Only for you

10. Kapitola

Přeji pěkný večer milí čtenáři, dneska slaví příběh Only for you kulatiny. Ano je to tak, přináším vám v pořadí už desátou kapitolku. A protože je to kulatá kapitola, dala jsem si záležet a je delší. Enjoy:-) PS: budu ráda za vote nebo smajlíka do komentů

Yuko byl optimista

,,Hej posloucháš mě?"

Jeho optimismus často lezl na nervy všem okolo něj, ale jemu to nevadilo

,,Hm"

Ale díra, ve které byl nucen strávit celý týden jeho optimismus rychle spláchla

,,Chci zpátky domů"

Po svém vzteklém výlevu dostal Juurai seřváno od třídního Jamady, který mu řekl, že pohodlnější autobus nesehnal, načež se juurai ušklíbl a s nelibostí se nasoukal dovnitř. Yuko se šoural za ním s přiblblým úsměvem. Cesta na horskou chatu trvala hodinu a dvacet minut přesně. Nicméně díky stavu autobusu museli třikrát zastavit na opravu a jednou se málem vysekali v zatáčce, protože blbla brzda. Takže se jejich cesta protáhla celkově na tři hodiny, přičemž Yuko držel za paži vzteky bublajícího juuraie, aby nevstal, nevrazil jednu třídnímu Jamadovi a nešel si stopnout taxíka. Když dojeli, autobus vypustil poslední černý oblak z výfuku a nadobro chcípl, jak poznamenal juurai. Oba byli rádi, že jsou na místě a můžou ven, ale to si nevšimli, že autobus zastavil vedle hromady sněhu, a když Yuko otevřel zaseklé dveře, vyvalila se na něj hromada sněhu.

,, Co to dopr....!" vyjekl, jak to bylo studené a Juurai vyvalil oči.

,, Je duben a tady je kupa sněhu?" nechápavě zakroutil hlavou. Usoudil, že se dostali někam k alpám, zvedl prskajícího Yuka a doslova ho vyhodil z autobusu do sněhu.

,,Studííí!" vypískl. Po menším dramatu, který předvedly holky se svýma lodičkama a balerínama si konečně mohli vzít své věci a rozejít se k chatě. Ale jak zatočili za roh, Juurai upustil svůj kufr na zem.

,,No tak takovou chatu jsem nečekal." prohlížel si nejspíše nově postavenou chatu s plastovými okny. Yuko se usmál a pomalu se začal šourat dovnitř. Po chvíli se okolo něj prohnal třídní jamada, který jakoby sníh vůbec necítil a nevnímal. Vrazil dovnitř a zamířil rovnou k malému pultu. Juurai, který šel hned za ním podruhé toho dne vyvalil oči.

,,Děláte si ze mě srandu?" Yuko, který se okolo něj protáhl, ztichl

,,Takže není nová." prohlíželi si popraskané zdi, plast na oknech ve stejném stavu, hromady prachu a pavučiny. A to nemluvě o studené kamenné podlaze.

,,Já ho vlastnoručně zabiju!" procedil Juurai mezi zuby a Yuko tentokrát přikývl, jeho dobrá nálada nalomená pádem do sněhu zmizela úplně. Po asi deseti minutách dostal Jamada klíče a otočil se ke svým mračícím se studentům.

,,Ale co ty protáhlé obličeje?" podivil se. Asako, která stála blízko něho si odfrkla.

,,No mám tu pro vás klíče a pokoje jsou po dvou, takže se rozdělte do dvojic." třída se začala dělit. Yuko se okamžitě chytl Juuraiovy bundy, protože si všiml, jak se k němu Asako blíží a otřásl se. Ta se zatvářila ublíženě a spárovala se se svou kamarádkou. Postupně dostávali své klíče a pak si šli vybalit. Kluci měli pokoj číslo 330 a ten byl ve druhém poschodí. Schody nebezpečně vrzaly a Yuko se začal bát, že se propadne zpátky do přízemí. Jejich pokoj byl díky bohu zařízen dobře a až na dvě pavučiny v rohu byl v pohodě. To ale netušili, že jejich postele tak dobré nebudou. Jednalo se o dvoupatrovou postel, takže Yuko okamžitě zabral vrchní. Jen, co na ni vyskočil, nepříjemně zavrzala. Yuko se zarazil a stejně tak Juurai. Mrkli na sebe.