Narozeniny

130 13 3
                                    

V minulém díle : "Melanie počkej!" křičí na mě Richie. "Co je?" zastavila jsem se před vchodem a čekala na odpověď. "Co se stalo?" zeptá se mě starostlivě Richie. "Um.. nic" otočila jsem se prudce a vešla jsem do budovy školy. "Lžeš. Slyším tvůj tlukot srdce" vyhodil rukama Richie a chytil mě za rameno. Očima jsem si prohlížela jeho a jeho ruku. "Promiň" okamžitě ruku oddělal a tvářil se zmateně. "Nic mi není. Běžela jsem" zalhala jsem Richiemu přímo do tváře a odebrala se na první hodinu Angličtiny. 

********
Celý den ve škole se vlekl jako šnek. Když přišel konec poslední hodiny, vyběhla jsem ze třídy rovnou ke skříňce. Párkrát jsem otočila zámkem, otevřela dvířka skříňky a vybafla na mě kupa balonků černé barvy. Okamžitě jsem balonky nastrkala zpět do skříňky a s rozrušeným dechem jsem zabouchla dvířka. "Co je?" slyším vedle sebe hlas Jeremyho. "Umh, nic" zklidním svůj dech a opřu se o nezamčená dvířka skříňky. "Co to mělo znamenat?" zasmál se Jeremy a oddělal moji ruku ze dvířek. Ze skříňky okamžitě začaly vylétávat balonky naplněné heliem a vznášely se jako pták. "Asi nějaký omyl" falešně jsem se uchechtla a dala věci do skříňky. "Ale prosím Tě! Všechno vím!" zasměje se Jeremy a zpoza jeho zad vytáhne malou černou krabičku. "Co máš jako vědět?" vykulila jsem oči a dělala blbou. "Všechno nejlepší" usmál se slizce Jeremy a otevřel krabičku. V krabičce byl nádherný, stříbrný přívěšek ve tvaru vyjícího vlka. "Ať už je to oficiální" vyplázl jazyk Jeremy. "Děkuji Jeremy, moc si toho vážím, ale tohle se nikdo nesmí dozvědět." vzala jsem si krabičku a objala Jeremyho. "Pročpak?" zeptal se Jeremy s úsměvem. "Nemám ráda dárky, překvapení, narozeniny a pocit toho, že jsem zase starší" zasmála jsem se a zase objala Jeremyho.
"No jo, já zapomněl, ty jsi vlastně už stará babizna" prohodil sarkasticky Jeremy a mrkl na mě. Praštila jsem ho do ramene a odkráčela si to ze školy. Před dveřmi školy stálo naleštěné Camaro SS 1968. "Lawe!" rozeběhla jsem se směrem k autu a objala Lawrence. Lawrence se mnou vyskočil a otevřel dveře auta. Chvíli stál nehybně u otevřemých dveří a koukal se ke vchodu do školy. Pak zamával a dveře zaklapl. "Ty znáš kluky?" vyprskla jsem. "Co? Ty znáš Zajeckiho kluky?" vyvalil oči Lawrence. "Na to jsem se ptala první!" zasmála jsem se. "Jsou to dobří kamarádi, ty je znáš odkud?" zeptal se klidně Lawrence a nastartoval motor auta. "Viděli jsme se párkrát v lese a pak tady ve škole" usmála jsem se. Lawrence prudce zabrzdil a otočil se na mě. "V....v lese?!" vykoktal ze sebe Lawrence. "Ano?" protáhla jsem krk a zvedla obočí. "Kur..ňa" vykřikl Law a rozjel se ke mě domů.

Ahoj,
tak jsem tu po dlouhé době zase přidala kratší část. Omlouvám se za chyby, ale píši na mobilu :)
Tak snad se líbí,
Vaše Shamey ❤

Never AgainKde žijí příběhy. Začni objevovat