I can't love you.

Jdi si sbalit

Seděla jsem v kuchyni u stolu, pila kafe, pojídala toust a četla si nedělní noviny. Prostě klídek pohodička. Sice byly noviny plné mého zmizení a já s tím ale nemohla nic dělat, tak aspoň jsem viděla, jaké pokroky dělají. Táta se zase naplno věnoval své kampani (což chápu. Chce být prezidentem!), ale i přesto se dost snaží. 

Do kuchyně vešel James a já dělala, jako že tam není. 

,, Dobré ráno Emmo."

Sedl si naproti mě a já jen otočila na další stránku novin. Tentokrát nějaké teroristické útoky v Nice. Ježiši... 

,, Takže ty mě ignoruješ? Tak fajn."

Jsem ráda, že jsi to pochopil debile...

Odložila jsem noviny, dopila kafe a špinavé nádobí jsem dala do myčky. Chtěla jsem odejít, ale někdo mi obmotal ruce okolo pasu. A kdo jiný než James.

,, Co chceš?"

,, Ale no tak... Nebuď naštvaná. Vždyť jsem nic tak hrozného neudělal."

Rychle jsem se vymanila z jeho sevření a otočila se na něj.

,, Jak jako neudělal?! Sám víš, co jsi udělal a teď si hraješ na neviňátko?"

,, V Emirátech si takhle vyskakovat nemůžeš dovolit. A já jsem na tebe ještě hodnej. Ten, se kterým už jsi měla tu čest, by tě hned zabil a další den by měl jinou."

,, Jak v Emirátech? A proč to tak taky neuděláš? Aspoň bych  měla klid." 

,, Jdi si sbalit. Dneska večer letíme do Emirátů."

Vyvalila jsem na něj oči. My letíme do Emirátů? A to mi chtěl jako kdy? 

,, A to jsi jako rozhodl kdy? A proč jsi mi to neřekl dřív?"

,, Už to vím asi dva týdny. A ano, věděl jsem to ještě dřív, než jsem si tě 'přivlastnil'."

,, Tak ty sis mě přivlastnil? Dobrý vtip. No nic. Já si jdu sbalit."

Odešla jsem z kuchyně, vešla do pokoje a ze skříně jsem si vytáhla prozatím pět kufrů.Zapnula jsem na televizi MTV a pomalu se vlnila při balení do rytmu hudby. Měla jsem sbalenou půlku skříně (tím pádem už asi třetí kufr, nevím proč mi toho kupoval tolik), když v tom někdo zaťukal na dveře. 

,, Dále."

,, Jak jsi na tom?"

James si sedl na postel a koukal na mě jeho šedýma očima. 

,, Proč na mě tak koukáš? Ty už snad máš sbaleno?"

,, No mám."

,, Děláš si srandu? Vždyť ten tvůj pokoj byl ještě větší než tenhle a měl jsi tam snad dvakrát větší skříň, než mám já."

,, Ale byla z poloviny prázdná. Už jsem tam pár kufrů poslal. Nechceš nějak pomoct? Jinak to totiž do večera nestihneš."

,, Jo děkuju."

A měl pravdu. Skoro jsem se ani nestihla převléct a už jsme jeli na letiště, kde na nás čekalo obrovské soukromé letadlo.

Jak jinak že...

--- 

Ahoj! Další díl je tady <3 Tak snad se líbí <3 A komenty i votes potěší. 

Vaše Ell :)