Only for you

17.Kapitola

Tak jo, blížíme se ke konci! Tahle kapitola je takové to ticho před bouří :-) zanechte vote nebo koment . Enjoy :-)

Cesta domů byla noční můrou pro celou třídu. Autobus, který přijel, byl v lepším stavu, než ten, který je přivezl. Jízda trvala celkem dvě hodiny, kola drncala o kamínky a autobus sebou v zatáčkách házel ze strany na stranu. Řidič měl smrt v očích, ale statečně se držel volantu a třída na tom byla podobně, jenom se zuby nehty drželi sedaček. Yuko a jeho domácí spolu nemluvili. Juurai byl pořád nakrknutý kvůli situaci, do které se ráno probudil. I když si nic nepamatoval, snadno si to podle svého stavu domyslel a tak v duchu přemýšlel, jestli Yuka oběsit na kravatě nebo mu odpustit. Díval se z poškrábaného okna. Jeho myšlenky se po chvíli stočily k jeho malé sestřičce, která mu pořád nezvedala telefon. Starosti se mu hromadily v těle a už dokonce zvažoval možnost podání ohlášení na policii. Nemohl svou sestru ztratit! Byla vším, co měl. Yukovo prohlášení s ním hnulo. Byl stoprocentně přesvědčený, že až vystoupí z autobusu, poběží domů, tam zpřehází všechen nábytek i věci a když ji doma nenajde, půjde po krku Shurovi. Jestli ji opravdu unesl, tak ho zabije a bude mu jedno, že půjde sedět. Nikdo mu nebude sahat na rodinu! Koutkem oka koukl po Yukovi. Měl hlavu zakloněnou a spal.

Zvláštní pomyslel si

Ještě před měsícem bych se vysmál každému, kdo by mi řekl, že toho blba budu považovat za rodinu.

Povzdychl si a loktem jej drbl do žeber. Yuko vyjekl a narovnal se v sedačce, zmateně se rozhlížejíc okolo sebe. Když si uvědomil, že mu nehrozí žádné nebezpečí a že ho jeho domácí pozoruje se zdviženým obočím, zamračil se.

,,Co je?" nechápavě na něj hleděl. Bolest žeber se pořád ozývala.

,,Vážně si myslím, že nemáme čas na blbiny. To co se stalo včera večer, za tím uděláme tlustou čáru a začneme znova ano?" Juurai si nebral žádné servítky. Yuko se kousl do rtu. Přece to nenechá jen tak plavat! Rozhlédl se po autobusu, a když viděl, že se každý zaobírá svými záležitostmi a vůbec si jich nevšímá, popadl svého domácího za límec, přitáhl jej k sobě a políbil jej. Juurai byl v šoku. Ten se ale rychle vytratil, když mu hlavou prolétla vzpomínka. Vytřeštil oči a následně se do polibku zapojil. Po chvíli, která se jim zdála být nekonečnou se od sebe odtrhli.

,,A co když na to nechci zapomenout?" zadýchaně jej vyzval Yuko. Juurai se ušklíbl.

,,Počítej s odvetou." Autobus se zaskřípěním zastavil. Kluci vystřelili ven na čerstvý vzduch, a když se na ně dostala řada, posbírali svá zavazadla a rychlým krokem se vydali domů. Juurai během cesty několikrát vytočil číslo své sestry, ale výsledek byl stejný. Frustrovaně zavrčel. Jakmile dorazili k bytu, zarazili se. Dveře byly vyražené. Juurai pustil kufr, proletěl dovnitř a zůstal zděšeně stát. Všude se válelo rozbité sklo, třísky dřeva, nábytek byl zpřeházený záclony strhané. Yuko prošel bytem a bylo mu jasné, kdo to má na svědomí. Zastavil se před dveřmi do Juičina pokoje. Byly zavřené. Polkl, chytl za kliku a dveře otevřel. Jeho pohled padl na protější stěnu a jeho oči se zděšením rozšířily.

,,JUU!" Juurai sebou trhl a vydal se za ním. Juičin pokoj byl v pořádku, ale na bílé stěně byl rudý smajlík a nápis

Prohrál jsi