DIARY WITH SECRET MEMORIES

1. CHAPTER

Zoe upustila sametový deník a nechala ho padnout vedle bavlněné látky, kterou se přikryla až po krk a nasála její sladkou vůni.

Ucítila své slzy, které stékali po jejích tvářích na kousek látky, která jí připomínala domov. Nejradši by se zachumlala do deky a nikdy tento dům neopustila, ale musela to udělat. Pro její dobro.

Snažila si zablokovat obrovský příval vzpomínek na tohle místo ve své mysli, díky kterým se jí na tváři znovu a znovu objevovali slzy, ale nešlo to. Musela myslet na své přátele, které už nikdy neuvidí. I na své otravné sousedy, které nenáviděla. I tihle lidé jí budou chybět. Všechno jí to bude chybět.

Díky hlasitému zvonku, který se ozýval ze spodu domu se přinutila vrátit do přítomnosti, utřít slzy a otevřít dveře, ve kterých moc dobře věděla, kdo bude stát. Budou tam stěhováci, kteří ji naskládají zbylé věci do velké, bílé dodávky a odvezou před její nový dům. A ona se bude muset usmívat a věřit, že si to tam zamiluje stejně, jako tady i když jí bude chybět ten klid a spousta zelené trávy. A taky spousta lásky, kterou tam určitě nenajde.

Pomalým krokem sešla dolů a váhavě otevřela dveře, ve kterých se objevily muži, které čekala. Zírala na jejich silné ruce a taky na věci, které z domu velkou rychlostí mizeli do bílé dodávky. Objala rukama své tělo a jemně utřela jednu slzu, která se jí vykutálela z oka. Všechno je jednou poprvé. A ona to přece musí pochopit.

Trvalo to celé čtyři hodiny, než se mohla postavit před dům, naposledy si ho prohlédnout a pohladit ceduli, na které stálo ‚ke koupi‘. Nikdy nevěřila tomu, že tohle jednou udělá a bylo to tady. Opouští to všechno, co milovala a vrací se do města, na které už nikdy nechtěla ani pomyslet.

**

Povzdechla si a přinutila se usmát na její nový dům, před kterým právě stála a prohlížela si to, co na jejím starém domě nebylo. Byla to spíše taková malá, jednopatrová vila s velkými okny, rozlehlou zahradou a obrovským bazénem.

A i když byla tráva stále udržována, neměla na tu, co byla v Irsku.

Nechtěla si to přiznat, ale tohle místo si ihned zamilovala. Bylo tak podobné tomu, ve kterém se narodila a které po románku s celebritou musela opustit. A potom, co tohle místo viděla, si slíbila, že už se to nebude opakovat.

‚Líbí se vám?“ Spíš to nebyla otázka, jak odpověď, ale i tak Zoe spokojeně zakroutila hlavou.

„Je úžasný.“ Byli to první slova, která pronesla po příjezdu do Londýna. Věděla, že tu bude plno práce a plno zkoušek, proto aby zapadla, ale taky věděla, že je zvládne. Nebo se o to alespoň pokusí.

„Tady mi to podepište a je celý váš.“ Zasmál se muž s hnědýma očima, černou bradkou a dlouhými vlasy, který zrovna opouštěl pozemek Zoe a ona se po podepsání rozhlédla po okolí.

Bylo plné různých domů podobných tomu jejímu, ale vypadalo to, že jsou všechny prázdné. Co by teď dala za sousedy v Irsku.

„Jak daleko je centrum?“ Zastavila svou ladnou rukou jednoho stěhováka, který zrovna nesl další krabici, a pokusila se na něj usmát. Jestli chtěla zapadnout, musela udělat dobrý dojem.

„Asi 800 metrů odsud.“ Zasmál se muž a dále si všímal své práce. Úplně zapomněla, jaké to je žít v blízkosti takového velkoměsta. Otočila se na podpatku a rozhlédla se po velkých budovách, které se před ní tyčily. Dokonce zapomněla i na to, jak jsou tu obrovské a moderní budovy. A pak to uviděla. Obrovský banner s pěti mladýma klukama, usmívající se přímo na její dům. Poznala všechny, ale jen jednoho znala osobně. Nedokázala přehlédnout jeho zářivý úsměv, vyčesané vlasy a taky jeho Vansky, ve kterých samozřejmě neměl ponožky. I podle této fotografie věděla, že mu sláva nestoupla do hlavy a pořád je takový, jakého si ho pamatovala. Ještě před X-Factorem, před slávou.

Znovu se otočila zpátky ke svému domu a zavřela oči. Tohle byla jediná věc, na kterou si nepřála myslet, ale nedokázala ji vyloudit z hlavy.

Nikdy nezapomene na úsměvavého, osmácti -letého kluka.

Nikdy nezapomene na Louise Tomlinsona.