calipali96: Em, stojím před vašim domem.
eemilyy16: Už ti jdu otevřít.
Calum nervózně přešlapoval před vchodovými dveřmi, zatím co dívka se o ně z druhé strany opírala.
Bála se jeho reakce na její těhotenské břicho a také na to, že bude otec.
Nakonec dveře jen trochu pootevřela a strčila do nich jen hlavu.
„Em," pousmál se Cal, když viděl její tvář ve dveřích.
„Ještě než půjdeš dovnitř, tak ti musím něco říct," řekla rozhodně dívka a přitom se jí třásl hlas.
„Co se děje?" přistoupil k ní blíž a pohladil ji po tváři.
„Já čekám dítě Calume," sklopila zrak „s tebou," polkla.
Calum stál jako socha a nebyl schopný ze sebe vypustit jediné slovo.
„Promiň mi to," špitla po chvíli, co chlapec mlčel.
„Emily, neomlouvej se, to je skvělý, " pošeptal a pevně ji objal.
„Ale je ti jen dvacet a mně devatenáct," odpověděla.
„No a?" pousmál se „Měla by jsi být spíš ráda, ne mě zahrnovat fakty o tom kolil mi je, vím že je mi dvacet a vím, že to zvládneme, " naznal.
„Já, promiň, bála jsem se, že se otočíš a odletíš zpátky, že už mě nebudeš chtít nikdy vidět a taky, že se mnou už nikdy nepromluvíš," pošeptala.
„Je to moje dítě Em a tobě bych to nikdy neudělal," odpověděl a dal jí pusu do vlasů.
ČTEŠ
Distance 2 // calum hood
Fanfiction@Calum5SOS: Překonali jsme vzdálenost. × pokračování příběhu Distance ×
