I can't love you.

Smíření s realitou

Probudila jsem se se skvělým pocitem. Tahle postel je skvělá. Sedla jsem si a protáhla se. Rozhlédla jsem se po pokoji a můj pohled se zastavil na bílém křesle. Na něm ležely nádherné béžové šaty, které byly dlouhé až na zem. Pod křeslem byly bílé sandály. Vstala jsem a nahá ťapkala ke křesle. Nasoukala jsem do těch až příliš dokonalých šatů. Když jsem se ohýbala pro sandály, tak jsem uviděla černé krajkové tanga. 

Když jsem byla oblečená, prohrábla jsem si vlasy rukou a vydala se hledat kuchyň. Měla jsem příšerný hlad a nemohla se dočkat, až se pořádně do sytosti najím. Otevřela jsem dveře do chodby a snažila jsem se zorientovat, kde jsem. Jediné, co jsem si pamatovala, bylo to, jak skvěle nevím-jak-se-jmenuje líbí skvěle (a taky skvěle šuká).

Už jsem hledala deset minut a ještě jsem na nikoho nenarazila. Natož, abych našla kuchyň. Vždyť tenhle barák je hotové bludiště!

,, Hledal jsem tě v ložnici."

otočila jsem se a podívala se do jeho nádherných šedých očí. 

,, Taky ti přeju dobré ránko."

usmál se na mě. 

,, Ehm... Jak že se to vlastně jmenuješ?"

,, James."

tohle jméno se mi vždycky moc líbilo, ale k němu? Dokonale mu sedělo.

,, Máš hlad?"

horlivě jsem začala přikyvovat, což ho rozesmálo. Vydal se po dlouhé chodbě, až jsme se objevili ve velké hale, kterou jsem si pamatovala z předešlého večera. Otevřel jedny z masivních tmavých dveří a já se konečně ocitla v kuchyni.  Podívala jsem se směrem k oknu a hned si vzpomněla na minulý večer. U toho okna to začalo. Asi začnu to okno uctívat. James už připravoval vajíčka, když jsem si sedala na barovou židličku jako včera večer. Ve vzduchu byla cítit vůně míchaných vajíček s kousky slaniny a kafe. Podal mi hrníček a já se napila, i když jsem tušila, že ucítím na jazyku hořkou chuť kafe. 

Opak byl pravdou.

Kafe bylo oslazené přesně tak, jak si ho připravuji vždycky. Dvě lžičky cukru a 50 mililitrů polotučného mléka.

,, Odkud víš, jak piju kafe?"

,, Zjistil jsem si o tobě pár věcí."

vytřeštila jsem na něho oči. Proč by to dělal? A kolik o mně asi už ví?

,, Jamesi?"

jeho šedé oči se na mne podívaly a já ještě víc znervózněla.

,, Proč sis to zjišťoval, když ti to stejně bude na nic? A jak jsi mohl tušit, že tu teď budu sedět a popíjet kafe?"

usmál se na mě a pustil se do vysvětlování.

,, Popravdě? Věděl jsem, že tu teď budeš sedět, že se spolu vyspíme i to, že budeš mít přesně takovýhle vyděšený výraz ve tváři."

Okey... Tak tohle to moc nevysvětlilo a taky jsem to moc nechápala. Jak to mohl asi tak vědět? To je nějaký guru nebo co, že dokáže předpovídat budoucnost. Počkat... Předpovídají guru budoucnost a nebo jsem si to spletla? 

Pomalinku mi to začalo v té ospalé hlavě docházet. Právě James mi posílal všechny ty zprávy. vždy't mi říkal, že si o mně našel dost informací. Ale netušila jsem, že jedna z nich bude i ta, jak piju kafe.

,, Proč?"

Slzy se mi začaly drát do očí, ale snažila jsem se je tam taky udržet. 

,, Milá Emmo. Moje důvody jsou zcela prosté a jednoduché, až je to přímo geniální." 

Už jsem se nadechovala, že něco něco řeknu, ale on mě přerušil. Ten je ale nevychovanej...

,, Ne. Nepovím ti, jaké mám s tebou plány. Jediné, co ti prozradím je to, že si tu chvíli pobudeš. Už jsem ti sehnal hygienu, oblečení a nějakej make- up. Stačí ti, že celá tvoje nová kosmetika je od  MAC? Nechtěl jsem Boba posílat do více obchodů. A potřebuješ ještě něco?"

Byla jsem ohromená. Choval se, jako by to bylo úplně normální někoho jen tak unést. To je normální jako králík v tangách, jak tancuje u tyče ve strip clubu.

,, To si myslíš, že mě nikdo nebude hledat? Vždyť jsem dcera jednoho z kandidáta na prezidenta! Táta mě bude hledat a ty budeš mrtvej. Přemýšlej. Je ti snad jasné, že tě odsoudí na smrt. A na mé straně jsou dost dobří právníci. Otec mé kamarádky Emily je jeden z nejlepších právníků ve Státech. Fakt ti to za to tolik stojí?"

,, Ano stojí. Za tu pomstu ano."

,, Tak mi alespoň do prdele řekni proč?A nebo odcházím!"

vstala jsem s tím, že najdu odtud východ. James se na mě podíval chladným až vražedným pohlede, jen ve tváři mu zůstává ten jeho velice zákeřný úsměv.

,, Nenech se laskavě vysmát krásko. Je ti snad jasné, že jsem celý - opakuji CELÝ- dům zajistil, aby tě náhodou nenapadla taková pitomost jako právě teď?"

V ten  moment, kdy to dořekl, jsem vážně nevěděla, co dělat, co si myslet... Je mi jasné, že nemá cenu se snažit utéct. Aspoň ne teď. Najednou jsem cítila jsem ruce na mých bocích. Už před tím jsem byla celá ztuhlá z faktu, že mě unesl a já jsem šla k tomu všemu dobrovolně. Nahnul se k mému uchu a pošeptal:

,, Neboj se... Pokud uděláš vše, co ti řeknu, tak se ti nic nestane."

Stál za mnou, jeho ruce putovaly po mých bocích, rukou prsou... 

A já? 

Já to snášela. Nevnímala jsem, co mi šeptal do ucha. Prostě jsem tam seděla na barové židličce jako socha. Ani hlad už jsem neměla. Proberu se, až když mi luskne prsty před obličejem. 

,, Už mě vnímáš."

přikývla jsem. Vzal mě za ruku a táhl mě někam. Až když otevřel dveře do ložnice, kde jsem se ráno probudila, tak mi došlo, co má v plánu dělat celé dopoledne. 

---

Ahoj! Napravuji své hříchy za neaktivitu. :D tak snad se líbí :3 Doufám, že už jste pochopili, že je to celé spojené s F i s LoS :DD 

Vaše Ell :)