachystal oblečení před tím, než se sám přeměnil. Schovala jsem se za strom a převlékla se do klučičích věcí, které mi Peter nachystal. Nestěžuji si, voní krásně.

Chystala jsem se zrovna uvařit nějakou večeři, když za mnou došel Peter s tím, že si zajdeme jako normální lidé do restaurace a že se rozhodně nemám bát, že by mě poznali. Měli jsme jít za hodinu, a tak jsem se šla obléct do nějakých šatů a namalovala jsem se, samozřejmě jen decentně, s malůvkami jsem to nikdy moc neuměla. 

Zdravím, vím, že díl už nějakou dobu nevyšel, ale proto je tu tahle delší část, tak snad se Vám líbí. 
Užívejte prázdniny.
Krásný zbytek dne,

 Shamey