DIARY WITH SECRET MEMORIES

9. chapter x

16. 07. 2012

Danielle už spí .. vypadá to, že už všichni spí ..

Aby taky ne, je něco málo po třetí hodině ráno a já ne a ne usnout.

A dokonce jsem věděla i proč. Všechno mi to tu připomíná minulost. Tu minulost, ve které jsem byla ještě šťastná holka s dokonalým přítelem a jeho milující rodinou. Moje rodina mě nikdy nemilovala tak, jak rodina Tomlinsonů.

I když ty vzpomínky bolí, jsem ráda, že tu jsem. Prostě to tu miluju, beru to za svůj druhý domov. Je tu klid a to je zřejmě všechno, co teď potřebuju. Po tom incidentu s novinářema .. no a myslím, že i kluci potřebují trošku klidu.

Jsem ráda, že můžu být v pokoji s Danielle, je opravdu úžasná a nesmírně mi s tímto vším pomáhá. Jen ona ví, jak se doopravdy cítím a co zažívám. Kdybych tu v Louiho pokoji byla sama, seděla na posteli a rozhlížela se po pokoji, rozplakal bych se. Ach, jak já nenávidím vzpomínky.

Mám hroznou žízeň, ale nechce se mi opět sejít do prvního patra. Co když někoho vzbudím?

Ale .. já mám opravdu žízeň.

Zoe zaklapla deník, schovala ho pod polštář a pomalu se z postele vyškrábala na nohy. Ví, jací dokážou Tomlinsonovi být, když je někdo probudí. Ví, jaký dokáže být Louis.

Při představě jeho výrazu se zašklebila a potmě stiskla kliku, která vedla na chodbu do ostatních pokojů a ke schodišti. Pomalu a potichu ho sešla a zamířila si to do temné kuchyně, ve které otevřela ledničku a hledala něco na pití.

Když konečně našla chlazenou vodu, otočila se a chtěla zavřít dveře od ledničky, když v tom jí tělem projela ostrá bolest a srdce jí poskočilo.

„Bože, Tommo. Málem jsem dostala infarkt.“ Zamračila se na rozesmátého Louise, který seděl na stole před ledničkou a usrkával mléko.

„Promiň.“ Zazubil se a nahnul se, aby mohl rozsvítit lampičku. V tom světle byl tak .. sexy.

„Co tu děláš?“

„Mám žízeň a .. no nemůžu usnout.“ Pozvedla Zoe sklenku ze stolu a nalila si trochu vody. „Co ty?“

„Taky.“ Usmál se a ona mu úsměv oplatila. Bylo tak těžké si nepřisednout k němu, nechytit jeho tvář do dlaní a nepolíbit ho.

Odsunula si židličku a mlčky se posadila vedle stolu, na kterém seděl. Chvíli mlčeli, když v tom jeho dokonalý, ospalý hlas ticho přerušil.

„Pamatuješ, jak jsem tě sem vzal poprvé? Byla si strašně nervózní.“ Jeho pohled se upíral na ni a ona jen hleděla do sklenice na zbytek tekutiny, který se v ní rozprostíral.

To si chce opravdu povídat o jediné věci, kterou se celý den snaží zahnat do kouta své mysli?

„Nikdy na ty dny strávené tady nezapomenu.“ Zamumlala a všimla si, jak Louis hbitě seskočil ze stolu, položit vypitou sklenici do dřezu a zůstal k ní otočený zády. Povzdechl si.

„Zoe, co se vlastně tenkrát stalo?“

„Byl si slavný. A já o takový život nestála.“

„Ani nevíš, o co přicházíš.“ Otočil se na ni a chápavě se usmál „Je to úžasný život.“

„To věřím.“ Vyklopila do sebe tekutinu ve sklenici, zvedla se a postavila ji vedle Louiho.

„Ani nevíš, kolikrát jsem to chtěla vrátit zpátky.“

„Spíš kolikrát já.“ Zasmál se Louis a ona mu nechápavě pohlédla do tváře. Jejich rty byli od sebe ani ne 20 centimetrů, cítila jeho dech na své tváři. Naježily se jí chloupky na těle a srdce začalo zrychleně bít do zdí jejího těla. Slyšela správně?

„Cože?“

„Zoe, kdybych věděl, že to dopadne takhle .. nikdy bych se do X-Factoru nepřihlásil.“

„Tohle neříkej.“ Jemně ho praštila do ramene a všimla si, že se jejich rty opět o nějaký ten kousek přiblížili.

„Je to pravda.“ Jejich nosy už se skoro dotýkali a zkracovali po milimetrech tu prázdnotu mezi nimi.

„Znamenala si pro mě až příliš moc.“ Pomalu zašeptal a Zoe už cítila jeho rty na svých. Ještě malinký kousek. Přála si to. Přála si, aby ji políbil, obejmul a nikdy nepustil. Ani nevěděla, jestli se chce smát nebo brečet, že se tohle děje.

Motýlci v břiše jí poletovali, jako splašení maniaci a srdce tlouklo tak silně, dokonce ho už cítila i v uších a krku. Chtěla cítit jeho rty na svých, nejvíce ze všeho na světě ..

Když v tom uslyšela pláč a vzhlédla ke schodišti, ze kterého se pláč ozýval.

Neváhala a rychle vyběhla schody, vběhla do pokoje Daisy a Phoebe a sklonila se nad malinkou, blonďatou hlavičkou, které se na krku leskl řetízek s D, a v rozespalých očičkách měla slzičky.

„Daisy, pššš, byl to jen špatný sen.“ Zašeptala, pohladila ji po vláskách a během minuty opět uslyšela spokojené výdechy a nádechy obou holčiček.

Vzhlédla ke dveřím, ve kterých se opíral o futra Louis a hleděl na svou sestřičku s nečitelným výrazem.

„Asi už taky půjdu spát.“ Zvedla se Zoe, obešla Louiho a potichu otevřela dveře do  pokoje. Pořád tam stál, ve dveřích pokoje jeho dvou sestřiček a sledoval ji. Sledoval ji, dokud nezabouchla dveře a nesvezla se po nich dolů.