DIARY WITH SECRET MEMORIES

22. chapter xx

Ano, ano, přicházím s další kapitolkou!:D

Sice je o trošku kratší, ale zase u ní bude dělší proslov, takže tak:D

První bych se chtěla vyjádřiv k videoklipu SOML, který před chvílí vyšel. Ještě pořád stírám slzy z tváří a posmrkávám. Vidím ho pořád před sebou, dokonalejší videoklip ani udělat nemohli. Je tak smutný, plný emocí a přitom tak krásný a veselý. Kluci vystihly přesně to, co chtěli. Vzpomínky, lidi, kteří jsou pro něj důležití .. je to tak nádherný videoklip a musím říct, že ŽÁDNÝ VIDEOKLIP, který kdy na YT nebo kdekoliv jinde vyšel, na tento NEMÁ a nikdy mít nebude (jestli teda příští videoklip kluků nebude ještě lepší:O:D)

No a teď bych chtěla věnovat pozornost jedné osůbce, která si vyřvala věnování!:D Ano, ano Martinko, takže tento díl je speciálně pro tebe :** Seš ten nejhodnější, nejbláznivější a nehjkrásnější človíček, kterého jsem kdy potkala ♥:3 Nikdy tě nechci ztratit, prcku %)

A tady už nová kapitola:D Omlouvám se všem, co si mysleli, že to dopadne jinak :( :DD

Beb. xxx

20. 12. 2012

To opravdu utekli 4 měsíce od toho, co jsem do tohoto deníku napsala poslední řádek svého ubohého života?

Nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout. Stalo se tolik věcí. Probrečela jsem dalších milion kapesníčků, změnila své sny. Opravdu, je toho strašně moc.

Právě se nacházím doma. Ne doma v Londýně, doma v Mullingaru. Ano, opravdu jsem se vrátila zpátky. Můj dům (tento) naštěstí nikdy nekoupil, takže jsem měla o starost méně. I když mě docela zneklidňují pohledy sousedů, co si zřejmě čtou bulvár. Ale pořád je to tu lepší než v Londýně.

Kluci se od té doby, co jsem se odstěhovala, neozvali. S Louisem jsem vlastně mluvila naposledy v tom baru, kterého už si ani nepamatuji název.

Ale to jméno bylo vtipné.

Nemám sílu opět na něj myslet, takže se hodně soustředím na svou práci, která mi zabírá půlku každého dne a ve které se snažím okouzlit svým šarmem a dovednostmi.

Ano, dělám čísnici v nedaleké restauraci ‚U Norrisů‘. Není to to, co jsem měla v Londýně, ale peníze jsou za to docela dobré.

Právě popíjím horkou čokoládu, ležím zabalená v dece u televize a koutkem oka se každou chvíli podívám ven z okna na vločky, které dopadají na můj parapet.

Brzy budou Vánoce a jak to tak vypadá .. strávím je sama.

Vlastně mohla bych se zeptat Ashtona, jak to má.

Oh, vlastně, o Ashtonovi jsem se nezmínila.

Je mu 22 let, je hodný, pěkný, chytrý .. bydlí poblíž mého domu. Seznámily jsme se právě v restauraci, když jsem mu nesla muffiny, omylem zakopla a všechny mu je převrátila do klína.

Ano, jeden z mých trapasů, nad kterými se musím pousmát.

Přistěhoval se nedávno, rodinu tu nemá, vlastně tu zná jen mě. Mohla bych mu na Vánoce nabídnout společnost.

Vlastně díky němu se cítím lépe, jak kdy dřív. S ním zapomínám na Louise a jsem za to ráda.

Zoe pohodila propisku vedle sebe na barevnou pohovku, vypla televizi a s hrnkem čokolády se zabalená v dece doloudala k oknu, ze kterého mohla vidět slunce, které zapadalo za zasněžené vrchy kopců. Pousmála se, srkla si čokolády a natáhla se pro mobil, který ležel na křesílku z korku vedle okna.

„Ahoj Zoe.“ Ozval se jí v mobilu hlas, u kterého se zasmála a pohladila okraj hrnečku, který následně položila na okno a s mobilem u ucha se doloudala zpátky na sedačku.

„Ahoj, Ashtone. Ještě asi před pěti vteřinami jsem měla docela troufalou otázku, ale jaksi se mě zmocnil strach ji vyslovit. “No tak povídej, jsem nedočkavý.“ Zasmál se Zoe si zkousla ret.

„Za 4 dny jsou Vánoce a .. chtěla jsem se zeptat. Slavíš je sám? Doma?“

„To mi jako moc troufalá otázka nepřijde, ale dobře no. Ano a ano.“

„Troufalá otázka ještě nebyla vyřčena! Ta přijde až teď, tak se podrž.“ Zasmála se Zoe.

„Nechtěl bys je trávit semnou? No, víš, oba tu nikoho nemáme a Vánoce jsou docela důležitým obd-„

„Taky jsem nad tím přemýšlel! A odpověď zní ANO. Rád s tebou strávím Vánoce.“

„Opravdu? Páni, nečekala jsem to.“ Podivila se Zoe a přitom se zasmála.

„Já také ne. Hele, domluvíme se zítra U Norrisů, ano? Mám tu ještě něco na práci.“

„No jistě, v pořádku, nebudu rušit. Dobrou.“

„Dobrou, Zoe.“ Zavěsila a přitáhla si deku blíže k sobě.

**

„Vafle na sedmičku.“ V rukou ji přistál další talíř s objednávkou, Zoe se pootočila a vydala se k uvedenému stolu, na který talíř položila a popřála dobrou chuť.

Rozhlédla se kolem celého pultu, ale nikde Ashtona neviděla. Bylo 10 ráno, vždycky tu byl na čas, ale dnes tomu tak není. Dělalo se jí špatně od žaludku, byla nervózní.

„Zoe!“ Uslyšela hlasy z kuchyně a místo zkoumání stolů se vydala zpátky ke dveřím, ve kterých jí byl strčen další, obrovský talíř.

„Nando‘s, trojka. Na pultu máš k tomu ještě Pepsi.“ Usmála se baculatá žena, která ji talíř podala a Zoe ji úsměv vrátila, popadla Pepsi na pultu a vydala se ke stolu.

Avšak než k němu došla, její úsměv se jí z tváře vytratil. Za stolem číslo 3 viděla sedět kluka, kterého neviděla 4 měsíce. Kluka, který ji připomněl všechnu možnou minulost, kluka, který ji připomněl jakoukoliv vzpomínku, kterou na minulost měla.

Pomalu došla ke stolu, položila na něj talíř a on zvedl své velké oči a s úsměvem na rtech je upřel na ni.

„Ahoj, Zoe.“