Only for you

13. Kapitola

A jedeme dááááál, vyzrazení velkého tajemství je tu :-)

Juurai nevěřil svým očím

,,Děláš si ze mě srandu, že jo?"

Pravda, která vyšla z Yukových úst nebyla ta, kterou chtěl slyšet

,,Vypadám snad na to?"

Ale výraz v Yukově tváři jej utvrdil v jedné hrozivé pravdě

,,Ale myslíš to vážně?"

Jeho úhlavní nepřítel se k němu dostal blíž, než čekal.

,,Myslím to smrtelně vážně."

Yuko seděl na matraci se sklopenou hlavou, jak si v hlavě vybavoval nepříjemné vzpomínky, na které se snažil zapomenout. Ruce se mu potily, byl nervózní ale spíš jej zarazil fakt, že Juurai stojí u dveří jako ledová socha a ani jeden mimický sval se mu nepohl. Jeho pohled byl tvrdý a nemilosrdný. Yuko si povzdychl.

,,Začalo to, když mi bylo dvanáct. Tehdy jsem moc nepřemýšlel nad životem a dělal si, co chci. Protloukal jsem se ulicemi sám, když jsem se mu připletl pod nohy." Na okamžik se odmlčel. Juurai netrpělivě pohodil hlavou.

,,Komu?" Yuko jej probodl svým světle fialovým pohledem.

,,Shurovi a jeho partě." Juurai vytřeštil oči.

,,SHURA!?" vyštěkl nevěřícně. Yuko se zmohl pouze na nepatrné přikývnutí.

,, Byl to ještě zelenáč, který teprve začínal, ale už měl kolem sebe čtyři další lidi. Sám není kdovíjak chytrý, ale když zjistil, že mám větší IQ než ti čtyři patolízalové za ním, nabídl mi místo v partě. Říkal, že má plán, jak se stát nejlepšími a nejobávanějšími však to znáš. Nechal jsem se stáhnout a první dva roky to šlo přesně tak, jak si naplánoval. Jenomže pak Shura zavinil autonehodu, při které zemřel manželský pár a kvůli svému věku dostal jenom podmínku. Od té doby to s partou šlo z kopce, Nemohli jsme pořádat obvyklé akce, vyvolávat rvačky, prostě nic. Shura ztrácel každým dnem trpělivost a asi půl roku po zavinění té nehody mu praskly nervy. Rozeřval se na celé kolo, plácal nesmysly, kterým nikdo nerozuměl, ale já toho měl taky dost a řekl jsem, že končím, že toho mám dost. To ho naštvalo do nejvyšší míry, a když jsem se otočil k odchodu, do hlavy mě něco praštilo. Než jsem ztratil vědomí, všiml jsem si, že to, co mě praštilo, byla stará rezavá židle. Tam, kde jsme se slézali bylo spousta harampádí. Stačil jsem si zavolat sanitku a pak si pamatuju, že jsem se vzbudil v nemocnici, kde mi řekli, že jsem měl štěstí, protože náraz způsobil prasknutí lebky. Moc těm lékařským věcem nerozumím. Uzdravoval jsem se tři měsíce, než mě propustili." Yuko se odmlčel, vstal a přešel k Juuraiovi, který jej sledoval. Otočil se k němu zády a odhrnul si z týla vlasy. I mezi záplavou fialových vlasů byla vidět tlustá svislá jizva. Juurai sykl. Sám si jako dítě rozsekl čelo a nadosmrti mu to stačilo. Yuko se na něj otočil a letmo se pousmál.

,,Když mě pustili, odešel jsem z města a přestěhoval se sem, Rodičům se to nelíbilo, ale nechali mě jít. Nastoupil jsem na tvou školu a zbytek už znáš." Juurai pouze kývl. V hlavě mu šrotovalo zpracovávání informací. Autonehoda, manželský pár, mladý delikvent, podmínka. Na tváři mu vyvstal úšklebek. V žádném případě by jej nenapadlo, že by ho měl celou tu dobu pod nosem.

,,Děje se něco?" zeptal se jeho spolubydlící znepokojeně.

Jenom zavrtěl hlavou, že ne a otevřel dveře do koupelny, rozhodnut se připravit do postele.

,,Juu!" zarazil ho Yukův hlas. Neotočil se, jenom lehce natočil hlavu.

,,Co?"

,,Takže se na mě nezlobíš?" v Yukově hlase byla jasná naděje. Juurai na chvíli zavřel oči, pak si povzdychl a otočil se čelem k Yukovi. Chvíli se měřili pohledy. Nakonec Juurai zavrtěl hlavou.

,,Nechám si to projít hlavou. Ale jestli zjistím, že něco udělal mojí sestřičce, půjdeš na gril jako první!" s tím zalezl do koupelny. Yuko se svalil na matraci. Byl rád, že to má za sebou, ale bál se o Juiko. Shura je schopný všeho. V tuto chvíli se mohl jenom modlit, aby neprovedl něco, co ho bude stát několik let v base.