Distance 2 // calum hood

15

„Calume neblbni, měl by sis vážit toho co máš a ne pochybovat o tom, že být v kapele už nechceš," odpověděla.

„Já si toho co mám vážím Em a proto o tebe nechci přijít," řekl.

„Udělej pro mě něco," špitla.

„Co?" zeptal se.

„Zůstaň v kapele a už o tom dnes nemluvme," odpověděla.

„Mám dělat něco, co už mě tolik nebaví nebo být s někým koho miluju?" špitl.

„Nelži sám sobě, kdyby tě to nebavilo, odejdeš už dávno," řekla.

„Jen říkám, že bych radši byl s tebou Em," odpověděl.

„Proč?" zeptala se.

„Není to jasné?" nadzdvihl jedno obočí.

„Mně jde jen o to, aby jsi byl šťastný, " špitla dívka, která neměla odvahu se na něj podívat.

„Já šťastný jsem, zrovna teď, tady s tebou," objal ji zezadu kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.

„Jenže.." začala dívka.

„O odchodu uvažuju už dlouho Em, jen jsem se bál to říct nahlas. Chybí mi svoboda, chci být zase normální, nechci aby mě znala půlka světa a nechci, aby mě nesnášeli a pomlouvalu za každou malou chybu, kterou udělám. Chci být volný a chci být s tebou," pošeptal jí do ucha.

„Nikdy nebudeš mít klid," odpověděla a otočila se k němu.

Calum nic neodpověděl, jen se na ni s lehkým úsměvem na rtech koukal.

„Jsi krásná Em," řekl a jeho se koutky ještě více zvedly do mnohem většího úsměvu.

„Zase lžeš Hoode," sklopila zrak k zemi.

Calum chytil její bradu, donutil ji, aby svou hlavu zvedla a on ji mohl políbit.