Never Again

Kde jsou pásy?

V minulém díle : "Bolí to" začnu usedavě plakat a řvát do toho.
"Už jsi u konce." usměje se na mě a já se začnu měnit rychleji než do teď.

JSEM VLK.. Černý vlk se žlutýma očima. 

***********
Má srst mě nádherně hřeje. Mým zrakem najdu Jeremyho a Petera, kteří sedí na schodech u domu a koukají se na mě. Odeberu se do lesa, který je na pozemku a proběhnu snad každý kout. Je nádherné, jak se všechno změní, když se změním i já. Můj zrak je o dost lepší, vidím všechno a také cítím všechno. Jsem spokojená!

"Á, tady jsi. Tak co? Jak se cítíš?" seskočí ze střechy Frederik, když se snažím dostat do sídla. "Jakoby ze mě všechny starosti vyplavaly. Je mi super." usměji se na Frederika a mizím v sídle. "Melanie? Pořád ti někdo vyvolává a píše esemesky. Je to otravný" zabručí Nick a podá mi můj telefon. "Tak promiň, že se měním. To byl kamarád" řeknu a odepisuji na stovku zpráv, které mi poslal Lawrence. "Týkají se toho, že mám přijít v osm hodin za ním, že mě seznámí s Bethany, jeho autem" zašklíbnu se a podívám se na Petera, který něco vaří. "Nemáme s tím problém, jen se zase nenaštvi. Dave Tě odveze" usměje se vlídně Peter a hodí po Daveovi klíče od auta. "Děkuju. Takže.. zítra?" seskočím ze sedačky a přidám se k Daveovi. "Zítra... V Sedm.. na hřišti" usměje se Nick. "V sedm u mě doma. Na ten zatracený běh už nejdu. Jankinson by mě zase seřval" protočila jsem oči a zamávala všem ostatním. Nastoupila jsem do auta a vyjela za Lawrencem.

"Lawe? Proč to auto nemá pásy?" otočila jsem se na něj s vyděšeným výrazem. "Je to zatím pracovní verze" zasměje se Lawrence a otočí klíčkem od Chevroletu Camara SS 1968. "Proboha.. ten zvuk je naprosto dokonalý" zavrčím při tom nádherném zpěvu motoru auta. "Bethany, ukaž se" řekne Lawrence a chytí se volantu. Šlápne na pedál a jedeme vstříc dobrodružství. 
"Tak? Jak ti jde škola?" řekne Lawrence a nespouští oči z vozovky. "Normálka. Furt stejně. Akorát k nám teda přišel nový student" rozhodím ruce a dívám se z okna. "Je  v pohodě?" podívá se na mě krátce Lawrence. "Jo, je super. Rozumím si s ním" usměji se a pootevřu okénko. "A přidají se k nám i jeho bráchové. A kamarád. Všichni jsou fajn" zasmála jsem se a vytáhla mobil, abych se podívala, kdo mi píše. "To je máma. Už budu muset domů" pousměji se na Lawrence. "Dovezu Tě tam. " prohodí lehce Lawrence a točí směr ke mě domů. Celou cestu si povídáme o autech a smějeme se jako retardovaní.
"Tak zatím, dobrou noc" usmál se Lawrence z otevřeného okénka a já mu zamávala na rozloučenou. Otevřu dveře do domu a všude ticho. Asi už spí. Pomyslím si a potichu zapluji do svého pokoje, kde jen vykonám hygienu a jdu spát. Ukolébává mě písnička Drown of Bring Me The Horizon. 

'  What doesn't kill you
makes you wish you were dead
Got a hole in my soul
growing deeper and deeper

And I can't take
One more moment of this silence
The loneliness is haunting me
And the weight of the world's getting harder to hold up.

It comes in waves, I close my eyes
Hold my breath and let it bury me
I'm not okay, and it's not alright
Won't you drag the lake
And bring me home again?  '

Další den, další dobrodružství. Zasměji se nad svojí myšlenkou a vycházím z domu v dobré náladě. Zase jsem se probudila brzo, ale to nevadí. Alespoň mohu jít fotit. Mluvila jsem sama k sobě. Vydala jsem se směrem k lesu a cestou nafotila pár hezkých fotek. "Melanie?" ozve se za mými zády. Prudce se otočím a hledím na neznámou, zakrvácenou postavu. Mé srdce, jako by mělo každou chvíli explodovat. "Odkud mě znáte?" sehla jsem se nad postavu a koukala na zranění na hlavě. Měl poškrábanou polovinu obličeje. Postava neodpověděla a jen ztěžka dýchala. "POMOC!" zakřičela jsem v pustém lese a běhala sem a tam... Když jsem vrátila, málem jsem omdlela. Nikde nic... Sehla jsem se nad listy, na kterých ležela postava. Byly čisté. Zachvěla jsem se a utekla z lesa. 

"Melanie počkej!" křičí na mě Richie. "Co je?" zastavila jsem se před vchodem a čekala na odpověď. "Co se stalo?" zeptá se mě starostlivě Richie. "Um.. nic" otočila jsem se prudce a vešla jsem do budovy školy. "Lžeš. Slyším tvůj tlukot srdce" vyhodil rukama Richie a chytil mě za rameno. Očima jsem si prohlížela jeho a jeho ruku. "Promiň" okamžitě ruku oddělal a tvářil se zmateně.  "Nic mi není. Běžela jsem" zalhala jsem Richiemu přímo do tváře a odebrala se na první hodinu Angličtiny. 

Děkuji vám moc za votes a přečtení. ♥ Moc si toho vážím :3
S láskou,
Vaše Shamey.