Never Again

Zážitek a Slzy

V minulém díle : "Však to mohlo mít vzteklinu ne?" zamračí se Rizzley a otevře dveře do chodby. "Slyšel jsi někdy o slově újeď?" zasměju se a šmátrám si to k autu. "Ujeď? Kam mám ujet?" zamračí se nechápavě Rizzley. "Újeď! To je návnada pro divokou zvěř, která obsahuje protilátky na vzteklinu. Používá se hodně třeba u lišek" zamrkám a otevřu dveře malého zeleného jeepu. "Hustý" zazubí se Rizzley a startuje motor.

********
Paprsky slunce se draly přes zatažené žaluzie a oslepovaly mé oči. Otočila jsem se na druhou stranu k budíku, který si tak bezstarostně seděl na stolečku u postele. Proč seděl? Byl to velký černý havran, který měl na břiše hodiny, proto seděl. 5:OO.. úžasný fakt protočila jsem oči a dekou si zakryla rozespalou tvář. Chvíli jsem si jen tak ležela a všechny myšlenky jsem vypustila. Vyhoupla jsem se do sedu a nohama nahmatala pevnou zem. Deku jsem si přehodila přes ramena tak, aby mi zakrývala i záda. Vešla jsem pomalým krokem do koupelny a tam vykonala ranní hygienu. Je 5:25.. Škola začíná v 9. Takže mám 3 hodiny a plus-mínus deset minut, abych došla na přestávku. Asi se projdu.. zamyslím se a oblékám si na sebe černé džíny a černé tričko s potiskem "Hate you 2". Poté na sebe navleču mé oblíbené boty Dr. Martens v černé barvě a na telefon si hodím kryt s křížkem. Do batohu si nachystám všechny potřebné věci do školy a sejdu s ním dolů do předsíně. Naposledy zkontroluji, zda mám všechny věci a batoh položím k dřevěnému věšáku u dveří.

Uprostřed lesa, ze kterého jsem večer měla noční můry jsem si sedla na pařez stromu a chvíli koukala do dálky. Slunce osvítilo strom, u kterého jsem stála. Zvedla jsem se a pomalým krokem jsem se vydala k tomu stromu. Asi krok od stromu jsem objevila červenou lepkavou skvrnu a kousek od ní chuchvalec bílé srsti. Vzpomněla jsem si na modré svítící oči toho velkého vlka a přejel mi mráz po zádech. Mnula jsem si kus srsti mezi prsty a přivoněla. Při ucítění vůně, která mne v noci tak uklidnila se mi začaly klepat prsty. Mé prsty hrály na neviditelný klavír a pokousaná ruka mne začala štípat, jako při prvotním kousnutí. "Co tu děláš?" vyrušil mne od přemýšlení cizí hlas. Otočila jsem se a očima objevila kluka. Může mu být tak 18. Jeho černé havraní vlasy má dlouhé po uši a padají mu do svítivě modrých očí. Při pohledu do ledově modrých očí, které ještě více svítily při pohledu do sluncem zaplněného lesa, se mi před očima objevil obrys vlka. Začala jsem pomalu couvat s rukama nad hlavou. "Jen... Se koukám na k-krásné stromy" zakoktám a prstem ukáži na mohutný strom, u kterého jsem večer stála. "Bojíš se mě?" vypraví ze sebe kluk a odhalí své svítivě bílé zuby. "NE!" vykřiknu hrdě a ruce si opřu o nejbližší strom.  "Co to máš na ruce?" povytáhne obočí havraní kluk. Jak si toho všiml z takové dálky?! divím se v hlavě. "Jen malá kousanec" odpovím s nezájmem. Klukovi okamžitě ztuhne úsměv a z očí mu vyzařuje strach. "Děje se něco?" zeptám se a ruce dám podél těla. "Ne, vůbec nic se neděje" odpoví a oči se mu soustředí na zaschlou krev u stromu. Za mnou něco praskne, prudce se otočím a chvíli sleduji prázdný les. Když se otočím, skoro se mi zastaví srdce. Havraní kluk nikde. Jakoby tam nikdy nebyl. 

Zavřela jsem dveře mé skříňky a vydala se do učebny Chemie, na kterou jsem se jako obvykle netěšila. Učila nás Mrs. Smith, která vždy prodlužovala hodiny tak o deset minut a vždy vykládala věci, které s látkou naprosto nesouvisely, například jak namíchat účinný odstraňovač plísně. Proto jsem si v jejich hodinách dala do uší sluchátka a dělala, že poslouchám. "Co si o tom myslíte paní Cooperová?" ozve se ve třídě. Všimnu si, že na mě lidé civí, stejně tak Mrs. Smith. Nenápadně si vyndám sluchátka z uší a vymýšlím, co říct. "No, podle mě je to velice zajímavé učivo paní učitelko." zasměji se úlisným úsměvem a probíhám očima třídu. Počkat? Co?! vrátím se očima zpět na místo, na které jsem se dívala před chvíli. Seděl tam přikrčený havraní kluk. Jeho oči byly tentokrát méně ledové a sálal z nich smích. No ještě aby ne! Však jsem řekla tu největší blbost co mě napadla. Prohodila jsem na sebe v hlavě. "To mne těší, ale jaký názor máte na chemické přípravky na mytí nádobí?" zasměje se Mrs. Smith. To si dělá srandu.. To jako celou tu hodinu probírali mycí přípravky? Ježiši.. zasměji se v duchu. "No, podle mě jsou velice užitečné. I když je pravda že složky některých jsou opravdu odpuzující" uslyším hrubý hlas ze zadní lavice. Havraní kluk... No ještě aby se neozval. Zakřenila jsem se nad moji suchou poznámkou a čekala na reakci učitelky. "Děkuji Jeremy" pokývla hlavou učitelka a sesedla z učitelského stolu. Jeremy? To jako vážně? Čekala jsem více zajímavé jméno, na to co se událo dnes ráno. Po skončení hodiny jsem si sedla vedle Jeremyho ještě než si stihl sbalit věci. "Kam jsi jako zmizel?" podívala jsem se na něj trochu naštvaně. Jeremy neodpověděl, zvedl se od stolu a odešel. Běžela jsem za ním a stoupla si před něj z roztaženýma rukama. Zvedla jsem jedno obočí a čekala na odpověď. "Dnes večer u toho stromu." ozve se. "Zapomeň, vyklop to hned tady!" zvednu hlas a zabráním mu v dalším kroku. "Tak aspoň počkej až si dám věci do skříňky a počkej na mě před vchodem do školy, nemusí to slyšet každý" řekne suše a rozejde se k řadě skříněk. Vzdechnu nad jeho lhostejností a vydám se před vchod do školy.