Only for you

11. Kapitola

Přeji dobrý večer milí čtenáři. Dnešní kapitola je taková nic moc protože mám místo mozku kámen. nicméně doufám, že se bude líbít. Budu ráda za vote a smajlíka do komentů. ENJOY :-)

Když se ráno Yuko probudil, Juurai vedle něho nebyl. Rozespale se posadil, protřel si oči a koukl na hodiny. Zvláštní, že všechny pokoje tohohle brlohu měly hodiny. Bylo půl osmé. Vstal, posbíral věci na převlečení a vydal se do sprchy. Ovšem hned po jejich otevření pustil všechno, co měl v ruce a vykulil oči. Ze sprchy zrovna vylézal Juurai tak, jak ho bůh stvořil. Malý ručník měl kolem ramen, aby mu kapky nepadaly na záda, ale kolem pasu neměl nic a tak si Yuko mohl prohlédnout svého domácího v celé své kráse. Juuraiovi ovšem pracoval mozek rychleji, než se zdálo. Jen co si všiml zaraženého Yuka, strhl si z ramen ručník a přimáčkl si ho na rozkrok.

,,Okamžitě odsud vypadni, úchyle!" zaječel a Yuko se vmžiku probral. Bleskem se sehnul, posbíral všechny věci a s omluvou za sebou zabouchl dveře. Opřel se o ně a svezl se na zem. Tváře mu hořely, srdce dunělo do hrudi a v pyžamových kalhotách veliký problém.

,,To snad ne!" vyjekl, když si jí všiml. Zaklel a složil hlavu do dlaní. Měl chuť si dát pár facek ne za to, že viděl svého domácího nahého, ale za nemravné myšlenky, které se mu rozproudily v hlavě sotva jej uviděl. Měl jasnou představu, co by s tou jeho věcí dole dělal a za to měl chuť si jednu vrazit.

,,Za všechno může on! Nechal mě spát vedle sebe!" zanadával. To ovšem nevěděl, že se Juurai potýká se stejným problémem. Jenom s malým rozdílem. Juuraiovy myšlenky se točily okolo Yukova rozespalého obličeje.

,,Byl tak roztomilej!" zasyčel tiše, zatímco na sebe házel oblečení. Nevěděl, co ho to napadlo. Myslet si o tom paku, že je roztomilé. Potřásl hlavou a vyšel ze sprchy.

,,Sprcha je volná." Oznámil a Yuko kolem něj proběhl. Juurai ustlal postel (respektive matraci vzhledem k tomu, že z jeho postele byl sendvič) a přistoupil k oknu. Sklo bylo namrzlé zimou, kterou nechápal vzhledem k tomu, že byl duben a tvořilo zamrzlé obrazce. Cesta a okolí byly pod velkou vrstvou sněhu a jediný pohled způsobil, že se Juurai otřásl. Chtěl být doma. Včerejší výšlap mu potvrdil IQ jeho třídního učitele. Zavrtěl hlavou a sáhl po svém mobilním telefonu. Vytočil číslo a přiložil si ho k uchu. V tu chvíli se otevřely dveře od sprchy a vyšel Yuko. Po teplé sprše se cítil lépe a červeň z jeho tváří zmizela. Všiml si, jak se Juurai mračí na telefon, jehož displej ukazoval přerušené volání.

,,Děje se něco?" zeptal se opatrně.

,,Juiko mi nebere telefon." Odpověděl Juurai značně znepokojen s opakovaným pípáním a hlasové schránky, kterých se dočkal. Položil mobil na stoleček a posadil se na matraci.

,,Je to divné, ještě včera mi odepsala na esemesku. Mobil nosí vždycky u sebe. Něco se muselo stát." Yuko se zamračil. Juiko spala po dobu bratrovy nepřítomnosti u kamarádky, takže by měla být v pořádku.

,,Moc to rozebíráš. Třeba si ho nechala v pokoji nebo se sprchuje a mobil u sebe nemá. Zkusíš to později. Už musíme jít, nebo na nás přijde Jamada a bůhví co by nám provedl." Juurai neochotně vstal a rozešli se směr přízemí. Dole už čekala celá třída a všude zněly různé rozhovory. Nejhlasitější byla samozřejmě Asako a její kamarádky. Yuko se znechuceně otřásl při vzpomínce na její včerejší kombinézu a pro své vlastní dobro si tu myšlenku vsunul do části mozku, kam ukládal nepotřebné myšlenky. Po chvíli se v přízemí objevil Jamada ve stejné výbavě, jako měl předchozí den a Yuko se v duchu pomodlil.

,,Přeji dobré ráno dámy a pánové. Hezky se nasnídejte protože v deset hodin odcházíme směrem ledové vodopády! Je to dlouhá cesta a samý kopeček, tak se pořádně připravte!" Juurai se zděšeně chytl za hlavu. Yuko nechápavě zakroutil hlavou. Oba měli v mysli jen jednu myšlenku.

CHCI DOMŮ