Only for you

2. Kapitola

Zvuk řvoucího budíku byla první věc, která ho dokázala po ránu vytočit. Se skřípěním zubů se vymrštil na posteli, popadl budík a mrštil s ním do zdi. Řev ustal, když se budík roztříštil o bílou stěnu.

,,Krám jeden!" vrčel a pohlédl na nástěnné hodiny. Bylo šest hodin ráno. S tichým povzdechem se vyhrabal z postele. Ustlal si, oblékl se a s batohem sešel do kuchyně udělat snídani. Bylo brzo na to, aby byla Juiko vzhůru, tak předpokládal, že až se sem doplazí, bude jídlo hotové. Namazal toasty a nakrájel zeleninu. Počkal, než dovaří konvice a zalil ovocný čaj. Ve chvíli, kdy postavil hrnky na stůl, seběhla schody Juiko. Černé vlasy měla stažené do ohonu a řasy lehce mázlé řasenkou. Juurai musel uznat, že jeho sestra má dobrý vkus. Zelená sukně nad kolena a bílá halenka jí moc slušely.

,, Dobré ráno Juiko." pozdravil s úsměvem a sedl ke stolu.

,,Dobré ráno Juu." odvětila tiše a přisedla si z druhé strany stolu. Chvíli jedli mlčky. Bylo slyšet jenom hučení světel, tikání nástěnných hodin a cinkání příborů o talíře. Juurai svou sestru po očku pozoroval. Vypadala normálně, ale on věděl, že kuje nějaké pikle. Po jídle uklidili nádobí. Do školy vyrazili o půl osmé. Přešli přechod a Juiko se zastavila.

,,Co se děje?" zeptal se jí bratr nechápavě. Dívka ukázala rukou přes ulici. Z očí jí metaly blesky. Podíval se na místo, kam Juiko ukazovala.

,,Ať tě to ani nenapadne!" prohlásil, když spatřil Shura s partou svých poskoků a krabičkou cigaret. Holčička vykročila jejich směrem. Juurai ji chytil za paži.

,,Neblbni Juiko." snažil se ji uklidnit ale neposlouchala ho.

,,Vyškrábu mu oči!" vrčela jako tygr. Její bratr horečnatě přemýšlel. Když ji pustí, semele se rvačka a pro Juiko by dopadla špatně. Chtěl, aby se do této záležitosti nemíchala. Jenomže byla tvrdohlavá jako mezek, on byl tvrdohlavý jako mezek. Měl jedinou možnost. Pevněji sevřel její paži a otočil ji k sobě. Následně ji chytil za ramena a kvůli její výšce si klekl do úrovně očí.

,,Poslouchej Juiko, já vím, že se na Shura zlobíš za ten včerejšek, ale nesmíš tam jít. Je silnější a kdoví, jak by to s tebou dopadlo. Nech to být. Nechci, aby se ti něco stalo!" Juičiny oči se zalily slzami.

,,Tak to mám nechat být? A nechat tu bestii aby ti ubližovala? To já nemůžu! Kdyby se ti něco stalo, nikdo by mi nezbyl! Zůstala bych sama! Juiko téměř křičela a Juurai dostal strach, aby jejich rozhovor nezaslechl Shura. Řekl si, že se naposledy pokusí uklidnit svoji sestru. Sevřel ji pevněji a přivinul do náruče.

,,To bude dobré Juiko. Nejsem tak slabý, to přece víš. Tak si nedělej starosti." řekl jako poslední pokus ji uklidnit. V takových chvílích proklínal ochranářský komplex, který částečně zdědila. Juiko chvíli váhala, ale nakonec kývla.

,,Tvoje náruč mi připomíná máminu. I když si to moc nepamatuji." odtáhla se od něj už s úsměvem a pohlédla na hodinky, které jí obepínaly zápěstí. Vykulila oči.

,,Meškáme, pospěš!" Juurai vstal a rozběhli se směrem ke škole. V tom spěchu si nevšimli, že je sleduje pár modrých očí. Juiko dorazila včas. Zato Juurai měl pětiminutové zpoždění, které se zvětšilo poté, co jej málem srazila motorka a ve finále musel čekat u zabrzděného semaforu.

,,Co se to dneska děje?" ptal se sám sebe, když přecházel přechod ke škole. Náhle se zarazil.

,,Co to má být?" zíral na zacpaný vchod do školního dvora. Studenti se mačkali jako sardinky. A pak se ze dvora ozval křik. Na nic nečekal a silou se protlačil do dvora. Pohled, který se mu naskytl, nebyl pěkný. Byly to druhačky. Jedna visela na okraji střechy a druhá byla zasypaná střešními taškami. Hrouda se nehýbala. Z toho usoudil, že je v bezvědomí. Přistoupil k jednomu spolužákovi.

,,Co se tady stalo? Jak se dostala nahoru?" zeptal se a kluk od něj odskočil.

,,Chtěly vyvěsit plakát s uvítáním. Jedna držela žebřík a druhá vylezla na střechu a pak se tašky utrhly. Zasypaly druhačku u žebříku, ten spadl a druhá zůstala viset." Víc už slyšet nepotřeboval. Z pohledu na situaci bylo jasné, že pokud zachrání jednu, druhá přijde k úrazu. Bez dalšího rozmýšlení shodil batoh a rozběhl se k žebříku. Podařilo se mu ho zvednout a opřít o střechu.

,,Pomalu slez dolů!" zahulákal a pevněji sevřel žebřík. Atmosféra byla napjatá, jako struna houslí. Každý doufal, že se nic vážnějšího nestane. Po deseti těžkých minutách byla dlouhovláska dole. Juurai sundal žebřík a přesunul se ke hromadě tašek, odházel je a zkontroloval stav bezvládně ležící dívky. Žila, za což byl vděčný a vzal ji do náruče. Zarazil jej fakt, že se nemůže postavit. Noha se mu zaklesla mezi hromadu tašek, které odházel a nemohl se vyprostit.

,,Sakra!" zaklel a zavolal na kluka, který stál nejblíže.

,,Vezmi ji na ošetřovnu." předal dívku a kluk se zase vzdálil, načež se Juurai otočil, aby se vyprostil. Zničehonic mu tašky připadaly moc těžké. Odsouval je velmi pomalu. A pak uslyšel skřípění. Bleskem zvedl hlavu a ztuhl. Střecha se začala pod náporem silného větru hýbat a na okraj sjelo pár těžkých tašek.

,,Jak se to mohlo stát?" zašeptal zděšeně a téměř zoufale se snažil vyprostit. To, co se stalo o dvě minuty později si bude pamatovat do konce svého života. Zničehonic se u něj objevila neznámá osoba s kapucí na hlavě. Tašky odhazovala, jako by nic nevážily. O chvíli později se zvedl další poryv větru, tašky sjely ze střechy a padaly přímo na ně. V poslední vteřině se Juuraiovi podařilo odsunut poslední tašku z nohy, načež jej osoba strhla mohutným skokem stranou. Co se dělo pak už nevěděl, protože narazil hlavou do něčeho tvrdého a ztratil vědomí.

O hodinu a dvě minuty později zjistil, kdo mu zachránil život.