I can't love you.

Seznámení se zlem

Seděla jsem v křesle na terase a užívala si noční pohled na New York. Zavibroval mi telefon. Podívala jsem se, kdo mi zase píše. Neznámé číslo.

,, Ahoj kočko."

,, Kdo jsi? A kde jsi vzal moje číslo?"

,, Bylo lehké ho najít, když víš, kde máš hledat. A tatínek tě nevychoval moc dobře viď? Když ani neumíš pozdravit..."

,, Nemám náladu si psát s někým, koho neznám a kdo je mi nesympatický."

,, Budu ti muset být sympatický."

,, A proč jako?"

,, Protože my dva se budeme pořád jenom spolu."

,, Když myslíš. A víš vůbec, s kým si to píšeš?"

,, Jsi dcera Theodora Williamse ne?"

,, Jak to víš?"

,, Nebylo těžké si to zjistit. Tatínek nebude rád, až tě jednou nenajde doma."

,, Proč by neměl? Musím být doma a nebo jenom v doprovodu osobní stráže. Nemáš šanci se ke mně dostat."

,, To si holčičko myslíš. Hele... měla by jsi jít spát. Zítra tě čeká perný den, když se tatínek vrací z Evropy ne?"

,, Emmo... Prostě jdi spát. Zítra pro tebe bude mít taťulda překvápko."

Už jsem se radši na nic neptala. Vzala jsem si šálek čaje, který mezitím vychladl i mobil a šla do pokoje. Šálek jsem položila na komodu, mobil dala do nabíječky a svlékla se do naha. Otevřela jsem dveře do mé koupelny a hned vlezla do sprchy. Nechala jsem po sobě stékat kapičky a snažila jsem na nic nemyslet.

---

James

,, To si holčičko myslíš. Hele... měla by jsi jít spát. Zítra tě čeká perný den, když se tatínek vrací z Evropy ne?"

celou dobu, co jsem si s ní psal jsem měl úsměv na rtech. Na pracovním stole v mé kanceláři bylo plno jejich fotek, které jsem si buď stáhl z internetu a nebo mi je někdo z mých lidí obstaral. Věděl jsem přesně kde je, s kým tam je a co tam dělá. Theodor musí pykat za to, co provedl. A to tím nejhorším způsobem.

Vstal jsem ze židle a vydal se do mé ložnice, kde už zase byla na posteli rozvalená nějaká šlapka a čekala, až jí vyšukám duši z těla.

,, Vypadni."

zavrčel jsem , ale ta coura se neměla k odchodu.

,, Ale no táák. Zlato. Potřebuješ se nějak odreagovat."

Neměl jsem na nikoho nervy. Odmítal jsem se jen podívat na nějakou couru, natož abych jí už podruhé ojel. Teď jsem měl chuť ojet Emmu Williamsovou. A to pořádně tvrdě.

,, Ano potřebuju, ale trošku jinak."

Vytáhl jsem jí z postele. Ona se začala usmívat, ale já rychle vyndal pistoli a prostřelil jsem jí hlavu. Její tělo se jen bezvládně svalilo na zem. Vzal jsem telefon a zavolal Bobovi.

,, Ano šéfe?"

,, V mé ložnici je mrtvola. Zbav se jí a chci čisté prostěradlo."

---¨

Ahoj! Další povídka je tu <3 Zase to budu psát jen já Elen a budu to střídat mezi touhle a 'FRIENDZONE' :) Tak snad se vám bude líbit i tato :) jinak votes i komenty potěší <3

Vaše Ell :)