Distance 2 // calum hood

21

„Nechceš něco k jídlu? Určitě máš hlad," řekla Em, když došli do jejího pokoje.

„Nechci nic, děkuju, jen pojď ke mně," špitl a natáhl k ní ruce.

„Chyběl jsi mi, moc," objala ho.

„Ty mně taky, strašně moc," odpověděl.

„Na jak dlouho tu jsi?" zeptala se.

„Budu tu, jak dlouho mě tu budeš potřebovat," pousmál se.

„Dobrý vtip," odpověděla.

„To nebyl vtip," řekl „můžu?" ukázal na břicho.

„Co?" zeptala se nechápavě.

„Haló? Prcku? Vím, že mě asi nevnímáš, ale tady je tvůj táta. Mám tě moc rád a už se nemůžu dočkat, až vylezeš ven za námi," špitl a pohladil Em břicho.

„Budeš fajn táta, když zrovna nebudeš se skupinou," pousmála se Em.

„Teď jsi pro mě nejdůležitější ty a to malé, ale musím dojet turné, takže ti sem pošlu mamku, co kdyby se ti něco stalo? Všiml jsem si, že jsi tu sama," řekl Cal a vytáhl mobil.

„Rodiče mají moc práce, nechci jim přidělávat starosti," odpověděla.

„Tak já povolám svou matku, přece jen, je to taky babička toho prcka," pousmál se.

„Bojím se, že tě seřve, že jsi blbec," zamračila se.

„Em, jsem dodpělý," odpověděl.