Never Again

Zpátky doma

  V minulém díle :  "Tak jak je to s tím podvraťáckým mizerou?" vyslovil Frederik. "Frederiku..." zvedl obočí Peter. A kluci si přiložili prst ke rtům. 'mlč'.. proč má mlčet?

*********

"O co jde?" zamračím se a vyčkávám na odpověď. "Nic... Zatím je to nepodstatné" odpoví Peter a odejde od stolu. Přežvýkám poslední kousek masa a začnu mýt nádobí. Dřez byl až moc čistý na to, že je to okolo tak staré a zaprášené. "Gabe? Chop se utěrky, chrabrý rytíři" zasměji se a hodím po Gabeovi utěrku nažloutlé barvy. "Jistě madam" odpoví Gabe a ukloní se. 

(G - Gabe, M - Mel)
G : "Jak se Ti tu líbí?"
M : "Je to tu nádherné.. Škoda že už musím pryč"
G : "Však se budeme vídat"
M : "Já vím, ale cítím se tady lépe než doma"
G : "Jakto?"
M : "Brácha, Rizzley, není zrovna ten brácha, co by zasloužil metál"
G : "To každý brácha, Mel. Ani nevíš, jak často mám chuť klukům urazit rypáky"

Můj smích přerušilo Nickovo kašlání. "Co je mu?" zeptám se Gabea a ten jen zvedne ruce na znak toho, že netuší. "Hořííí!" slyším smích, ale nevím od koho. Osoba je schována za pecí. "Dave, nedělej pitomosti, nebo tě přetáhnu" zakřičí Jeremy a hodí po Daveovi, který způsobil smích, tričko. Zase se začnu smát a kroutím hlavou nad těmi dospěláky, chovajícími se jako malé děti.

"Melanie, kdyby cokoli, volej. Ať už ve dvě ráno, nebo v deset večer, vždy jsem tady." podá mi ruku Peter a vlídně se usměje. "Rozkaz!" usměji se. "Ty moje malá mrško" uchechtne se Gabe a začne mě dusit ve velkém objetí. "Bože, nejedu na konec světa" protočím oči a vysoukám se z objetí. "Vlastně nejdu nikam" usměji se a rozloučím se s ostatními. Jeremy nastartoval auto a já jela domů.

 " Tak ve škole" zamává mi z okénka auta Jeremy. "Měj se, Jeremy" zamávám mu zpět a odcházím do toho pekelného domu zvaný 'Dům Cooperů'.
"Ahoj Mel, jak jsi se měla?" vítá mě máma a táta hned u dveří. " Super. Jakto, že jsi tady tati?" zamračím se nevěřícně. "Mám volno, tak jsem tady. Chyběli jste mi" usměje se a obejme mámu. Zanechám mezi dveřmi svůj úsměv a utíkám se schovat do pokoje. Jen co se podívám do mobilu, musím se pousmát nad Lawrecovými zprávami, které mi ještě dnes stihl poslat. Ovšem, ozval se i Peter.

*zpráva od Lawrence*
"Co ty moje zálesačko? :D Myslíš, že by jsi mohla zítra přijít? Konečně jsem zprovoznil Bethany.. a jelikož vím, jak to auto miluješ, jsi jediná, které dovolím zkušební a úplně první jízdu! Nepromarni tuhle šanci! :D Abych si třeba místo tebe nenašel nějakou jinou kočku :D - Law"

Tahle zpráva mi totálně narušila můj vážný výraz.

Ale .. teď se dostaneme k té zprávě od Petera. Copak on má mobil? neodpustila jsem si jednu sarkastickou poznámku.

"Melanie. Až budeš doma, prosím, ozvi se do sídla. Potřebuji s tebou probrat časy tréninků a jiné záležitosti. Peter"

Popadla jsem papírek s číslem do sídla a volala jsem. 

(P - Peter, M - Melanie)

P : Ano, prosím? U telefonu Peter Zajecki"
M : Zdravím, takže.. Rodina Zajecki?"

P : Tím se teď nezaobírej. Potřebujeme Tě vidět alespoň pětkrát do týdne za účelem tréninku... A dvakrát za účelem konverzace.. Sděluje Richard

M : Takže se uvidíme každý den.. Úžasné, vážně. Mám čas od sedmi odpoledne.
P : Tak každý den v sedm, Jeremy si pro tebe dojede. Kam?
M : Na školní hřiště, běhám.
P : Dobrá. Těšíš se?
M : Na sarkastické narážky kluků? Jak bych nemohla?
P : Tvá ironie byla více než prokouknutelná.
M : To byl účel. No nic.. Měj se hezky 
P : Dobrou noc, Melanie.
M : Dobrou!
Zavěsila jsem telefon a nořila se do říše Jednorožců. No počkat... vlkodlaků.. !!